Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ]

Dylan

Tohle posral.

„Takže ehm ukážu ti mou postel." Uchechtl se a stoupl si z gauče. A já taky. Líně jsem šla za ním do místnosti s velkou postelí. „Já budu spát na gauči. Kdyby jsi něco potřebovala." Usmál se a já mu poděkovala. „Ještě si můžeš na chvilku pustit telku nebo tak." Řekl když odcházel.

Jelikož jsem si nebyla jistá jestli usnu, televizi jsem zapla. Chvilku jsem se převalovala a stejně jsem nemohla usnout. Vylezla jsem z postele a zabalená v peřině jsem šla za Dylanem. 
Ležel na gauči na kterém měl peřinu. Už spal, ale když jsem se k němu naklonila probudil se.

„Ari ? Něco se stalo." Zeptal se roztomile rozespalým hlasem. „ Promiň, já jen nemůžu usnout." Šeptla jsem s sedla si na zem. „To tu věřím. Taky bych neusnul." Řekl a sedl si. „Tohle mi dělá pořád. Někdy je to vážně idiot a já už nemůžu." Vydechla jsem když jsem ze sebe dostala tu tíhu.

„Nechceš si  jít lehnou semnou ? Možná se mi bude líp spát když nebudu sama." Koukla jsem se dolů a zpátky na něj. „Cokoli." Usmál se na mě a stoupl si. Oba jsme měli kolem sebe peřiny a když jsme si toho všimli, začali jsem se smát. Vypadali jsem úplně stejně.

Lehla jsem si do postele a nohy přitáhla k hrudi. „Hlavně si drž svou půlku !" Řekl Dylan a já se Zasmála. „To ty si drž tu svou !" Ukázala jsem na něj prstem.

„Tak dobrou." Usmál se na mě. „Dobrou." Šeptla jsem. Za par minut jsem byla mrtvá. A Dylan taky. Ještě že tu je. Jinak bych musela být někde jinde. Třeba bych musela zůstat v pokoji s Cameronem.

Ráno

Probudil mě řev lidí. Probudila jsem se a trhla sebou když jsem uviděla Camerona jak jde do pokoje a křičí na Dylana. „To si děláš prdel ty kokote !!" Křikl na Dylana. „Co tu s ním děláš ?!" Podíval se na mě. V očích měl zlost a vztek. „Camerone klid. Ozval se Mikey a Cody.

Už jsem viděla jak jde na Dylana a myslela jsem že to dopadne zle. Napřahoval se na něj, ale já mezi ně skočila. „Dylan byl tak hodný a dovolil mi tu zůstat, aby jsem nemusela být v pokoji s tebou." Zabořila jsme mu prst do hrudi. „To já chtěla ať semnou zůstane v posteli, protože toho mám už dost a moje hlava asi vybuchne." Štěkla jsem po něm trochu zoufale a on se trochu uklidnil.

„Takže už na mě nemluv a jdi pryč !" Dořekla jsem. Cameron už nic neřekl jen se na mě Koukal a pak odešel pryč, přesně jak jsem řekla.

„Promiň." Otočila jsem se na Dylana. „V pohodě. Cody má náhradní klíč." Protočil oči a otevřel okna v pokoji.

„Nevím co budu dělat." Zakňučela jsem a sedla si na gauč. „Co myslíš??" Zeptal se když něco chystal v kuchyni. „No jak přežiju dnešek ? A zítra máme letět pryč. Mám to sním ukončit ? Fakt nevím." Chytla jsem se za hlavu. „Tak to musíš vědět ty sama. Co cítíš." Řekl a donesl mi snídani. „Jestli chceš, tak tě můžu dneska někam vzít."
„To by bylo moc fajn." Okamžitě jsem zareagovala. „Ale stejně s ním budeš muset mluvit." Řekl a mě bylo jasný, že má pravdu.
Co s tebou Dallasi ??