Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

20.

Koberec je rudý jako víno a dokonale čistý. Když nás Brenda strčí dovnitř, oba s Newtem sklopíme zrak k našim nohám, protože máme totálně špinavé boty. Koukneme na sebe a pokrčíme rameny, protože s naším zjevem teď pochopitelně už nic nenaděláme.

Brenda rozsvítí.

Mdlé světlo lampiček v rozích pokoje odhalí velkou místnost s obrovským oknem zakrytým závěsy fialové barvy. Ty mou pozornost strhnou jako první, protože jsou přímo naproti mě. V rohu se nachází sedačka, křeslo, stolek a televize - civím na ni jako na rmuta v růžových šatech, protože mám pocit, že je to něco naprosto šíleně nereálného.

Televize.

,,Televize," zamumlám a podívám se na Newta stylem: To je ta největší šílenost, jakou jsem dneska viděla.

Newt je však plně zaujatý prozkoumáváním pokoje. Nedivím se. Všemu korunuje obrovská, nadýchaná, luxusní postel s nebesy. Koukám na ni s otevřenou pusou a ani nevnímám, že Brenda otevírá jedny ze dveří. Celkově jsou v pokoji tři - ty, kterými jsme přišli, ty, které právě otevřela, a ještě jedny u televize.

,,Haló!" protáhne naše hostitelka a zamává mi rukou před očima. Zamrkám a obrátím se k ní. Moje reakce jsou zpomalené a mám co dělat, abych se hned neotočila a nešvihla sebou do peřin. To ale nemůžu, pochopitelně, protože nejdřív potřebuju sprchu. Nejen kvůli tomu, že takto do postele nemůžu. Ale hlavně ze sebe potřebuju smýt události posledních hodin.

,,Támhle je koupelna," ukáže Brenda na dveře, které před chvíli otevřela, jako by mi četla myšlenky. ,,A tam je něco jako sklad," dodá k druhým dveřím.

Soustředím se na to, abych nezavřela oči a neusnula.

,,Dám vám něco na převlečení a můžete se jít umýt." Potom nakrčí nos. ,,No, vlastně, musíte se jít umýt. Nechám vás v mojí posteli jenom v případě, že mi do ní netaháte blechy."

Ani Newt ani já nemáme sílu odporovat. Brenda otevře masivní šatní skříň a začne z ní vytahovat oblečení. ,,Hm..." zabručí a popadne dva kusy něčeho, co nestačím přiliš prozkoumat. Strčí to Newtovi do náručí a hoch pod jejím náporem zavrávorá. ,,To jsou jediný klučíčí věci, co tu mám. Mohly by ti být. Půjdeš asi první, předpokládám. Budeš rychlejší než Laura. Kromě toho, najít nějaký oblečení pro tebe," dodá ke mně, ,,bude obtížnější. Jsi větší než já."
,,To potěší, dík," zabručím.

Newt se na mě podívá a kousne se do rtu. Ztiší hlas. ,,Klidně můžeš jít první ty. Já počkám."

Zavrtím hlavou, ačkoliv už bych nejradši šla. ,,Ne, vážně budeš rychleji než já. Nemáš tolik vlasů-"

,,Nebo potřebu holit si nohy," doplní mě Brenda a já se na ni zamračím. Očividně nemá ani tolik slušnosti, aby předstírala, že nás neposlouchá.

,,Nechci tě tu s ní hned nechávat samotnou," přizná Newt, tentokrát už tak potichu, že to skutečně mohu slyšet jen já, a v jeho očích se odráží upřímné obavy. Píchne mě u srdce.

,,Já se jí nebojím," ujišťuji ho. ,,A navíc... do sprchy s tebou opravdu nepůjdu." Pak se potutelně usměju. ,,Nebo mám?"

Newtovy tváře se zbarví do růžova. Panebože, on se červená! Odstoupí ode mě a podívá se na Brendu, která je ztělesněním úsměvu, vážně - zdá se, že ji upřímně bavíme.

,,Tak šup, medvídku," popadne Newta za ruku a táhne ho do koupelny. ,,Ukážu ti, co si můžeš půjčit a co ne."

Zmizí vevnitř a já chvilku nejistě stojím, než si prokřupu klouby na rukou a rozhodnu se vydat k oknu. Zastavím se před závěsem a zvednu zrak nahoru. Připomíná mi oponu, kterou jsem viděla dole před schody, a z nějakého důvodu mě fascinuje úplně stejně. Přejedu rukou po jemné látce a pak ho odrhnu kousek stranou a nakouknu ven.