I přes to, že jsem byla z celého dne absolutně vyřízená, moje mysl nedokázala přestat pracovat a tím pádem jsem ani já nemohla usnout.
Ležela jsem ve své posteli, vedle sebe měla hozenou peřinu, bylo mi horko. Sledovala jsem strop, někdo přede mnou tam vyryl jakési obrazce.
Snažila jsem se odradit svou mysl od myšlenek z odpoledne. Zrovna jsem četla malý, ručně vyrytý nápis na jednom z prken, když se otevřely dveře. Ani jsem se nehla a jen zavřela oči, neměla jsem sílu, náladu ani odvahu na to s holkami mluvit.
Komunikace. Jedno slovo, které je v jakémkoliv vztahu, jak partnerském tak přátelském, velice důležité. Dobře jsem si to uvědomovala a i přes to, že by bylo v této situaci dobré holkám vše říct na nechat si poradit, vše jsem zamlčela.
Možná se kousek mé duše bál, že si je Klaudia s Nikem tak blízká, že ho bude obhajovat. Možná se další kousek mé duše bál, že mě nepochopí, nebo že se budou ptát na vztah mezi mnou a Matthewem a já jim nebudu schopna odpovědět. Nevím.
Je tu už Isabella?" Zaslechla jsem Thein lehce ustaraný hlas. "Pokud není na jedné z paland, tak ne," odpověděla další má kamarádka. Chvíli se pak ozývaly jen zvuky ohýbajících se prken pod vahou, která na ně dopadala.
"Je v posteli" oddychla si Nelly. "Spí?" "Asi jo."
"Zajímalo by mě, kde celou dobu byla." "To mě taky, ale když už jsme u toho, neviděla jsem celé odpoledne ani Nika," pronesla Klaudia a já se lehce zarazila.
"Myslíte, že se mezi nimi něco stalo?" "Co myslíš?" "Já nevím.." "Určitě je to úplně jinak, nechte to být, pojďte už spát," rozhodla Nelly a všechny holky postupně zalezly do postelí.
Kroky kolem chatek, houkání sov i kola aut, to všechno jsem slyšela z druhé strany dřevěné zdi.
Přišlo mi jako věčnost, co holky řekly konečné 'Dobrou' a nastalo ticho. Ať jsem se snažila jak jsem chtěla, nemohla jsem usnout.
Měla jsem celé tělo ztuhlé, a tak jsem potichu slezla z palandy a vyšla z chatky. Kdybych řekla, že jsem se nebála toho, že bych mohla potkat Nika nebo i Matthewa, lhala bych. Byla jsem tak unavená, že bych nezvládla mému hnědovlasému něco-jako-klukovi vysvětlovat, proč jsem celý večer prostě potřebovala být sama.
Byla jsem ponořená do svých myšlenek, když se otevřely dveře z protější chatky. Málem se mi zastavilo srdce, ale po tom, co jsem zahlédla rozespalého Sama, mi zase začalo klidně bít.
"Bello, co tu sakra děláš?!" Pronesl hrubým, unaveným hlasem a promnul si rukama celý obličej.
"Nemůžu spát, kam míříš ty?" Zeptala jsem se. "Na záchod," pronesl a pomalými kroky se vydal do umýváren.
Netrvalo dlouho a byl zase zpět, až teď jsem si všimla, že na sobě měl jen spodní prádlo.
"Matthew tě sháněl," pronesl, teď už trošku živěji a přisedl si ke mně.
"Mmh" zabručela jsem a položila si hlavu na kolena. "Stalo se něco?" "Nic." "Jsi si jistá?" "Ano." "No.. Dobře?" vjel si rukou do vlasů a jen mě sledoval, neodešel.
Mlčky jsme tam pár minut seděli, dokud jsem neměla pocit, že by bylo fajn prolomit to nepříjemné ticho mezi námi.
"Pohádala jsem se s Nikem," vyhrkla jsem na jednou. "Proč?" "Kvůli Matthewovi.."
"Tvrdí, že není kluk na nic vážného a že mi zlomí srdce."
"Všiml jsem si, že se okolo tebe motá, no.." podrbal se můj blonďatý přítel na zátylku. "Jak jsme byli v tom lese, tak jsme dali věci do pořádku a teď se-" zasekla jsem se. "Teď spolu vycházíme dost dobře."
"Úplně nevím, jak ti tu poradit, Matthew je složitej." Zadíval se do dálky. "Víš, já mám pocit, že kdyby to s tebou nemyslel vážně, už by tě o-, už by se s tebou vyspal a nechal tě, ale zase, viděl jsem ho zamilovaného jen jednou, a to už je dávno."
"Jak dávno?" "Mohlo nám být tak 15." "Takže myslíš, že má Niko pravdu?" Sam jen pohodil rameny.
"Ale Bello, určitě dobře víš, že ani já, ani Niko nevíme, co a jak mezi vámi je, třeba změnil názor" pousmál se můj blonďatý přítel a zkoumal svoje nohy, na kterých měl obuté bílé pantofle.
Zajela jsem si rukama do vlasů a pronesla tiché 'Ach jo'. Sam mi přišel zvláštní, jakoby nebyl ve své kůži. Od té noční bojovky v lese se chová.. Jinak.
Chvíli jsem neregistrovala žádný pohyb, ale pak jsem ucítila na mých ramenou jeho těžkou paži. Přesunula jsem svůj zrak jeho směrem a objala ho. Tohle mi chybělo.
"Nechci tě vidět smutnou" šeptl Samuel a já přikývla. Posadil si mě tak, abych mu seděla na klíně, opřela jsem si hlavu o jeho hrudník.
"Měla bys jít spát." "Kéžby to šlo.." "Mám jít snad s tebou?" Uchcechtl se.
"Čekala jsem, kdy se zeptáš." Vyplázla jsem na něj jazyk. V ten moment jsem už neseděla na zemi, nebo spíše na Samuelově klíně.
Blonďák tiše otevřel dveře od chatky a hodil mě na palandu, vylezl hned za mnou. Položil si hlavu na mé břicho a zavřel oči.
"Já si dělala srandu, blbečku..!" Šeptla jsem.
"Já ne, sluníčko" zamumlal. Přikryla jsem nás oba dekou a zavřela oči.
———
"Co vyvádíš," zamumlala jsem si spíše tak pro sebe.
"Musím jít, sluníčko, dokud všichni ještě spí." Odpověděl mi hlubokým hlasem Samuel.
"Utíkáš ode mě?" "Tak napůl." "Pfe," odfrkla jsem si. "Spi ještě," šeptl a pohladil mě po lýtku, já jen přikývla a zavřela oči. Poté jsem slyšela skřípání prken palandy, podlahy a otevírání dveří.
"Samueli?," zaslechla jsem najednou. "Ah, Matthew, čau?" "Bella je vevnitř?" "Uhm, jo, proč?" "Jdu za ní," uchechtl se Matthew.
"Spí, ještě ji nech." "Co jsi tam pak sakra dělal ty?" "Asi to samé, co jsi měl v plánu ty," to byla poslední věta, co jsem slyšela, než se zabouchly dveře.
Matthew zněl naštvaně, Sam také změnil tón hlasu. Byla jsem zmatená. Kluci proti sobě nikdy nic neměli, žádný problém, nechápala jsem to.
Poslední rozhovor jsem nemohla dostat z hlavy, proto jsem vylezla z postele a zamířila s ručníkem v rukou do umýváren.
Odkryla jsem závěs a zalezla do sprchového koutu. Otočila jsem kohoutkem tak, aby na mé tělo dopadly přesně tak vařící kapky vody, jako moje tělo v tenhle moment potřebovalo. Na každé části mého těla jsem cítila horkou vodu a připadala jsem si hned o něco lépe. Sprchu jsem docela dost protáhla, potřebovala jsem se odreagovat a uklidnit.
Rozhrnula jsem závěs a zastavilo se mi srdce, přísahám. Přede mnou stal Matthew v černým upnutým tričku a šedivých kraťasech. Vpíjel se očima do těch mých, pak si mě přejel pohledem a zase začal skenovat moje oči. Ráda bych připomněla, že jsem před ním zase stála jen v ručníku. Mé tělo samozřejmě reagovalo jako vždy.
"Baví tě mi stále lézt do HOLČIČÍ umývárny, když se sprchuju?" Zeptala jsem se. "Když tě jinde není k sehnání tak ano, baví," zašklebil se.
"Divím se, že tu s tebou není Samuel." "Cože?" "Ale nic," uvolnil se už konečně trochu. Došla jsem k topení, na kterém jsem měla položené svoje oblečení. Dneska to pro mě představovaly bílé kraťasy a černý top, který byl můj oblíbený, když mi bylo asi patnáct.
Zalezla jsem zase za závěs a rychlostí světla se začala převlékat. Bylo tu totiž riziko, že nějaký hnědovlasý kluk mi sem vleze a já ho nebudu schopna poslat pryč.
"Kde jsi byla včera večer?" Ozvalo se najednou. "Hledal jsem tě." "Potřebovala jsem být chvíli sama." "Mohla jsi být sama se mnou," uchechtl se a já vyšla ze sprchového koutu.
"Měla jsem včera nepříjemný rozhovor a potřebovala jsem to rozdýchat," vysvětlila jsem mu. "A o čem byl ten rozhovor?" "Nech to být, nebylo to nijak zajímavé a už je to fajn" zalhala jsem.
Nedělala jsem to ráda, ale co jsem měla říct? 'Pohádala jsem se s Nikem, protože mi tvrdí, že jsem jen další holka, která ti bude vzdychat v posteli a pak skončí se zlomeným srdcem'? To asi ne.
Co jsem se otočila směrem k oknu, Matthew okamžitě využil situace a přitáhl si mě k sobě. Hned na to jsem ucítila jeho rty na mém krku a jeho ruce na mých stehnech. "Bál jsem se" zamumlal pak a lehce zuby stisknul kůži na mém krku.
Všechny mé chloupky se okamžitě postavily do pozoru a já zaklonila hlavu tak, aby dostal lepší přístup. Matthew neváhal a hned svoje ruce přesunul na mé boky, které slastně zmáčkl.
Je tu další kapitola!!
Vsadila bych se, že nikdo nečekal, že vyjde ani ne týden po té předchozí! Tak tu máte ode mě takové menší překvapení.😌 Jak se Vám kapitola líbí? Myslíte, že se Bella zachovala správně? Budu moc ráda, když mi Váš názor napíšete do komentářů!💘