Pravá Nebelvírka

13.Nepovedený trénink

Vítám vás u nové kapitoly a užijte si čtení ! :)

Mladý černovlasý chlapec seděl v jednom z křesel nebelvírské společenské místnosti a nepřítomným pohledem propaloval kolejní krb, kde plameny rudého ohně postupně olizovaly čím dál tím větší počet dřevěných polínek. Ani si neuvědomoval, jak dlouho tam tak naprázdno seděl a nezúčastněně zíral do jednoho místa. Svým způsobem jej to však uklidňovalo.

Znovu a znovu si v hlavě přehrával události posledních dnů a přemítal, kde mohl udělat tu osudnou chybu, která dokázala jeho dosavadní spokojený život obrátit vzhůru nohama.

Středobodem jeho mysli nyní byla jen jediná osoba - dívka, za níž během poslední tří dnů neustále běhal jako pejsek a snažil se s ní rozumně promluvit. Ona jej však buď okázale ignorovala nebo ho s chladnou tváří posílala do háje. Opravdu se snažil, ale ona o to nestála. Neskutečně jej to ubíjelo.

Neustále se mu před očima objevoval její úsměv, který mu vždycky dokázal vylepšit den.. Její úžasná kukadla, z nichž zářila dobrota a veselost..Nebo nádherné dlouhé vlasy, které jí splývaly podél ramen v drobných kudrlinkách. Myslel na ní kudy chodil.

Mladý Black byl tak moc zahloubaný do svých vlastních myšlenek a svého velkého trápení, že vůbec nepotřehl hlasité zavrzání dveří a následné dupání černovlasého chlapce po schodech vedoucích z jejich ložnice.

,,Siriusi, jsi to ty ?" zvolal vysoký chlapec, jehož černé vlasy stály do všech směrů, když sbíhal schody. Tázaný se však ani nepohl, natož aby odpověděl. James si jen povzdechl a rychlým krokem došel k místu, které jeho kamarád obýval.

,,Tichošlápku, posloucháš mě vůbec ?" luskl mu prsty před obličejem a starostlivě se na něj podíval. Už pár dní si o svého kamaráda dělal oprávněné starosti. Od minulé neděle, kdy se mělo uskutečnit jeho rande s Kate, se Sirius choval velice podivně.

,,Co potřebuješ, Jamesi ?" odvětil Sirius zvláštně zastřeným hlasem.

,,Hledal jsem tě," vysvětlil James a znovu se podíval na Siria, který jen nepřítomně kývl. ,,No tak, Tichošlápku, je přece tolik krásnejch holek. Co z toho, že jedna nepřišla na rande ?" řekl ve snaze svého kamaráda povzbudit. Na Siriuse to však mělo úplně opačný účinek. Konečně svůj pohled odtrhl od plápolajícího ohně a překvapeně se podíval na svého kamaráda, který se na něj nejistě zubil. Chvíli to vypadalo, jako by chtěl na Jamese začít křičet nebo mu vynadat, ale poté si jen povzdechl a znovu se zadíval do ohně.

,,Navíc za dva dny je party, naše party, Siriusi. Tolik jsme se na ní těšili. Máme skvělé plány, pamatuješ ?" usmál se James a bratrsky jej poplácal po rameni. ,,To ti zvedne náladu, brácho."

,,Hm," přitakal nepřítomně Sirius.

,,A za chvíli začíná trénink," nevzdával se James. ,,Máme přece tak skvělý tým. Pokud budeme všichni poctivě trénovat, máme školní pohár v kapse. Zmijozel sice má nového chytače, prej je dost dobrej, ale pochybuju, že nás trumfne. Myslím-"

,,Promiň, Dvanácteráku. Školní pohár je teď to poslední, co mě zajímá," vykřikl náhle Sirius, až sebou James poplašeně trhl.

,,Jak to myslíš - to poslední ?" nechápal James. Sirius se však bez dalšího slova zvedl z křesla a chystal se odejít. ,,Byl to přece náš sen, vzpomínáš ? Vždycky jsme chtěli stát na famfrpálovém hřišti a nad hlavou zvedat školní pohár. Celá škola by se dívala jen na nás, tleskali by nám a McGonagallka by na nás byla pyšná. Vždycky jsme to chtěli spolu dokázat, tak co ti zase přelítlo přes nos ?" křikl za ním spěšně, aby jej zastavil.