Můj společník se na mě dost překvapeně podíval, zamračil se a hned na to nahodil provokativní pohled.
Vložila jsem si hlavu do dlaní "To se mi snad zdá" zašeptala jsem. Dvojce tedy byly rozhodnutý.
"Tak Nelly a Grayi, vycházejte" pronesl můj bratranec a dva zamilovaní zmizeli ve dveřích.
Byla bych ráda úplně za koholiv, jen ne Matthewa. Určitě to nebude tak hrozné, prostě si ho nebudu všímat. Budu hledat věci na přežití noci a co se setmí najdu tu krabičku. Pak se jen ráno vrátíme a všechno bude fajn.
Vycházeli jsme jako předposlední, za námi šla ještě Klaudia se Samem. Matthew se na mě za celou dobu ani nepodíval, šlo vidět, že z toho není nadšený, stejně jako já.
"Třetí můžou vyjít" pronesl Niko a my se rozešli směrem ven. Šli jsme mlčky vedle sebe a pomaličku vstupovali do obrovského lesa.
To ticho bylo až moc trapné, takže jsem se rozhodla ho prolomit. "Hele, vím že nejsi nadšený, že musíš být se mnou ve dvojici a věř mi, že to nemám jinak" začala jsem. "Ale je to jen na jednu noc, prostě teď najdeme věci co potřebujeme, pak najdeme tu krabičku a půjdem spát" pokračovala jsem a koukala při tom pod nohy.
Byli jsme už v lese, takže tu bylo dost kořenů. Matthew byl zticha. Podívala jsem se tedy na něj, kývnul. Nic neřekl, jen prostě přikývnul.
"Támhle" zamrmlal a já se podívala před sebe. Byl tam černý pytlík. Sáhla jsem po něm a pomalu ho rozbalila, byla tam baterka, to se hodí. Vložila jsem si ji tedy do batohu a pokračovala v úplným tichu dál.
Hlavou mi létala spousta myšlenek. Vždyť Matthew tu byl známý jako takový ten 'fuckboy' který spí s každou druhou.
Upřímně si nemyslím, že by cokoliv zkusil po tom, co mě zachránil v tom lese.
Když zase je tu ta sázka, která mi to trošku vyvrací. Isabello mysli, kdyby se s tebou chtěl vyspat, nedával by ti možnost to změnit tou sázkou.
Po chvíli jsem se zapřemýšlela tak moc, že jsem zakopla o jakýsi kořen a letěla k zemi, teda jsem si to myslela. Silná ruka mě chytla za paži a vyhoupla zpátky na nohy. Přijde mi, že za tyhle prazniny jsem zakopla vícekrát, než za celý svůj život!
"Dávej bacha" sykl nepříjemně Matthew. Ten kluk uměl být dost strašidelný, když přišlo na to být s ním sama uprostřed lesa. "Promiň" cekla jsem.
Hnědovlasý chlapec se na mě podíval a několikrát zmateně zamrkal, asi nechápal za co se omlouvám, já vlastně taky ne.
Bylo mi dost nepříjemně, abych pravdu řekla. Zelenooký kluk sám od sebe neřekl ani slovo. Od chvíle co jsme vyrazili uběhlo tak patnáct minut. Slunce pořád dost pálilo a stmívat ještě ani nezačalo, tohle bude noční můra.
Zatím jsme našli jen již zmiňovanou baterku a nově ještě jednu deku.
"Proč jsi přijel sem, když se pak chováš takhle?" Vypustila jsem a hned toho litovala. Nejspíše jsem se na to ptát neměla, i když mě to vážně zajímalo.
"Jezdil jsem sem už jako malej" odpověděl mi chladně. "Mám to tu rád" pronesl s kamenným výrazem. Těkala jsem pohledem po jeho obličeji.
Hned co si všimnul, že ho pozoruji nahodil zase svůj naštvaný a egoistický výraz. Tohle je podruhé, co jsem Matthewa viděla ukázat svoji opravdovou stránku.
Podle toho, co říkala Nelly myslím, že Matthew není tak zlý. Nejspíše se mu jen stalo něco špatného v životě.
"Já jsem sem třeba vůbec jet nechtěla" promluvila jsem z ničeho nic. Nejspíše jsem už nedokázala snášet to ticho mezi námi.
"Původně jsem měla jet do Itálie, ale teď toho asi ani nelituji" povídala jsem dál a koukala u toho pod nohy. Možná tohle všechno už několikrát slyšel, ale musela jsem něco říkat.
"Stalo se mi tady toho vážně hodně a i když ne všechno bylo dobrý, myslím že sám víš o čem mluvím, dalo mi to hodně do života a už bych to nezměnila"
"Paolo je idiot" sykl a sehnul se pro další černý pytlík, byla tam jablka. "Mhmm, nejspíše sem už příští rok nepojedu, ale doufám že se s některými budu bavit dál, jsou tu fajn lidi" pousmála jsem se.
"I když, možná se sem zajedu podívat, přece jen tu mám strýce" pokračovala jsem. Matthew nejevil moc zájmu, upřímně jsem si ani nemyslela, že mě poslouchá.
Procházeli jsme různě lesem, hnědovlasý kluk pořád nemluvil. Už to byla asi hodina a půl co jsme vyšli, mé nohy si pomalu začali všímat vzdálenosti, kterou jim vystavuji.
Zatím jsme našli dále jen dvě flašky s vodou, což se hodí i například na umytí rukou a pak nějakou desinfekci. Bylo mi divné, že jsme nepotkali nikoho z ostatních. Les mi nepřišel nějaký obrovský, ale nejspíše byl, protože po nikom nebyly ani stopy.
Celkem mě zajímalo kde bude ta krabička, pro kterou jsme sem vůbec přišli. Říkali totiž, že jde vidět jen v noci, což znamená, že nejspíše nebude na dobře viditelném místě.
Přece jen doufám že se alespoň malinko vyspím.
Podle mého bylo teď tak osm hodin večer, možná že už to budou dvě hodiny co jsme vyšli? Nemám tušení, jen vím, že se to pěkně táhne. Mé nohy už pomalu přestávaly zvládat námahu.
Zastavila jsem a podívala se na Matthewa. "Myslím si, že už na noc máme všechno, proč ještě chodíme?" Zeptala jsem se.
Přece jen, za tu dobu jsme našli nějaká jablka a jakési sendwiche. Dál taky dvě velké flašky vody, batérku, desinfekci, deku a jednu karimatku. Pokud jsem na nic nezapomněla, máme toho celkem dost.
Jediný problém je to, že máme jen jednu karimatku, takže nevím kde bude ležet ten druhý, ale upřímně? Myslím si, že je to tak naschvál. Máme strávit noc venku, můžeme být rádi, že máme alespoň jednu, klidně budu spát na zemi.
Matthew se na mě zamračil, nechápu co má za problém.
"Matthew prosím, vím že mě nemáš rád ale už chodíme minimálně dvě hodiny, nemůžeme si dát alepson menší přestávku? Odpočineme si. Za hodinu začne stmívat a pak zase vyrazíme a třeba najdeme i něco dalšího" zakňučela jsem.
"Fajn, najdeme nějaký místo" řekl. Usmála jsem se na něj, já věděla že to jde. "Děkuju"
Tak moc jsem se těšila, až si sednu. Nejprve, jak řekl Matthew, ale musíme najít nějaké místo. Stačil by malý plácek, kde si dáme něco malého k jídlu a chvíli si odpočineme.
Všude byli jen samé kořeny a stromy. Matthew se zastavil a já zareagovala stejně. Vedle nás byl plot, Matthew ho skenoval.
"Za tím plotem je dobrý místo" pronesl a sundaval si batoh. "To ani náhodou, vždyť máme zakázané přelézat plot, Niko říkal.."
"Niko jen nechce abychom se ztratili" sykl. Nemám z toho dobrý pocit.
"Ale ta krabička bude tady na té straně" pípla jsem. Matthew na plot dost rychle vylezl, neměl s tím žádný problém.
"Vyber si, buď jdeš se mnou, nebo zůstaneš tady" zamračil se. Povzechla jsem.
Seskočila jsem dolů a Matthew mě chytil. Stála jsem k němu zády a on mě držel za paže. Cítila jsem jeho dech na mém krku: "Hodná holka" řekl tiše a mně se rozbušilo srdce třikrát rychleji.
Okamžitě jsem se od něj odtáhla do bezpečné vzdálenosti a snažila uklidnit můj zrychlený tep a dech.
I tak se mi tohle vůbec nelíbí, Niko to určitě neříkal jen tak.
Položila jsem batoh na zem ke kmenu stromu a Matthew udělal to samé. Musím říct že tu bylo vážně pěkné. Našli jsme vážně dobré místo, zrovna tento kus tu byl bez kořenů, jen měkká zelená tráva a my dva.
Myslím, že kdybychom šli trochu dál, dojdeme k útesu. Mohl by tam být nádherný výhled.
Posadila jsem se na zem a vytáhla z batohu jablka. Jedno jsem hodila hnědovlasému klukovi, který se na mě šibalsky koukal.
A kapitola s číslem 40 je venku!🥰
Já vím, zase to není v úterý a já vám to asi i přestanu slibovat 😅
Chci vám strašně poděkovat za vaše ohlasy, je to něco neskutečného!
Napište mi do komentářů, jakou postavu jste si zatím oblíbili nejvíce a já se na vás těším u další kapitoly!❤️