"Matthew" oslovila jsem moje peklo. Člověka, který kdykoliv se objeví v mé blízkosti, zvedá mi tep i tlak. Člověka, který mi ukázal dokonalý obraz toho, co znamená být do někoho zblázněný.
"Ano, princezno" pronesl. "Musíme. Toho. Nechat." Pronesla jsem. "Mhhm," zavrčel nesouhlasně, cítila jsem, jak jeho dech ztěžknul a ruce stiskly moje boky výrazně pevněji.
"Matthew" vyslovila jsem jeho jméno zase. Museli jsme toho nechat, nejen, že každou chvíli oba zahodíme naše sebeovládání bůhví kam, ale i kdykoliv může kdokoliv přijít. Přece jen jsme na dívčích veřejných záchodech.
"Zastav mě" řekl a tím mě dostal do slepé uličky, protože moc dobře věděl, že to já nejsem schopná udělat.
Matthew mě něžně otočil čelem k němu a okamžitě se přisál na moje rty. Moje ruce skončily na jeho ramenech a ty jeho na mých stehnech, nepatrně je ale posouval nahoru. V ten moment, co narazil na lem mých šortek jsem věděla, že to musím zastavit, teď, nebo nikdy. Odtáhla jsem se tedy od něj. Najednou jsem necítila jeho ruce a rty na mém těle a jeho vůni všude kolem. Najednou jsme měli až moc veliký rozestup. Thew se opřel zády o studenou zeď a já se mu podívala hluboko do očí, viděla jsem v nich chtíč. "Bello běž, prosím" prosil mě zadýchaný Matthew.
Vítězně jsem se usmála. Pamatujete si, jak jsem vám říkala o tom pomyslném pohárku? V tento moment jsem si byla jistá, že i já zvládnu naplnit ten Mathewa, ne jen on ten můj. V tenhle moment jsem věděla, že nejsem jediná, která šílí z každého doteku, z každého pohledu i polibku.
Matthew stál stále udýchaný opřený o zeď, ani se na mě nepodíval. Popadla jsem všechny věci, které byly popadné po vlhké podlaze a chystala se k odchodu. Ještě předtím, než jsem prošla okolo toho zelenookého kluka, zastavila jsem se těsně před ním, konečně se na mě podíval.
Políbila jsem ho, tentokrát jsem to byla já, kdo spojil naše rty. Mett se okamžitě narovnal a jeho ruka rychle vystřelila vstříc mému boku. Chtěla jsem si s ním také trochu pohrát, jako to dělal on do teď mně.
Vzdálila jsem se od něj, jen na pár centimetrů. Koukali jsme si z očí do očí, oba na pokraji svého sebeovládání. Usmála jsem se a vlepila mu něžnou pusu na rty, hned na to jsem vyšla z umývárny. Nemohla jsem se přestat usmívat. Myšlenky na Matthewa výrazně přebily myšlenky na ten nepříjemný rozhovor s Nikem.
Vešla jsem do chatky, holky už byly vzhůru. To jsem tu sprchu asi opravdu hodně protáhla. "Bello, sakra" zasyčela Thea, nepoznávala jsem ji. "Kde jsi byla?" Zeptala se Nelly a položila ruku Thee na rameno, které pomalu kleslo.
"Omlouvám se holky, ale včera jsem měla pěkně na nic den.. Potřebovala jsem být sama." Pronesla jsem a provinile si všechny projela pohledem. "Ale tím, že se odřízneš od okolního světa nic nezlepšíš, Bello" začala Nelly. "V takových situacích je nejlepší se někomu svěřit, od toho tu přátelé jsou.. Báli jsme se o tebe, nebyla jsi ani na večeři ani na večerní hře." Teď jsem se cítila ještě více provinile než předtím.
"Omlouvám se" posadila jsem se na postel a přikryla si oči. "Včerejšek byl strašně náročný, pohádala jsem se s Nikem a řekla jsem mu něco fakt ošklivého, potřebovala jsem prostě chvíli čas pro sebe, srovnat si myšlenky a tak" vzlykla jsem. "Nechtěla jsem vám dělat starosti a ano, asi jsem se vám měla svěřit, ale já.. já se bála." "Neodsoudíme tě."
Ucítila jsem dotek na svým rameni. Nelly mě objala a Thea s Klaudiou se za chvíli přidaly. Vyčítala jsem si to.
K snídani jsem si dneska vzala jogurt, po těch dnech, co jsem tady strávila, jsem přišla na to, že jahodový je ten nejlepší.
Mezitím, co jsme jedli, nám v rychlosti Lucas pověděl, co se dneska bude dít. Nemohla jsem si nevšimnout, že zvolil program, který zvládne zorganizovat sám, po Nikovi nebylo stopy.
Právě jsem procházela kolem prvních chatek a užívala si teplých slunečních paprsků doprovázejících příjemným větříkem. Ještě pořád jsem se cítila provinile kvůli holkám, nechápu, co jsem si myslela, když jsem na půl dne zmizela a nedala o sobě vědět. Nebyla jsem ale jediná.
Z myšlenek, které mi zatemnily mozek mě vytrhla přítomnost nějaké osoby, kterou mi netrvalo dlouho rozeznat. Otočila jsem se jeho směrem. "Jak se ti spalo? Předpokládám, že tohle byla nejlepší noc v tvém životě," zazubil se Samuel. "Průměrně, uprostřed noci se u mě objevil nějaký šílenec" vrátila jsem mu jeho poznámku a usmála se. "To si beru osobně!" Prohlásil a chytil se za srdce.
Chvíli jsme mlčky pokračovali cestou k našim chatkám, nebylo to trapné ticho, to vůbec, spíše mi Sam nechával prostor, abych začla s tím, co uznám za vhodné. "Děkuju" zamumlala jsem a zaposlouchala se do zvuku, který vydával štěrk, když jsem na něj došlápla.
"Mhm?" upřel na mě tázavý pohled. "Děkuju za to, co se stalo v noci" "Udělal jsem to, co mi přišlo správný, nemusíš mi děkovat," usmál se. Byla jsem za něj vděčná, moc vděčná. Byl ten typ člověka, u kterého si jste na sto procent jistí snad ve všem. Věřím mu.
Pomalu jsme došli na konec společné cesty a zastavili se. "Kdyby se cokoliv dělo, nemusíš to dusit v sobě," zastrčil mi pramen vlasů za ucho. S vděčným pohledem jsem přikývla a vykročila směrem k mé chatce.
Ještě před tím, než jsem uchopila studenou kliku, jsem upřela pohled na Sama zacházející do své chatky. Hned, co se za ním zabouchly dveře jsem se chystala také překročit práh té mé, ale co jsem spatřila v dálce Nika, zasekla jsem se v pohybu.
Pozorovala jsem ho. Stál opřený o zeď jídelny, která mimochodem byla odsud celkem vzdálená. Ruce něl založené na hrudníku a pohled upřený kamsi do dálky. V jeho tváři se nezračila žádná emoce, byl jako bez života. Nepoznávala jsem ho. Niko byl vždy energický a zářil pozitivní energií, teď to tak rozhodně nebylo. Vypadalo to, jako by na někoho čekal a bylo to tak. Pár chvil na to vyšla z jídelny má přítelkyně, Klaudia. Okamžitě se postavila před mého bratrance a o čemsi spolu mluvili.
"Ehm, všechno v pohodě?" Zaslechla jsem za mými zády dámský hlas a trhla sebou. "Jo, jo" odvrátila jsem pohled od Klaudie i Nika a nechala mou přítelkyni projít do chatky a hned ji následovala.
"Chceš mi říct, co se přesně stalo a proč jsi právě na Nika koukala, jakoby ti hodil hračky do kanálu?" vytáhla ze skříně oblečení.
Překvapilo mě, že mluvila úplně vážně, v jejím hlase nebylo slyšet jakéhokoliv vtipu nebo nadsázky. Nevěděla jsem co říct, hlavou se mi stále honila Nikova a moje slova: "Nic o tom nevíš." "Možná ne o tom, co je mezi vámi, ale určitě vím dost o tom, jak se chová k ostatním holkám tady! Ojet a odkopnout!"
Na chvíli jsem zavřela oči a snažila se zahnat ten rozhovor z mé mysli. Posadila jsem a párkát se zhluboka nadechla. "Vím, že nejsi slepá, Nelly a je mi jasné, že jsi si všimla jakési.. chemie mezi mnou a Mettem," začala jsem, Nelly se posadila naproti mně. "Na té bojovce jsme se tehdy hodně sblížili, což tedy víš, ale řekněme, že asi o něco víc, než.." větu jsem nedokončila.
V mysli se mi objevila vzpomínka na dnešní ráno, kdy jsem cítila jeho rty na těch mých a jeho ruce pomalu přejížděly po mé kůži, zrudla jsem. "Aha," řekla Nelly a zmateně se na mě dívala.
"Když jsem říkala, že jsem se pohádala s Nikem, myslela jsem to vážně. Včera po těch hrách za mnou přišel, snažil se mi vymluvit můj vz.. to, co je mezi námi s Matthewem, že prý mě chce jen.. chce se se mnou jen vyspat a odkopnout, v podstatě to, co dosud prováděl s každou holkou," vyslovovalo se mi to těžce, což bylo nejspíše pochopitelné.
"Řekla jsem mu opravdu ošklivou věc a asi ho to zasáhlo, myslel to dobře ale já... Nechce se mi věřit tomu, co říká, se mnou je Matthew jiný.."
Nelly mě pohladila po koleni a soucitně se na mě podívala. "Nikdy není pozdě se jít omluvit, Bell.." usmála se. "Ale k tobě a Matthewovi, ani já nejsem slepá a znám Metta už nějakou chvíli a vidím, že je v poslední době jiný. Bello kdyby tě měl jen na sex, úplně upřímně ti říkám, už by to dávno udělal, nemyslím si, že to tak je." Stiskla mi ruku.
"Ale i přes to, nikdo neví, co se mu honí hlavou, nikdo neví, jak to s tebou má a co za tím vším stojí, Bello buď opatrná, nerada bych, aby ti zlomil srdce."
A další kapitola je venku! Ano, zase to trvalo, jsem si toho vědoma a omlouvám se za to! Ale Vánoce máme už za rohem a já se rozhodla vám udělat takové menší vánoční překvapení. Doufám, že se kapitola bude líbit a uvidíme se, snad už o něco dříve, u té další. Přeji tedy krásné svátky!❤️