Fourteen Days (TST fanfiction CZ) ✔

11.

- EliKundrlikova mě zase ukecala, proto je kapitola už dneska. Proč jenom jsem tak snadno ovlivnitelná? :D Snad vám alespoň zpříjemním zbytek týdne no. :'D I když, nejsem si jistá. Zvláště kvůli konci téhle kapitoly. Sorry lidi, nějak jsem to ukončit musela!:DD

Nevím, jak dlouho to trvá, než se mraky roztrhají a déšť ustane, ale když zastavíme, mám pocit, že na místě omdlím. Jsme durch mokří a rozklepaní - otáčím hlavu a zjišťuji, že jsou na tom vskutku všichni stejně.

,,Kde jsou ostatní?" ptám se pak Newta, který se posadil na kus skály a tře si bolavou nohu. Zvedá ke mně zrak a semkne rty. Minho, který se posadil vedle něj, si odfrkne. ,,Žádní ostatní nejsou, princezno."

,,Neříkej mi tak!" vyjedu po něm frustrovaně a rozhlédnu se. Z vlasů mi odkapává voda, když natáčím hlavu a natahuju se na špičky, abych viděla co nejdál.

,,Nikoho dalšího už nenajdeš Lauro, jasný?" vyjede na mě Minho. Nevšímám si ho, protože on je naživu a sedí tady vedle mě, kdežto Thomas...

Zahlédnu ho dál od skupiny, víc vepředu. Ohlédnu se na Newta. ,,Jsi v pořádku?" ptám se. Chlapec kývne a jako by vytušil mé záměry, podívá se Thomasovým směrem. ,,Zajdeš se zeptat toho frasáka jestli má obě ruce a co vlastně našel v té chatrči, že jsme nemohli dovnitř?"

,,Teresu," zašeptám a on se prudce narovná.

,,Kohože?" ptá se Minho a pak se šťárá v uchu, aby z něj dostal vodu.

,,Mluvila na mě," odpovídám. ,,A myslím, že s ní něco provádějí... Ona... O-ona..." Hlas se mi zadrhává, odvrátím zrak. ,,Poslala nás od ní pryč a udělala to z nějakýho důvodu. Zeptám se Thomase. Určitě mu řekla víc."

Minho se začne zvedat. ,,Jdu s tebou," oznamuje mi s vážným výrazem.

,,Ne," vrtím hlavou.

,,Zůstaň tady," přidává se Newt.

Minho se zamračí. ,,A to jako proč?"

,,Protože si nevidíš do pusy," ušklíbne se blonďák.

,,Hezky řečeno,'' pochválím ho a zatímco se na mě mírně směje, pozoruju jak si rukou tře nohu.

,,Vážně jsi v pořádku?" ptám se znovu a klekám si k němu dřív než stačí zaprotestovat.

,,Jasně, jsem v pohodě..." říká, ale to už mu vyhrnuju nohavici a prohlížím si jeho kotník.

Minho hvízdne. ,,Fíhá, do čeho jsem se to zase zaplet? Mám vyklidit pole?"

,,Máš to opuchlé," promlouvám k Newtovi a lehce se dotýkám zarudlého místa u jeho kotníku. Chlapec sykne a já prsty zase stáhnu. Zadívám se mu do očí. Vypadá, že zadržuje dech. ,,To je stará rána," zašeptá.

,,Je špatně zahojená," prohlásím a Newt odvrátí zrak. ,,Jak se ti to stalo?"

,,No prosím," vloží se do toho Minho po chvilce ticha, ,,a to jsi tak zarytě odmítala být měďochem."

Podívám se na něj. ,,Neodmítala," odseknu a vstanu. ,,Chtěla jsem pracovat s Chuckem."

,,Správně," potvrdí Minho a zdá se překvapený. ,,A víš kdo ti to povolil?"

Povytáhnu obočí. ,,Alby?"

Minho zavrtí hlavou a začne horlivě ukazovat na Newta, který si prohlíží svou nohu jako něco nebezpečného. Zvedne zrak. ,,Co?"