Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

4.

-Ahojte!:D Tentokráte dřív a taky delší, svou zásluhu na tom má EliKundrlikova , protože trpí zákeřnou nemocí a valí se doma, zatímco někteří z nás se učí na matiku, kterou stejně nenapíšou tak, jak ji napsat chtěli, a nemůžou kvůli tomu ani přidat kapitolu dřív (měla být už včera:'D). Takže tady je Elčulindi! Btw, děkuju moc moc moc za všechny votes a komentáře a veškerou podporu, co víc dodat, jste prostě úžo♥ :DD

,,Musíme jít," sykne důrazně Minho a hrubě mi strčí rukou do zad. Klopýtnu a někdo mě přidrží a narovná.

,,Chceš se nechat zabít?" ozve se kdosi zděšeně. ,,Musíme se vrátit, hned!"

,,Jo?" odfrkne si zničeho nic Thomas, který celou dobu mlčel, a všichni se zvědavě otočí za zvukem jeho hlasu. Z jeho slov odkapává hněv. ,,A kam se asi vrátíme, hm? Na základu ZLOSINu, kde nás přijmou s otevřenou náručí a ochrání nás před vším zlem? To sotva."

,,Má pravdu," souhlasí Newt. ,,Musíme pokračovat."

,,Možná bychom se mohli vrátit, kdybychom vzali Lauru jako rukojmí. Říkali, že je pro ně důležitá, ne?"

Počkat.
Co?

S hrůzou mi dochází, co ta slova pronesená do tmy vlastně znamenají. Použít mě jako páku, jak donutit ZLOSIN všechno tohle zastavit... nesmysl. Nebo snad ne?

,,Frase, máš snad v hlavě naplopáno?!" rozkřikne se Minho. ,,Teď mě dobře poslouchejte, vy zatracení idioti - Laury se nikdo ani nedotkne, jasný? Kdo se ještě jednou zmíní o něčem, jako je rukojmí, ten se ráno probere bez hlavy, o to se osobně postarám!"

Pár lidí zabručí, ale moc souhlasně to nezní. Mám pocit, že bych měla něco říct. ,,Stejně bych vám nepomohla," promluvím tiše. ,,Vždyť ZLOSIN sám mě sem poslal - očividně pro ně mám cenu jen tady. My všichni. Nevezmou nás zpátky, dokud to tu nedokončíme."

,,A znovu podotýkám - kdo se jí dotkne, bude bez hlavy," řekne Minho. Od Newta se ke mně donese jen souhlasné zavrčení, ze kterého mi bůh ví proč naskočí husí kůže.

Když jsem se nad tím později zamýšlela, nebyla si jistá, jak přesně to začalo. V jednu chvíli jsme spolu mluvili a dohadovali se o dalším postupu, v další byl všude chaos a křik.

Jako první se ozve jekot. Pak volání: ,,Marku! Marku!"

V další sekundě vrazím nosem někomu přímo do zad, protože se všichni začnou tlačit a strkat. ,,Co se děje?!" křičí několik kluků najednou a do toho všeho se stále ozývá bolestivý řev a hluk, jak se ta osoba válí po zemi, jako hořela-

Pak ticho.

Nepostřehneme to hned, protože děláme sami dost hluku, ale za okamžik si uvědomíme, že křik a nářek ustal.

,,Zmlkněte vy frasní dementi!" zahřmí Minho a jeho žádosti všichni vyhoví během vteřiny.

,,Kdo?" zavolám dřív, než se k tomu sebere někdo jiný. ,,Kdo z vás... komu se co stalo?"

,,Marek," odpoví někdo ze tmy. ,,Začal strašně řvát a mlátit kolem sebe-"

,,Kde je teď?" zeptá se Newt - je zvláštní, že stojí daleko ode mě, pravděpodobně na druhé straně tunelu a víc vzadu, přestože ještě před minutou byl vedle mě. Taky je zvláštní, jak rychle jsem si zapamatovala jeho hlas.

,,Je tady." Tohle řekl určitě Thomas. Prodírá se houfem chlapců zpátky k nám - ale neslyším, že by s ním šel ještě Marek.

To není dobré znamení.