Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ]

Justin 🖤

❗️❗️❗️Zlatíčkaa !! Je tu někdo z vás z Kroměříže nebo tak ?? ❗️❗️❗️

„Máš moc hezké tričko." Řekl a a já se Zasmála.

Bylo kolem osmé hodiny a já čekala, že všichni budou spát. Skoro jsem měla pravdu, ale překvapil mě Justin, který seděl na zahradě opřený o zeď. „Ahoj Justy. Copak tu děláš ?" Zeptala jsem se a došla k němu.

„Spal jsem v pokoji vedle Twista. Bože ten tak šílené chrápal." Chytl se za hlavu a já se Zasmála a opřela si hlavu i jeho rameno. „Nemůžu uvěřit, že jsi tu." Vydechla jsem a on se trochu odtáhl. „No Jo..." odmlčel se. „Jen jsem myslel, že spolu budeme dýl. Ten Dylan ? To je teď tvůj kluk nebo ?" Chvilku jsem přemýšlela co říct, protože to bylo nečekané. „Je to trochu složitější. A mrzí mě, že jsem tě tam věčer tak nějak nechala." Mlčel

„V kolik hodin jedeš domů ?" Zeptala jsem se a vstoupla jsem si. „Až ve tři." Odpověděl a já dostala nápad. „Tak ti ty poslední hodiny udělám výletík." Uculila jsem se. „Za 30 minut před domem !" Křikla jsem na něj a nečekala na jeho odpověď. Rychle jsem utíkala po schodech a omylem jsem spadla když jsem se s někým srazila.

Narazila jsem si prdel, takže fakt nepříjemná bolest. Koukala jsem se před sebe a uviděla Camerona. On tu spal ? „Promiň." Řekl. Chvilku čekal, jako by chtěl něco říct, ale pak dlouze mrkl a pokračoval dolů. S údivem a myšlenkou a můj bolavý konečník jsem se dobelhala k pokoji.

Dylan seděl opřený o zeď a když mě uviděl usmál se. Doufám, že mu to nebude vadit. Přišla jsem k němu a on mě chytl za ruku a stáhl mě k sobě. Sedla jsem si na něj a hrála si s jeho vlasy. „ Dylane ??" Koukl se na mě a Zamračil se. „Tak mi říkat nebudeš." Řekl. „A jak ti mám říkat?" Nadzvedla jsem obočí. „Tak třeba zlatíčko.." udělal smutný obličej a já se musela zasmát. Byl hrozně roztomilý.

„Dobře takže ZLATÍČKO.... Justin je trochu smutný z toho, že jsem ho včera ignorovala a byla s tebou. Je to můj nej nejlepší kamarád a vlastně je zázraky že jsem ho mohla znovu vidět. Za pár hodin jede zase zpět do Kanady a tak mě napadlo, že bych mu udělala prohlídku." Dostala jsem ze sebe. „Vadilo by ti to moc ?" Smutně jsem se na něj koukla zpoza svých řas.

Mlčel a začal mě ignorovat. Dělá so ze mě ten chalan srandu ?! „ Zlatíčko ?!" Obejmula jsem ho, ale nic.

Pak jsem mi dala dlouhou pusu a já ucítila jak se mi usmál na rtech. „Achh Bože. U tebe nejde udržet vážnou tvář." Zasmál se. „Takže můžu ?" Zeptala jsem se a obejmula jsem ho tak, že se naše tváře dotýkaly. Spíš se na sebe boky mačkaly. „Na to nepotřebuješ můj souhlas Shawty.[Šauty] Jen si o užijte" usmál se a já mu dala pusu.

Šla jsem se nějak šlušně obléct a trochu se namalovala. Celkem se divím, že jsem to za těch 30 minut stihla.
Seběhla jsem schody dolů a ještě to oznámila Maxovi, který z toho měl takovou radost, že mi dal do ruky klíče od auta. „Od kterého to je ?" Zeptala jsem se, když jsem zjistila, že to myslí vážně. „Jdi do garáže a hledej." Mrkl na mě a já s úsměvem kroutila hlavou.

Justin už čekal venku a když jsem mu klíče ukázala, usmál se. Vešli jsme do velké velké garáže, kde bylo moc moc aut. „Nebeee !" Byl z toho úplně mimo. Zmáčkla jsem čudlík, který mi prozradil, které to autíčko nám bude sloužit.
Cabriolet....„Můžu řídit ? Zeptal se Justin. „Nemám řidičák...takže ti nic jinýho nezbývá." Zasmála jsem se a hodila mu klíče.

Bylo vidět jak moc se na to těší. S radostí si sedl a nastartoval. Spolu jsme vyjeli z garáží a já mu ukazovala kam má jet.

Po všech těch klasických památkách jsem ho chtěla vzít na místo, kam mě jednou vzal Cameron. Kopec, ze kterého bylo vidět celé město.

Myslela jsem, že vím jal se tam jede, ale omyl. Jeli jsme hrozně dlouho a byly snad na konci světa, protože tam nebyl signál, takže jsem se nemohla podívat na mapy. „Ariano ty jsi ten nejhorší průvodce." Zasmál se Justin a zastavil.
„Já myslela, že vím kde to je." Vystoupila jsem a Justin taky.

„Jestli to tvoje místo najdeme, tak mě zveš na jídlo !" Ukázal na mě prstem. „A když nenajdeme ?" Nadzvedla jsem obočí. „Tak mě taky zveš na jídlo." Zasmáli jsem se a Jus mě obejmul.

Začala jsem se trochu bát a tak jsem začala prohledávat auto, jestli tam někde není mapa. „Yesss" byla tam. Sice v hrozném stavu, ale byla. „Umíš v tom hledat ?" Zeptal se a já udělala uraženou. „Tak se ukaž !" Podala jsem mu mapu. „S radostí" vzal si ji a začal v ní listovat a hledat.

„Má něco Justynek ?" Křikla jsem na něj. „Jedem pryč...někam kde je jídlo." Odsekl a šel si sednout do auta. Nastartoval a my jeli zpátky do města. Celkem mě to mrzelo, že jsem mu to nemohla ukázat.
„Takže kam teď ?"

Poslední dobou chodím hrozně spát. Takže doufám, že vám nová část zlepšila ráno nebo den ❤️❤️❤️❤️