Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

17.

,,Tohle je Brenda," ukáže Jorge na dívku sedající si naproti mě s potutelným úsměvem na tváři, ,,a já jsem Jorge. Velím tady té skupině lidí nezvratně se řítící do nekonečných hlubin šílenství, kteří nás-" zvýší hlas a podívá se nahoru k díře - ,,nepochybně poslouchají těma svýma špinavýma ušima a jestli okamžitě nezačnou dělat něco užitečnýho, budou mít vážnej problém."

Zůstali jsme v dolním patře sami - já, Thomas, Minho, Newt, Pánvička, Aris a Brenda s Jorgem, konečně připravení na smysluplný rozhovor. Minho protáčí v ruce střep - je zbarvený od jeho vlastní krve, protože s ním není dost opatrný. Newt mu ho obalil do kusu hadru, aby se nezranil ještě víc. Jsem ráda, že mu sklo nesebral úplně - Brenda poklepává svým nožem o zem a nezdá se, že by ho hodlala odložit. Takhle se máme alespoň čím bránit.

,,Jsem Thomas," promluví kamarád z mojí levé strany, nahne se přese mě a začne po jednom vyjmenovávat naše jména. ,,Laura, Newt, Pánvička, Aris a Minho." Pak vydechne a setká se s mým pohledem. ,,Bylo nás víc, ale jen my jsme to zvládli až sem."

,,No," prohlásí Brenda, ,,spíš jste měli štěstí, že jsme vás pustili dovnitř - jinak by bylo po vás."

,,Pustili dovnitř?" zopakuje Newt.

,,Řekl bych, že jste si spíš špatně hlídali dveře," přidá se Minho ironicky.

,,Ne," odpovídá Jorge a najednou je docela vážný. ,,Ty dveře nebyly hlídaný vůbec. Ze Spáleniště nikdo nechodí - nikdo. Takže chci vědět, přátelé, co jste zač a po čem prahnete?"

,,Prahneme?'' pozastavím se nad Jorgeho slovníkem, ale nikdo mě neposlouchá.

,,Proč bychom vám měli něco říkat?" ptá se Pánvička.

,,Začněte vy," řekne Newt pevným hlasem. ,,Jak jste se sem dostali?"

,,Zřejmě zapomínáte, kdo tu má přesilu," reaguje Jorge zcela klidně.

,,Tady dole máme přesilu my," odsekává Minho a vypadá to, že se mu Jorge ani trochu nelíbí, což není dobré. Narovná se a usměje se na něj. Napjatě se kousnu do rtu a podívám se na Newta, který scénku pozoruje stejně tak nervózně. K čertu. ,,Než se sem vaši kamarádíčci dostanou, bude po vás a já si ještě zvládnu zastepovat."

Jorge složí ruce a nakloní se dopředu. Otevře pusu, ale než stačí promluvit, ozve se Thomas: ,,Poslal nás ZLOSIN."

,,Thomasi!" syknu.

,,Jakej má smysl to tajit?" říká kamarád a prohrabuje si tmavé vlasy. ,,Neměli jsme na výběr. Jsme součástí jejich testů a musíme se dostat do Bezpečného útočiště. Proto jsme šli přes Spáleniště. Stačí?"

 Jeho slova Jorge umlčí, netváří se však překvapeně. ,,Aha," řekne jen a pak se podívá na Brendu. ,,Tak jak s tím teď naložíme?"

Brenda vypadá zaraženě, jako by o něčem přemýšlela. Upře své velké oči na Thomase. ,,Všichni ZLOSIN známe," oznamuje mu a povytahuje obočí. ,,A většina z nás má na něj z osobních důvodů hodně špatný názor. Tak mi řekněte," zavrčí a přejede nás všechny pohledem, ,,proč bychom jim neměli prostě pozabíjet ty jejich pokusný králíčky? Proč vaše hlavy nenaservírovat ZLOSINu na zlatém podnose?"

Newt se zavrtí a nadechne se. ,,Ale to vy neuděláte," prohlásí sebejistě a narovná se. ,,Už bychom byli mrtví nebo minimálně svázaní, kdybyste z nás chtěli zajatce. Jde vám o něco jiného. O co?"

Jorge si odfrkne. V tom tichu je moc dobře slyšet kapání vodovodního kohoutku někde v rohu místnosti a vítr bičující budovu zvenku. Starší muž pak hvízdne a vzhlédne nahoru k otvoru ve stropu, my ostatní zvedáme zrak společně s ním.