Pravá Nebelvírka

42. Nic jsem nepil

Bylo něco málo okolo třetí hodiny ranní, když se po potemnělém, do spánku zahaleném hradě, začaly ozývat dva páry nohou opatrně našlapujících po kamenné podlaze. Všude okolo nich se šířila úporná zima, což dodávalo oné mrazivé noci magičtější nádech. Jako by se čerstvým vzduchem, linoucím se z pootevřených oken, neslo něco krásného a nedosažitelného zároveň.

Vysoký chlapec tmavých vlasů sebevědomě kráčel chodbami a bystře napínal uši jako ostříž, aby mu neunikl byť jen drobounký náznak toho, že by případně měli přidat do kroku, aby se vyhnuli dostaveníčku s Filchem a jeho chlupatou přítelkyní. V jedné ruce držel rozložený Pobertův plánek a druhou pevně objímal svou přiopilou společnici okolo ramen, aby jí dodal pocit bezpečí.

Bradavice v tu chvíli byly tak kouzelně klidné, že ani jeden z nich nechtěl přerušit to zvláštní ticho, které se rozprostíralo všude okolo nich. Jednoduše vedle sebe kráčeli, každý ponořen ve vlastních myšlenkách a plnými doušky si užívali poslední chvilky dnešní noci, která jim alespoň na pár hodin poskytla vytoužený úkryt před promlémy světa.

,,Jamesi?" promluvila náhle dívka šeptem. Ještě než se však stihl mladý Potter otočit, těsně za ním se ozvala strašlivě hlasitá rána následována nebezpečně nápadným cinkáním kovových předmětů o podlahu.

,,Co se-" vyjekl okamžitě. Jakmile se však otočil, nedokázal potlačit úsměv. Na zemi se totiž až po uši zasypaná brněním válela hlasitě nadávající brunetka a marně se pokoušela vyhrabat ze svého vězení. ,,Jsi v pořádku?" zeptal se, jakmile přemohl záchvat smíchu. 

,,Vidíš, ne?" odsekla a bez rozmýšlení se chytla jeho nabízené ruky. Poté se hbitě vyšvihla na nohy a chtěla pokračovat v cestě.

,,Víš ty co?" zachytil ji za loket a přitáhl zpátky do své blízkosti. ,,Mám lepší nápad," mrkl na ní a ukázal na své ruce.

,,Co blbneš?" zahihňala se. ,,Přece mě nebudeš nosit," zaprotestovala.

,,Nemůžu riskovat, že tady zbouráte hrad, slečno Grangerová. Kam by pak chodili naše děti, hm?" zasmál se dobrácky a poté ji jednoduše popadl okolo pasu a chytl do náruče.

,,Ty jsi blázen," zasmála se, ale poté si jen položila hlavu na jeho hruď a už neprotestovala. 

,,S tím už nic nenaděláš," ušklíbl se a pevněji ji chytil.

,,Nikdy jsem si nevšimla, že máš takový svaly," podivila se se zájmem, když stoupali po schodech a ona tak ve své blízkosti mohla dokonale pocítit jeho napnuté paže.

,,Famfrpál hraju už hezkých pár let, někde to musí být vidět," pokrčil rameny a usmál se.

Poté už ani jeden nepromluvil. Byly slyšet jen tlumené kroky a Jamesův zrychlený dech. Brunetka se zatím pohodlně uvelebila na chlapcově hrudi a tep jeho srdce ji téměř ukolébal k spánku.

,,Tak jsme tu," promluvil náhle mladý Potter, jakmile stanuli před obrazem Buclaté dámy a opatrně ji postavil na zem.

,,Láska je nad všechna bohatství světa," pronesla brunetka heslo, načež se podobizna odklopila, a oni společně vešli dovnitř.

,,Uteklo to, co?" šeptla dívka do ticha společenky, kde v tuto chvíli pomalu dohořívala poslední ohněm ožehaná polínka.

,,To bych řekl," přikývl chlapec. ,,Ale bylo to moc příjemný."

,,Já jsem si to taky užila, Jamesi. Ani nepamatuju, kdy jsem si naposled tolik zatancovala," usmála se a uvolněně si projela rukou rozpuštěné vlasy.

,,Mio? Můžu se tě na něco zeptat?" šeptl a nervózně se na ní podíval.

,,Jistě," pokrčila rameny.

,,Myslela jsi to vážně? To, co jsi dneska říkala?"

,,Musíš být trochu konkrétnější. Mám dojem, že jsem toho dneska napovídala až moc," zasmála se.

,,No, to, jak jsi říkala, vždyť víš," koktal. ,,No.. že jsem skvělej."

,,Tenhle okamžik bych si měla zaznamenat. James Potter je v rozpacích," neubránila se smíchu. ,,Ale ano," řekla spěšně, když viděla, když zaregistrovala jeho vyčítavý pohled. ,,Myslela jsem to vážně, protože je to pravda. Vděčím ti za mnohé."

,,Však i ty jsi mi už hodněkrát pomohla," opětoval ji úsměv.

,,To jsem ráda," odvětila. ,,Pokud ti to nebude vadit, už bych si šla lehnout. Jsem hrozně unavená," řekla a na důkaz svých slov si zívla. Poté jej jemně objala a s přáním dobré noci se vydala směrem ke schodišti do dívčích ložnic.

Chlapec za ní chvilku omámeně koukal, neschopen slova. V hlavě se mu honilo nespočet myšlenek a on si je jen stěží dokázal utřídit. Nakonec se však rozhodl. ,,Počkej," zvolal za ní. ,,Jestli ne teď, tak už to neudělám. Musím ti to říct," začal váhavě, jakmile k němu dívka znovu popošla.

,,O co jde?" zeptala se překvapeně.

,,Pamatuješ na ten den, kdy byl Vánoční ples? Tam na schodech před vstupem do Velké síně jsme se málem políbili. Tehdy jsem to svedl na alkohol, ale pravda je taková, že jsem ten večer skoro nic nevypil."

Konec kapitoly s číslem 42. 

Vím, že mám mezi vámi poustu příznivců shiphu Jamione, takže myslím, že na tuhle chvíli mnozí z vás už dlouho čekali. Jak myslíte, že Mia zareaguje? Budu ráda, když se se mnou podělíte o své tipy a názory..:) 

Napadlo mě, že bych zase mohla rozjet věnování, takže kdybyste měli zájem, stačí jen něco napsat do kolů do komentářů..:)

Budu se snažit nenechat vás dlouho čekat na rozuzlení situace mezi Jamesem a Miou. Nová část snad vyjde brzy!:) 

Mějte se krásně! <3