Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

52.

- Ahoj všichni,
omlouvám se, že je kapitola až teď, ale vůbec nestíhám. 😭 Nicméně... vítejte zpátky u ZLOSINu a tím pádem taky u předpředposlední kapitoly FD. 😈 Užijte si ji, jste boží a já se pokusím přidat brzy.😳❤

Probuzení do poslední části druhé fáze je protkáno vzpomínkami.

Běžím do místnosti, odkud je možné sledovat operace, a když do ní dorazím, sotva dýchám. Přitisknu ruku na sklo a spatřím tam kudrnaté vlasy, baculaté ruce a spoustu kanyl vedoucí do malého těla chlapce, jehož jméno bude brzy znít Chuck, a který mě přivítá v labyrintu již za pár týdnů...

Probuzení do poslední části druhé fáze je tak trochu déjà vu.

Jsem v bílé místnosti poté, co se v labyrintu objevil Gally a unesl mě... Zrzavá dívka mi donese jídlo a říká, že se všechno změní - všechno se změnilo, všechno se změnilo, všechno se změnilo...

Probuzení do poslední části druhé fáze je plné úzkosti a strachu z neznámého.

,,Gwendolyn. Ona je tou, kterou pošleme do labyrintu. Subjekt A60, zmatek. Píšete si to, Jansone? Její hlavní proměnnou pochopitelně nebude nic. To ona je proměnná."

,,Ale jak zajistíme její úspěch?"

,,Tím, že ve většině věcí neuspěje," prohlásí první hlas. ,,Tím nám pomůže více než dost."

Probuzení do poslední části druhé fáze přichází za tři...

,,Gwendolyn, neboj se. My dvě se v labyrintu potkáme a určitě budeme kamarádky. Budeš vědět, že mi můžeš věřit. Něco takového žádná falešná paměť nesmaže."

...dva...

,,Jak bych mohla kdy uvěřit tomu, že je tohle moje máma?" pronesu s očima přišpendlenýma k obrazu usmívající se ženy. ,,A tohle můj táta? Můj pes? Moje škola? Nikdy to nebude fungovat. Nikdy nepřijmu falešný život. To je nemožné-"

...jedna...

,,Nebude to trvat dlouho, Gwendolyn. Jen měsíc. Co hrozného se za takový měsíc může stát?"

Otevírám oči a nacházím se v bílé místnosti. Nejsem sama. V rohu místnosti stojí Brenda. Je oblečená v bílém plášti s nášivkou ZLOSINu.

,,Co. Má. Tohle. Krucinál. Znamenat."

Odděluji jednotlivá slova od sebe a zírám na dívku s krátkými vlasy, která stojí přímo naproti mně v oblečení, které by neměla mít na sobě. To tedy rozhodně neměla - a ne ve smyslu, že se netrefila do módy nebo do kodexu - tohle oblečení by na sobě mít neměla, protože by to znamenalo, že je celou dobu proti nám, že toho byla součástí. Tak jako Teresa, jako Aris...

,,Brendo, proč máš sakra-"

,,Já vím, Lauro," umlčí mě dívka a přejde ke mně. ,,Tvař se prosím pořád takhle, ať už ti budu říkat cokoliv, ano?"

Povytáhnu obočí a otevřu pusu. ,,Jak takhle?"

,,Přesně takhle. Jako bys nechápala, co se děje."

,,Ale já nechápu, co se děje," zavrčím. ,,Co to frasně meleš? Kde to jsme? Kde jsou ostatní?"

,,Jsme na základně ZLOSINu. Ale to bys asi měla poznat, ne? Už jsi tu byla."