Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

14.

-Veselé Velikonoce lidi! Ano, ano, vím, že není pátek - zase - a omlouvám se - zase - a jelikož tohle není poprvé, co jsem se opozdila, měla bych asi říct, že potřebuju chvilku výdech, takže možná nějakou dobu nebude kapitola. Nebude to samozřejmě nějak velká pauza a rozhodně nepřestanu přidávat úplně, šmarja šmankote, nestrašte :DD Snad ale pochopíte, že teď nějak nemám energii a potřebuju ji zase načerpat. Budu se regenerovat, což znamená, že budu pařit dobyvatele a jíst čokoládu. Pfff, odbíhám od tématu:DD

 -Asi jste už postřehli, že jsem hárdkórovej Thomesa shipper, takže prostě... no, Thomesa sem, Thomesa tam, asi se to tu trochu odrazí:D Ale nebojte, nebudu vám nic nutit, takže pokud je neshipujete, nemusíte se ničeho obávat (ale děláte chybu, hehe:D).

 -Děkuju vám za všechno. Jsem úžasní. Nikdy mě nepřestane bavit číst vaše komentáře. Už moc tlachám, šup na kapitolu! :DD ♥

Slyšel jsi ji, Thomasi?

Měla bych se zeptat. Všechno ve mně mě nutí se zeptat - ale mám v hlavě jednu jedinou myšlenku, jedinou věc, kterou po mě Teresa chtěla. Musím jí věřit a nesmím nikomu nic říct. Jenže co když...

,,Není to tak hrozné," uklidňuje mě Aris, kterému zrovna obvazuji zraněnou ruku - zřejmě si myslí, že zamračený obličej mám kvůli pohledu na jeho popáleninu. Zvednu zrak a usměju se.

,,Ale, pan hrdina." Smích mě přejde, když si vzpomenu na to, jak zlomil raplovi vaz. ,,Děkuju, Arisi," řeknu však. ,,Za to... předtím."

Chlapec mě zvědavě sleduje. Chvilku nic neříká, ale nakonec nakloní hlavu trochu ke straně a pronese: ,,Ty si nemyslíš, že to bylo správné."

Pokrčím rameny, protože očividně nemá cenu nic popírat.

,,V pořádku," řekne Aris. ,,Ani já si to nemyslím. Já jen... podařilo se mi zmizet z dohledu, než tě odtáhl doprostřed všech těch lidí a začal pronášet ty svoje kecy o tom, jak si tě odnese. Viděl jsem v tom příležitost..."

,,Jak ses to naučil?" skáču mu do řeči. ,,Zabít někoho holýma rukama?"

Aris sklopí zrak a odvrátí pohled. Mám dobrý pocit z toho, že je mu nepříjemné o tom mluvit. Alespoň tak vím, že si v zabíjení nelibuje. ,,Poslední dny v labyrintu byly hodně tvrdý. Přišli jsme o většinu zbraní."

,,Chápu," přitakám a stydím se, že jsem se vůbec ptala. Vrátím se k obvazování jeho ruky.

,,Měli jste štěstí," poukáže Aris po další chvilce. ,,Ty, Newt, Winston a Thomas. Byli jste zrovna mimo tábor, když to začalo."

,,Jak se mohl dostat tak blízko?" nechápu. ,,To si ho nikdo nevšiml?"

,,No," promluví za mnou Thomas a já se otočím a spatřím ho společně s Winstonem, jak nás pozorují se založenýma rukama, ,,já a Newt jsme ho zpozorovali, ale mysleli jsme, že je to Winston. Ale Winston byl s tebou pryč."

,,Kdo držel hlídku?" ptám se a vyhýbám se Winstonovu pohledu. Vzpomínka na to, co se odehrálo nahoře na kopci, je stále příliš čerstvá. Rozhoří se mi tváře. Zaprvé studem - rozhodně to bylo trapné. Zadruhé vztekem - co se mi chystal provést? A pak úplně zblednu lítostí, když si vzpomenu na jeho vlastní slova.

Jestli mě nebudeš milovat ty, pak nevím, kdo by kdy ještě mohl.

,,Na tom nezáleží," zavrtí Thomas hlavou. ,,Hlavní je, že hra začala. Jsme v dalším levelu."

,,Startujeme," zašeptám a Thomas kývne, aniž by věděl, že tato slova pronesla Teresa. Když už jsme u Teresy...

,,Jak mohl vědět, co se stalo v tom domku?" ptám se a mám na mysli raplovu zmínku o polibku. ,,Nevěděli jsme to ani my."