Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

2.

-Ahooj:3 :D chtěla bych vám jenom říct, jak se to má s dějem ve Fourteen Days - tentokrát jsem se řídila hlavně knížkou, co se týká hlavní dějové linie, nicméně, potom už jsem si s tím mírně řečeno dělala, co se mi zlíbilo, tudíž se nelekejte, až se bude dít něco úplně mimo mísu:'D Dost možná taky narazíte na prvky filmu, ale to skoro vůbec. :) Všem vám děkuju za podporu po vydání prvního dílu a doufám, že vás budu bavit i nadále:3

Váhám. Strašně moc váhám, jestli o tom někomu říct, ale potom se utvrdím v jednom - věřím Terese. A slib, který jsem dala, neporuším. Až tohle všechno skončí, určitě to bude dávat větší smysl.

Je ráno. Čekala jsem, že hned po probuzení propukne panika, strach, všude přítomné šílenství... ale nic z toho nepřichází. Kluci jsou ledově klidní. Jako zombie přecházejí po pokoji, odcházejí se převléct a pokouší se něco málo sníst. Nevím, co přesně se očekává ode mě, tak pohledem vyhlédám Thomase. Stojí opodál s Minhem a Newtem.

Polknu obrovský knedlík, co se mi vytvořil v krku. Newt; osoba, na kterou nemám vzpomínky. Zlaté vlasy, vytáhlá postava, hnědé oči. Něco mě okamžitě přinutí se kousnout do rtu. Kdo je ten kluk? A proč měli všichni za to, že bych na něj nikdy nezapomněla?

Otočí ke mně hlavu, protože vycítí, že na něj koukám. Pěkný obličej má zarmoucený, ztrápený - oči jsou úplně bez jiskry. Jako by dlouho nespal. Jako by nad něčím přemýšlel.

Proč ZLOSIN něco takového udělal? Jaký mělo smysl vymazat mi z hlavy jednoho z Placerů? Za jakým účelem, s jakým posláním? Mohli mi je vzít všechny do jednoho. Ale vzali mi jen jeho. Proč zrovna Newta?

Vykročím jeho směrem dřív, než si to uvědomím, a předtím, než si to rozmyslím, na něj vychrlím: ,,Musíme si promluvit."

Mám pocit, jako by celá místnost zmlkla. Všichni na mě zírají, zatímco tam stojím a oplácím Newtovi pohled. On se netváří nijak. Jeho nejistotu poznám jen proto, že na chvíli zaletí pohledem k Thomasovi, jako by potřeboval pomoc.

,,Jo, to ksakru musíme," vloží se do toho Minho. Mám sto chutí se na něj otočit a vyjeknout, že s ním nikdo mluvit nechtěl, ale uvědomím si, že má pravdu - je toho spousta, co jim musím sdělit.

,,Dobrá," odpovídám, stále ještě pohledem zaseklá do Newta. Ten se zhluboka nadechne a točí se k ostatním.

,,Fajn. Tommy, Minho, já, Laura. Jdeme do koupelny."

Když tam dojdeme a zavřeme za sebou dveře, nastane dlouhé ticho, při kterém se jen tak prohlížíme. No jo, fajn. Já si prohlížím Newta.

Je strašně těžké od něj odpoutat pozornost, když mi hlavou letí jen: Proč on? Proč ze všech lidí zrovna on?

Slova se ujme Minho. ,,Guty, frasně už. Lauro, začni ty. Proč ses z labyrintu tak vypařila, kdes byla a co ti ty zatracení frasáci provedli s mozkem, že si nepamatuješ Newta?"

,,Gally," říkám jako první a oni se všichni napnou, protože tohle stoprocentně nečekali. ,,Byl to on, kdo mě unesl z labyrintu. Pak jsem strašně dlouho byla sama v bílý místnosti. Hrabali se mi ve vzpomínkách." Zajedu si rukou do vlasů a hledám známky po přísavkách, co jsem tam měla přidělané. ,,Holka - jmenovala se Lindsey. A ten týpek, co byl potom tady."

,,Krysák," odplivne si Thomas.

,,Jo," přitakávám. ,,Vážně vypadal jako krysa, viď?"

,,Dost o krysách, proboha," zarazí nás Minho. ,,Pokračuj Lauro."

A tak jim popíšu úplně všechno, co se odehrálo, včetně toho, jak mě nutili sledovat Chuckovu smrt. Do očí mi přitom vletí slzy, ale mluvím dál, abych na to nemusela myslet. ,,Ta holka, Lindsey - dost mi toho řekla. Všechny moje vzpomínky - moje rodina, škola, život, všechno to byla lež."

Nechávám je, aby jim to došlo. ,,Počkat," promluví Newt. ,,Cože?"

,,Dali mi do hlavy něco, co nebyla pravda. Nepamatuju si svůj pravej život - stejně jako vy."

,,Jakej to má smysl?" nechápe Thomas.

,,Jakej má smysl cokoli z tohohle?" zavrtí hlavou Newt a Minho mu věnuje zvláštní pohled, který bych od něj nikdy nečekala - je skoro až soucitný. Newta jako by to ještě víc naštvalo. Odvrátí pohled k zemi.

,,A teď mi vy zatraceně vysvětlete, jak jste se dostali z toho podělanýho labyrintu," dožaduju se.

Tak mi to řeknou. Připomínají mi, že předtím, než mě Gally unesl, našli v těle mrtvého rmuta tu divnou, oválnou věc, co jim v sekci sedm otevřela východ. Zjistili kód a dostali se až do základny ZLOSINu. Chuck umřel. Alby a Zrt taky. A spousta a spousta dalších lidí...

,,Ale stalo se ještě něco," dodá Thomas a vrhne na Minha nervózní pohled. Ten chvilku neví, o čem mluví, ale potom si vzpomene.

,,Aha, jasně, tohle," pokýve hlavou a upře na mě pohled. ,,Rmutové se dostali na Plac a protože tady pan Jsem-nesmrtelnej-a-všechny-zachráním je ve skutečnosti úplný sebevražedný pako, rozhodl se, že si chce vzpomenout."

Nedochází mi to. ,,Co?"

,,Podl si rmutí jed, aby prošel proměnou," obeznámí mě tiše Newt.

Mám pocit, jako by mě někdo hodil do horké vody. Nejdřív nevím, co na to mám říct. Pak jsem si najednou jistá. Praštím Thomase do ramene, až jekne bolestí a zavrávorá, a rozkřičím se na něj: ,,TY SES SNAD ÚPLNĚ ZBLÁZNIL! Přeskočilo ti?!"

,,Auvajs," řekne on a protře si rameno, ve tváři zamračený výraz, potom mu ale zacukají koutky. ,,Jsem rád, že ti na mě pořád záleží, frase."

Naštvaně zavrtím hlavou, ale neubráním se úsměvu, co se mi rozlije po tváři. Je úlevný - Thomas a Minho jsou naživu. Teresa taky. A Newt-

Newt už v místnosti není. Když se ohlédnu, vidím jen, za ním klapnou dveře. Zmateně se podívám na Minha a Thomase, kteří vypadají, jako by něco provedli. Nebo jako bych něco provedla já.

,,Co jsem-"

,,To nic," odpovídá Minho. ,,Půjdu za ním. Tady Thomas ti zatím vysvětlí, na co si vzpomněl."

Když zůstaneme v místnosti sami, založím si ruce na hrudi a upřu pohled na Thomase. Běžec se ošije. ,,Takhle se na mě nedívej," řekne.

,,Jak jako?"

,,Jako bych byl zločinec."

,,Myslím, že mi něco tajíte," uvedu věci na pravou míru.

Zvedne oči ke stropu a vydechne. Pak si promne obličej. ,,Při proměně... jsem zjistil, že jsme já a Teresa pracovali pro ZLOSIN."

Teď jako by mě někdo pro změnu hodil do ledové vody. Ruce mi klesnout kolem boků. ,,Co?" vypadne ze mě. Musela jsem se přeslechnout. ,,Nesmysl," řeknu. A pak znovu: ,,Co?"

Thomas se ošije a začne chodit dokola, zřejmě nervozitou. ,,Pomáhali jsme jim navrhnout labyrint. Jde tady o ty testy - o ten lék, víš? Potřebují nás, aby zjistili, co nás dělá jinými... předtím jsem to asi považoval za správné."

,,A teď?" ptám se.

,,Po tom, co zabili Chucka? Nebo Albyho?" Hořce si odfrkne a zavrtí hlavou. ,,Nenávidím je víc než cokoliv na světě."

Přikývnu, uvnitř najednou naprosto klidná. ,,Pak na tom už nezáleží. Jde jenom o to, co si myslíš teď, Thomasi. A jenom o to, co teď uděláš."

Kamarád se na mě usměje. ,,Přesně tohle mi řekl Newt," oznámí mi. ,,Nedivím se, že jste-"

V tom se ale dveře do koupelny otevřou a dovnitř nakoukne Minho. ,,Pojďte lidi. Je skoro šest."

A když se vrátíme zpátky do jídelny, je mi to dočista jasné.
,,Už to začíná."