MATTHEW MĚ OBJAL!
Obmotala jsem mu ruce kolem krku a zabořila mu hlavu do ramene. Cítila jsem každý jeho napnutý sval, jeho vůni i jeho dech.
Připadala jsem si v bezpečí, jako by se mi teď nic nemohlo stát.. Jakoby zahnal všechen můj strach a já věděla, že to teď nic nemůže překazit.
"Říkal jsem ti, že se nic nestane" šeptl. Tenhle moment jsem si vychutnávala, nemůžu totiž vědět, kdy se to zopakuje, jestli vůbec někdy.
Najednou jsem ucítila jeho ruce na mých stehnech, trošku na ně zatlačil a tím mě donutil obmotat mu je kolem pasu. Hlavu jsem stále měla zabořenou v jeho ramenu a jeho vůně zaplnila celý můj prostor. Rozešel se směrem k ohništi, kde mě položil na deku, která zde byla rozprostřená. Postavil se přede mě, chvíli mě pozoroval. Navázala jsem s ním oční kontakt.
"Měla bys jít spát, Bello" řekl tiše. "Já neusnu" odvětila jsem. On chce, abych po tom, co jsem málem dostala infarkt šla spát? Není náhodou z jiné planety?
"Dneska toho na tebe bylo moc, musíš jít spát" pronesl starostlivě. Plácla jsem sebou na deku a pozorovala oblohu, byla nádherná.
Zaslechla jsem tiché uchechtnutí a hned na to vzdalující se kroky. Stočila jsem pohled na toho bláznivého kluka, který mi pěkně motal hlavu. Byl jako knížka. Taková ta knížka, u které nikdy nevíte, co se stane. Jako když se na každé druhé stránce stane něco, co úplně převrátí celý děj. Ale i tak to je ten samý příběh, se stejnými postavami.
Přitáhl karimatku blíž ke mně a lehl si na ní také. "Dobrou noc" pronesla jsem. "Dobrou."
Oheň pomalu začínal hasnout a já počítala hvězdy, které mi zářily nad hlavou. Vedle sebe jsem slyšela pravidelně oddychovat Matthewa. Nešlo mi usnout, zase.
Každou chvíli se mi zdálo, jakoby jsem slyšela zvuky snad z každé strany lesa. Posadila jsem se a rozhlédla se okolo sebe. Bylo tu nepříjemné ticho.
Můj pohled padl na spícího chlapce vedle mě. Ležel na zádech, jednu ruku měl pod hlavou a druhou podél těla, byl děsně roztomilý.
Byl pro mě hrozně zvláštní. V jeden moment se choval jako úplně jiný člověk, než v moment druhý. Myslela jsem na něj více, než bylo zdrávo. Napadla mě strašná blbost, ale v ten moment jsem nad tím ani nepřemýšlela, protože jediné po čem jsem toužila, bylo cítit jeho vůni a dotýkat se jeho těla.
Postavila jsem a přešla k němu. Chvíli jsem ho pozorovala a pak..
Obmotala jsem mu ruce kolem krku a hlavu si položila na jeho hrudník, slyšela jsem tlukot jeho srdce. Ucítila jsem, jak se pohnul. Jednu ruku mi obmotal okolo pasu a já se cítila jak v sedmém nebi. Ten kluk byl úžasný.
Můj osobní prostor zaplnila jeho vůně, nic jiného jsem necítila.
Jeho hrudník se pravidelně zdvyhal a bušení jeho srdce mě nesmírně uklidňovalo.
Slyšela jsem hvízdat ptáky a na kůži mě šimraly stébla trávy. Zem pode mnou byla nějaká nepříjemně tvrdá. Rukou jsem sáhla na místo vedle sebe, zarazila jsem se ale v moment, kdy jsem nikde necítila Matthewa.
Otevřela jsem oči a vystřelila do sedu, kde je? Rozhlédla jsem se kolem, bylo ještě šero. Lehla jsem si zpět a na chvíli zavřela oči, doufajíc v další spánek. Kéž by.
Na noze jsem ucítila nepříjemné šimrání, tohle určitě nebyl větřík ani tráva! Vymrštila jsem se do sedu a pohled mi padl na nechutného, obrovského, černého brouka!
Moje ruka mu okamžitě vyletěla vstříc, smetla jsem ho z mé nohy rychlosti světla, fuj!
Postavila jsem se, dost mě znepokojovalo, kam se uklidil můj spolubydlící. Všimla jsem si pár paprsků světla, které dopadaly přede mě. Otočila jsem se tím směrem a spatřila nádherný východ slunce.
Celé nebe bylo pokryto oranžovo růžovými barvami a byla to naprosto úžasná podívaná. Rozešla jsem se směrem, od kterého to všechno vycházelo, potřebovala jsem blíž.
Po několika metrech jsem zahlédla hnedovlasého kluka, seděl na kraji jakéhosi útesu, který zde byl. Nohy mu visely ze skály dolů a hlavu měl zakloněnou, pozoroval celou tu podívanou, byl nádherný.
Přísahám, že holka, která jednou ukradne srdce tomuhle klukovi, bude ta nejšťastnější.
Matthew je sice typický delikvent, ale má v sobě i tu jinou stránku. Už několikrát mi dovolil prozkoumat jen malou část jeho osobnosti. Zbytek jeste skrývá za jeho pomyslnou maskou.
Přišla jsem k němu, uslyšel mě. Otevřel oči a podíval se jimi na mě. Ty zelené oči byla také samostatná kapitola v jeho knížce. Byly velký, zelený jako ta nejzelenější letní tráva v létě.
"Dobré ráno" řekl s úsměvem. "Koukám, že jsi se dnes nějak dobře vyspal" usmála jsem se také a on se jen uchechtl, typické. Natáhl ke mně ruku, pobízel mě tím k tomu, abych se posadila vedle něj. Okamžitě jsem zakroutila hlavou, ještě bych sletěla dolů, to určitě.
"Neboj kočičko, budu tě držet" na obličeji se mu objevil pokřivený úsměv. Jeho ruku jsem přijala, věřím mu.
Pomalu jsem se posadila a okraj skály a podívala se na to na krásné nebe. Chtěla jsem pustit Matthewa ruku, on mi to ale nedovolil.
Několik dlouhých chvíli jsme jen seděli a sledovali to úžasné divadlo před námi. Obloha byla pokryta všemožnými odstíny oranžové barvy.
Ucítila jsem na sobě pohled, natočila jsem hlavu tím směrem a moje oči se potkaly s očima jeho. Pozoroval mě.
Všechny moje chloupky se automaticky postavily do pozoru, ten kluk má na mě neskutečný vliv. Tentokrát pohledem neuhl, musela jsem to být já, kdo to udělal.
Celá tahle situace byla v nádherné atmosféře, jako v nějaké pohádce.
"To co jsem včera řekl byla blbost" pronesl najednou. S otazníky v očích jsem se na něj obrátila, teď nevím, o čem mluví.
"Jak jsem řekl, že to.. No.. Že to byla chyba'' sklopil pohled dolů. Podívala jsem se tím směrem také, ani jsem si nevšimla, že se pod námi rozprostíralo nádherné modré moře.
Bylo až překvapivě klidné. Žádné přehnané vlny, silný vítr ani ukřičení ptáci. Kdyby nebylo několik, možná i desítek metrů pod námi, určitě bych do něj skočila, třeba bych tak přiměla moje smysly zase začít fungovat na sto procent.
Nevěděla jsem, jak reagovat na větu, která zde visela mezi námi. Kdybych měla říct, že se mi neulevilo, lhala bych.
Ze srdce mi spadl obrovitánský kámen. Na tváři mi panoval jemný úsměv, který se nedal zastavit. Ucítila jsem pevnou ruku na mém obličeji, donutil mě se na něj podívat.
Přiblížil se ke mně, dost blízko. Všechny mé chloupky se postavily do pozoru a dech mi okamžitě ztežknul. Těkal pohledem mezi mýma očima a pak začal zkoumat moje rty. "Udělal bych to klidně znovu" šeptl a moje tělo zešílelo.
Po břiše se mi rozletěla hejna motýlků. Přísahám, že to bylo, jako kdyby někdo posbíral všechny motýly, které se na světě nachází a vložil mi je do břicha.
Stále jsem sledovala jeho oči, už jsem vám říkala, že jsou extrémně nádherný? Vždy se mi líbily spíše hnědé oči, ale tyhle zelené..
V životě jsem neviděla někoho, kdo měl podobné. Jeho oči nesly barvu limetky, trávy a nebo také barvu zelených žvýkaček od Mentos. Co to plácám?
"Seru na to" sykl hrubě a přilepil se jeho rty na ty mé. Zešílela jsem, přísahám, že teď jsem myslela, že můj žaludek návalem těch motýlů vybouchne.
Zavřela jsem oči, nebránila jsem se, spíše naopak. Připadalo mi, jako by mi v žilách začala kolovat nějaká neznámá tekutina, jako nějaký dost silný alkohol.
Cítila jsem ho všude, jeho vůni, jeho dotek, jeho rty, šílela jsem! Matthew mi skousnul spodni ret, propadávala jsem mu víc a víc.
Tenhle moment mi přišel, jako by se vůbec neodehrával na zemi. Jako by se to celé stalo na jiné planetě, kde čas plyne pomaleji a není tam nikdo jiný, než my dva. Jen já a Matthew.
Pomalu mi začínal docházet kyslík v plicích, musela jsem se odtáhnout. Matthew mě výrazem bez emocí pozoroval. Čekal na mou reakci, nevěděl, jak jsem to vzala já.
Usmála jsem se, usmála jsem se tím nejupřímnějším úsměvem, jaký jsem dokázala vykouzlit a viděla jsem, jak můj něco jako kamarád - Hádám? - vydechl úlevou.
Usmál se a tím mě donutil usmát se ještě víc. Ten kluk je totální magor, přísahám.
"Pojď se najíst" usmál se a pomalu se postavil, podal mi ruku a já ji přijala. Celou cestu k ohništi, vlastně i potom jsem se nedokázala přestat usmívat.
Jediná otázka mi ležela v hlavě a to bylo, co jsme? Takhle se kamarádi určitě nechovají.
Nechtěla jsem to řešit, nebudu kazit tuhle chvíli, ale i tak mi to trošku leželo na srdci.
S Matthewem jsme se na sebe neustále culili. Tohle bude bolet, až budu odjíždět.
A máme tu novou kapitolu!❤️
Ano vím, zase po dlouhé době, snad mi to odpustíte.
Doufám, že jste si všichni užili svátky a dostali jste to, co jste si přáli.
Teď vám chci hlavně popřát vše nejlepší do roku 2022! Myslím, že všichni doufáme, že bude lepší než rok předešlý.. Snad se nám to výplní.😌