Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

47.

-Ahoj, ahoj, ahoj! Tak jsem tu zase a přináším vám další kapitolu - poznáváte obrázek, který je k ní připojený? Používala jsem ho jako druhý cover k Another Girl (ten první byl s dívkou zezadu s věnečkem na hlavě). Hledala jsem něco k téhle kapitole a on na mě vybafl a já si řekla, well, proč ne? Cítím se u toho trochu sentimentálně, bo je to snad už sto let od doby, kdy jsem ho používala jako cover a kdy jsem začala AG vůbec vydávat. No nic, nebudu už kdákat, užijte si kapitolu - všechno v ní jde z kopce a já se na to už moc těšila, muhuhehe! #satan

- A jen tak mimochodem, jste úža, dokonalí, perfektní čtenáři. Jen abyste  nezapomněli ♥

Udělej krok kupředu.

Zírám na Teresu několik metrů přede mnou a nejsem schopná jakkoliv zareagovat. Když se podívám na Thomase, vypadá to, že s ním dívka nijak nekomunikuje. Ostatní se postaví na nohy a Newt mě téměř nepatrně stáhne k sobě. ,,Je to ona," řekne potom a nechápavě na sebe s Minhem zavrtí hlavou.

,,To bude asi Tamara, co?" ozve se Brenda a než ji kdokoliv stačí opravit, Thomas na dívku před námi zakřičí.

,,Tereso!"

Udělá několik kroků, zřejmě proto, aby se k ní rozběhl, v tu chvíli však Teresa konečně promluví... nebo spíše vyštěkne.

,,Stát!"

Thomas strne a Newt zamrká, stejně jako všichni ostatní totiž postřehli jasnou agresi v jejím hlase. Několik sekund není nikdo schopný jakkoliv zareagovat a když už se chystám ovat jako první, přeruší mě chlapecký hlas.

,,Co to má znamenat?!" zařve k ní zpátky Minho a přestože se chystám taky promluvit, nakonec  mlčím, neboť Teresa se mnou opět začne komunikovat telepaticky.

Udělej ten zatracenej krok dopředu, Lauro. A ani slovo k ostatním, jasné?

Co? vyhrknu k ní zpět dřív, než si stačím cokoliv promyslet. Tesso, proč-

Udělej krucinál ten krok, nebo někoho zastřelím! zahřmí mou myslí a já se zmůžu jen na to, že mírně povytáhnu obočí.

Následně ji - ač neochotně - poslechnu, ne snad proto, že bych jejím slovům věřila, spíše proto, že se ji snažím pochopit. Vymaním se z Newtova sevření a udělám velký krok před něj. ,,Lauro," sykne na mě on a okamžitě je vedle mě. ,,Co to děláš?"

Řekni mu, ať zůstane stát.

Zatnu čelisti a s pohledem upřeným k Terese zavrtím hlavou. Nelíbí se mi její tón a ještě víc mě znervózňuje to, oč mě žádá - nemluvě o tom, že všechny dívky se zastaví zhruba deset metrů od nás a míří na nás pistolemi a kušemi. Jejich oči vykukující zpoza šátků nenaznačují příliš velké sympatie.

,,Jste si jistí, že je ta holka na vaší straně?" zabručí Jorge zprava potichu. ,,Protože to tak moc nevypadá."

Co se děje? vyšlu ke kamarádce důrazně a ona v tu chvíli pozvedne svou kuši a namíří ji mým směrem. Nakrčím čelo - ne, opravdu to nevypadá, jako by Teresa byla na naší straně. Přesto však nemám strach o svůj život. Jenže něco se děje - její chování má nějaký důvod. Nezdá se však, že by se o něj se mnou chystala podělit.

Dělej, co ti říkám, nařídí mi. Hned.

Aniž bych cokoliv chápala, obrátím se k Newtovi. Dotknu se prstů na jeho ruce. ,,Zůstaň tady, Newte," dostanu ze sebe a on se na mě zmateně podívá.