Hermiona Grangerová měla budoucnost přesně naplánovanou - vystudovat bradavickou školu, najít si zaměstnání a založit rodinu s Ronem Weasleym. Ještě před pár lety by tomu snad věřila. Láska si však nevybírá a tak se Hermioně připlete do cesty nová l...
,,Žáci prvního ročníku, pojďte prosím za mnou. A vy také slečno, slečno..?"
,,Grangerová, paní profesorko," odvětila a dívala se do očí ženy, kterou tak dobře znala. Ovšem v budoucnosti. Minerva McGonagallová vypadala na chlup stejně - stejný špičatý klobouk, vlasy svázané do stejně tuhého drdolu a rty tvořící tu známou úzkou linku. To všechno neodmyslitelně k této vyjímečné ženě patřilo.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
,,Budete zařazena s ostatními studenty prvního ročníku, slečno," řekla. Její hlas zněl stejně odměřeně a rysy v obličeji vypadaly stejně nedostupně jako v budoucnosti.
Hermiona jen kývla a v zástupu za prvákama vyrazila v čele s profesorkou McGonagallovu do Velké síně. I když už jednou zařazena byla, lehká nervozita se na ní stejně trochu podepsala. Když vešli do síně, zraky všech studentů se okamžitě upřely jejich směrem. Zvlášť po Hermioně pokukovali ze všech nejvíce. Konec konců, nebylo obvyklé, že se slavnostního zařazování účastní osoba starší jedenácti let.
Hnědovláska trpělivě vyčkávala zařazení poslední žáka. Šlo o drobounkou blondýnku, kterou Moudrý klobouk zařadil do Havraspáru.
,,Hermiona Grangerová," křikla profesorka konečně dívčino jméno a hnědovláska nato došla k malé stoličce, nasadila si na hlavu ošuntělý klobouk, který jí téměř okamžitě přepadl přes hlavu.
,,Mmm..Hermiona Grangerová. Tebe už jsem jednou zařazoval. Nebudu se ptát, proč ses vrátila do minulosti, jsi chytrá osoba, jistě k tomu máš své důvody. Nevím, nač ode mě je v tvém případě potřeba rada. Učiním stejné rozhodnutí jako minule. Nebelvír," šeptal Moudrý klobouk do dívčiny hlavy a jméno koleje vykřikl na hlas, načež se od nebelvírského stolu ozval nadšený řev. Největší povyk však dělali Poberti a nadšeně na ní mávali a ukazovali na volné místo vedle nich.
,,Skvělé, Hermiono," zahalekali nadšeně, když k nim Hermiona s úsměvem přišla a usadila se na volné místo mezi Siriusem a Jamesem.
,,Jsem moc rád, že jsi v Nebelvíru," šeptl k ní černovlasý chlapec s kulatými brýlemi a zářivě se zazubil. Hermiona mu úsměv opětovala a s chutí se pustila do jídla.
Zbytek večeře proběhl v příjemném duchu. Předkrmy byly po chvíli vystřídány hlavními chody a ty zase dezerty. Když už na hromadu sladkostí všichni jen přejedeně zírali, od stolu učitelů se ozvalo zacinkání lžičky o skleničku. Všichni studenti svou pozornost okmažitě upřeli k řediteli Bradavic - Albusi Brumbálovi, který se jal uvítacího proslovu.
,,Co nejsrdečněji vás chci přivítat v novém školním roce. Jsem si moc dobře vědom toho, že jste všichni jistě velice unavení a už se vidíte v pohodlných postelích své koleje, ale přesto bych vás chtěl poprosit, abyste mi věnovaly svou pozornost. Náš školník pan Filch připomíná, že je přísně zakázané pod trestem školním či vyloučení provozovat kouzla na chodbách či jiných veřejných prostranstvích školy. Rovněž stále platí přísný zákaz vstupu do Zapovězeného lesa," říkal profesor klidným hlasem a při poslední větě nápadně šlehl pobaveným pohledem k Pobertům, kteří se tvářili jako neviňátka, což vyvolalo u nebelvírského stolu záchvat smíchu.
