Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

25.

-Hojda lidi! Takže, máme úterý odpoledne a já se válím v posteli, protože jsem línej ospalej vorvaň, co si usmyslel, že už mu začaly prázdniny, ačkoliv musí ještě chodit do školy, a následkem toho je mírně protivný, nevyspalý a ve všech ohledech poměrně mimo normu:D No a když už si tu jen tak krásně ležím, proč vám nehodit něco k počtení? 

-Omg, málem bych zapomněla, šmarja!😂😂 Tato kapitola je věnovaná EliKundrlikova, protože nás magicky spojil Matt a mrkve👇👇(+ odkaz k Elčulindinýmu suprčupr příběhu Chosen - přečtěte si😍💖💕 #nenapadnapropaganda😈😂😂) - jsme na stejné podvědomé vlně, což je asi ta nejdivnější a nejhustější věc ever😂😂

 -Jinak všem Satanům, co už teď nechodí do školy, případně už brzo nebudou (já ještě 10 dní, chjo) přeju hezké prázdniny už dopředu, ale nebojte, ještě jednou vám napíšu v příští kapitole:D Teď už konec keců a šup na to!:D:D

 ,,Hej, koukej pod nohy!" Barkley mě hrubě strhne stranou a já zalapu po dechu, protože tam, kde jsem před vteřinou stála, secvakne zuby asi stokilový vlčák uvázaný na řetězu. Rozštěká se a já mrkám a civím na něj jako na něco, co jsem v životě neviděla.

,,Pes?" hesnu, jelikož na víc se nezmůžu, a sleduju, jak zvířeti od huby odkapává pěna a vztekle na mě vrčí.

Barkley zatleská. ,,Výborně. A kočku bys poznala? Nebo třeba koně?"

Ignoruju ho a zatímco mi hrubě tlačí do zad, abych šla dál, otáčím hlavu dozadu. ,,Má erupci?" ptám se a pak mi pes zmizí z očí a já se otočím na hromotluka vedle mě.

,,Ne, vzteklinu," vyvede mě z omylu a protočí očima. ,,Tak jako tak by bylo po tobě, tak se koukej, kam šlapeš, prokrista."

,,Aha," přitakám a ušklíbnu se. ,,Tak to vypadá, že mě někdo potřebuje vcelku, co?" Hned na to se zavrtím a strčím do něj, protože mi mezi lopatky tlačí zbraň, abych se nepokusila pláchnout. Je mi z toho k zbláznění.

,,Dej to pryč," vyštěknu a znovu mu drbnu do ruky. Zcela zbytečné, jako mlátit do zdi. Přejdu tedy na jinou taktiku. ,,Proboha, kam bych asi tak utíkala, co? Bez boty, beze zbraně, sama a navíc s příšerným orientačním smyslem? Hm?"

Barkley pokrčí rameny a obrátí mě čelem dopředu. Cítím pistoli opět na zádech a zavřu oči. Asi se brzo rozbrečím. ,,Pro jistotu," zasměje se Barkley a ti jeho poskoci se k němu přidají. Klopýtám dopředu tmavou ulicí a čekám, až se na nás vyřítí raplové, přičemž ani netuším, kam mě to vedou.

Thomasi? zkouším to v hlavě, ale jsem si jistá, že to vyznívá do ztracena - tahle telefonní linka je hluchá. Stejně tak je to s tou Teresinou. Ok, fajn, asi to bude znít šíleně, ale sakra, myslím, že mě někdo hledá. Někdo tady ve městě. Barkley mě k němu vede. Ne, že bych měla na výběr. Zkusím mu pláchnout, jak jenom to bude možný, a zase vás najít. Kdyby jste mě náhodou hledali, tak jsem někde-

Zvednu zrak nahoru k rozednívajícímu se nebi a přejedu pohledem zabedněná okna na špinavých budovách. Rozházené popelnice a odpadky se mi motají pod nohy a nikde nevidím žádné označení ulice nebo čehokoliv jiného.

V úplný pr-

Zarazím se a vzdychnu, nahlas, což Barkleyho a ostatní opět pobaví. Vysloužím si šťouchnutí do zad pistolí a zavržu zuby o sebe.

Vedou mě víc a víc do středu města. Něco mi říká, že do centra. Jestli mě nesežerou raplové, doufám, že mě tam čeká aspoň někdo, kdo mě nechce zabít, popřípadě poslat do labyrintu mezi rmuty. A že mě Barkley neprodá pod cennou.