Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

7.

-Ahojte! Zase otravuju hned na úvod, he, že jste si ještě nezvykli. :D
-Tak trochu jsem ztratila přehled v tom, kdy vydávám kapitoly, takže bych to tak nějak zase usměrnila a nechala na to na pátky, co vy na to?:D
-Užijte si kapitolu, prázdniny a všechno ostatní, no jo, doufám, že máte lepší náladu než poslední dobou já.:D
-Mějte se a smějte jako vždycky♡ Vaše Gábi😊

První komplikace přináší stmívání. Nohy mě pálí a oči se mi zavírají únavou, když Thomas konečně zavolá na Minha, že se musíme utábořit. Minho se netváří moc nadšeně - očividně měl v plánu ještě nějakou dobu jít. Nevypadá ani trochu unaveně, což mě přivádí k jednoduchému závěru - to není člověk, to je asiatská sportovní mašina.

Na vteřinku mě napadne: páni, ten by si rozuměl s mým tátou. Pak si moje mysl, pro kterou už je to zřejmě rutina, uvědomí, že nemám otce.

Myslím na to, kdo tedy byli ti lidé, které ZLOSIN v mojí mysli přetvořil na mé rodiče? Existovali vůbec?

,,Není tady nic, pod co bychom se mohli schovat,'' oznámí Newt to, co beztak všichni vidíme - široko daleko není absolutně nic.

,,Můžeme strčit hlavu do písku," pokrčí Winston rameny a pak sebou cukne, nejspíš kvůli bolesti obličeje.

,,Jestli ti připomínám pštrosa, tak tedy vřelé díky," reaguju unaveně.

,,Udělejte dvojice," prohlásí Thomas. ,,Musíme se navzájem nějak ohlídat."

Jsem tak unavená, že si sednu na zem, zatímco se ostatní začnou dohadovat. Je víc než jasné, že budu dvojici tvořit s Winstonem, protože se mě drží jako klíště. A popravdě, asi je to tak nejlepší - bůh ví, co by mu ti čóni ještě řekli. Někdy jsou ty jejich narážky všechno, jenom ne vtipné, a nemyslím si, že to Winston touží právě teď poslouchat.

Jenže Minho má asi jinou představu.
,,Pánvička bude s Winstonem," prohlásí.
Překvapeně k němu otočím hlavu. Nejsem sama, všichni se na něj vlastně podíváme a kulíme oči. ,,Co?" nechápu. Možná jsem se přeslechla, nebo už vážně tak trochu spím. ,,Ale já myslela, že půjdu-"

,,Laura bude s Newtem," oznámí Minho, jako by se nechumelilo. S otevřenou pusou se podívám na Newta a spatřím jeho bezradný pohled. Založí si ruce na hrudi. ,,Chtěla jít s Winstonem," řekne chlapec zamračeně.

,,Půjdeš s ní ty," zopakuje Minho.

,,Proč?" ptá se uraženě Winston jako malé děcko.

,,Všichni víme, že by stejně kontroloval první ji," ozve se kdosi zezadu. Otočím hlavu tím směrem a zamrkám. ,,Co?" vypadne ze mě zase, ale nikdo mě neposlouchá, protože se překřikují. K mým uším však dolehne jeden z tišších rozhovorů dvou chlapců, kteří stojí za mnou.

,,Myslíš, že jenom hraje, že si na něj napamatuje?"

,,To sotva," odfrkne si ten druhý. ,,Vždyť byla na Placu jako jeho ocas."

,,O čem to mluvíte?" otáčím hlavu a mračím se na ně ze sedu, takže se nade mnou tyčí jako dva obrové. ,,Teď už vážně," zvýším hlas a s posledním záchvěvem energie se postavím a podívám se přímo na Minha. ,,Co mi sakra tajíte?"

,,Nebudeš teď chtít pátrat po našich tajnostech, že ne?" ptá se mě Minho, zatímco ostatní koukají každý jiným směrem a mlčí. Newt se otočí úplně a stojí k nám zády, jako by celá konverzace byla naprosto pod jeho úrovní.

,,Nezajímáš mě ty, ty grinde, ale já," zavrčím na Minha. ,,Jestli je něco, co bych měla vědět, měl bys mi to urychleně říct."