Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ]

Welcome...bitch

Jízda s taťkou v autě probíhá vždy v tichu. Jednoduše posloucháte ranní rádio a svůj dech.

Ten můj byl hlasitý a rychlý. Jeli jsme stejnou cestou a já si a moc dobře pamatovala barvu domu mojí učitelky biologie, která mě nenáviděla. Schválně jestli tam pořád učí.

Projeli jsme kolem dětského hřiště, nákupního centra a zatáčkou do leva a byli jste tam. Na parkovišti té hrozné školy. Je to vlastně něco jako gympl. Nastoupíte klidem už v 10 a můžete tam být i na vysoké.  

Ale uřcitě to není škola pro chytrolíny. Spíš taková normalní škola, samozdřejmě pro mě je nejhorší ze všech. 

„Tak jo. Drž se zlato !" Otec se snažil být motivační, ale moc mu to nešlo a on to věděl.  Vystoupila jsem z auta a uz tehdy se na mě podívala parta lidí.

No a jsi v prdeli. Jo ser na to Ariano, prostě počkáš až taťka odjede a utečeš pryč.

Ne !! To zvládnu. Ukážu všem, že jsem silnější. Jen doufám, že tu nebude on, jinak jsem mrtvá.

Pomalu jsem šla ke schodům a udělala dva další kroky. Tak jo, teď už nemůžu odejít.

Všichni se na mě koukali jako na novou holku. A jsem ráda, že jako na novou holku a né jako na bečku sádla.

Věčinou jsem lidi poznávala, ale jakoby moje oči zapomněli. Každopádně moje oči objevili skupinku holek, které byly.. Ehm... no pipiny, však to znáte.  Vanessu jsem poznala hned. Chodila s Cameronem a jednou o mě řekla, že mám AIDS. Samozřejmě jí všichni věřili, protože kdo by věřil holce co není populární a je tlustá.

Nevím jaká je teď, ale myslím, že se nic moc nezměnilo. Když jsem prošla kolem, otočily se všechny na mě a nechápavě pokrčili obočí.

Koukala jsem jen před sebe a snažila být v klidu, protože když nejsem zčervenám jako rajče a to by mi teď nepomohlo.

Nenápadně jsem se blížila k ředitelně, ale místo toho tam byl kumbál. "Ahoj jsi tu nová ?" Otočila jsem se a spatřila vysokou černovlasou holku, která zvedla tázavě obočí. Neznala jsem ji. A ona mě taky ne. „Ehm. Né tak úplně... hledám ředitelnu a bývala tady.." Ukázala jsem na dvěře.

„Jo no... Teď je ve druhém patře, úplně na konci chodby u automatu na kávu. " Mile se usmála a odešla.

Vydala jsem se po schodech na horu a uviděla můj cíl. Chodby byly prázdné, protože se blížila první hodina.

Na levé straně byly skříňky a tam jsem uviděla holku, která seděla na klukovi a horlivě se líbali. Dech jim došel zrovna když jsem procházela kolem a já se zarazila. Jakože fakt zarazila. Byl to Dallas. Já doufala, že tu nebude.

Cítila jsem jak se na mě pořád kouká a modlila se ať mě nepozná. Podle jeho výrazu mě nejspíš nepoznal. Došla jsem ke dveřím ředitelny a zaťukala.

Někdo ve vnitř řekl dále a já se chytla kliky. Věsla jsem dovnitř a uviděla pana Newbera.. Celkem fajn chlap, ale moc ho nezajímá vztahy ve škole a celkově nic.

„Dobrý den.." Řekla jsem a přešlápla na druhou nohu. „Aaaa slečna Beer. Rád vás opět vidím. " Usmál se a začal se hrabat v papírech. „Všechny učebnice máte ve své skříňce a tady máte rozvrh hodin. " Podal mi papír a klíče. „Moc děkuju." Snažila jsem se být mílá.

Odešla jsem ven a šla hledat svou skříňku. Měla číslo 116, takže by to mělo být někde dole.

Potichu jsem se vydala dolů, protože se už učilo.

110....112....115....a tak to bude moje. Odemkla jsem jí a vybaflo na mě spousta knih. Podívala jsem se na rozvrh a první hodina byla chemie. "Hurá.."

Vyndala jsem si učebnici a dala jsem si jí do batohu. Zvedla jsem se a někdo rázně zabouchl mou skříňku a opřel se o ni. „Málem bych tě nepoznal, mrcho. Co tu děláš ?" Dallas. Jeho obličej se mi smál a já věděla, že je konec.

„Dej mi pokoj." Štěkla jsem po něm. Vzala jsme si batoh, na patě jsem se otočila a chtěla jít pryč, ale jeho ruka mě chytla a otočila mě zpátky k němu.

Svůj stisk ještě víc zesílil. A já bolestně sykla. Moje druhá ruka se nekontrolovaně zvedla a dala mu facku ! Já mu fakt dala facku !!Nechápavě se na mě koukl a pak byl v jeho očích hněv. Otočila jsem se a šla pryč. No spíš utíkala, ale tak to je jen detail.

Bylo hrozně vtipný ja tam zmatelně stál. Netušil, že jsem něčeho takového schopná.... a já vlastně taky ne.

Došla jsem ke správné učebně a zaklepala. Všechny pohledy směřovaly ke mně. „Dobrý den, moc se omlouvám že jdu pozdě, ale byla jsem ještě v ředitelně." Učitel chemie byl v pohodě. Vlastně jsem ho měla ráda ze všech nejvíc.

„Nevadí a vaše jmeno?" Téhle větě jsem se chtěla vyhnout, hlavně proto, že jsou tu všichni z mojí třídy. A dokonce jsme to měli spojené se staršíma. „Ariana Beer." Řekla jsem trochu potichu a všem spadla brada. Slyšela jsem jak si něco šeptají. "Počkej to je ta tlustá Ariana ?" Páni ta zhubla !" Něco málo jsem zaslechla, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.

„Rád tě zase vidím Ari. Posaď se." Ukázal na volné místo vedle holky, která mi předtím pomohla.

Sedla jsem si vedle ní. „Ahoj znova." Šeptla mi. „Já jsem Selena.." Usmála se a podala mi ruku. (Ano jména jsem se rozhodla nechat tak, kromě příjmení.:) „Ariana." Taky jsem jí podala ruku.

Najednou do místnosti vletěl Cameron a nebyl moc nadšený, hlavně když mě uviděl vypadal ještě naštvaněji. „Camerone zase pozdě ?" Učitel si dal ruce do kapes a čekal na odpověď, ale nedočkal se.

Cameron se jen ušklíbl a odešel úplně do poslední lavice. „Kámo co to máš na ksichtě ?" Zasmál se jeden jeho kamarád. A pak se začali smát všichni.„Drž hubu kokote !" Zabručel a já se musela pousmát.