Moře pod hvězdami

LVIII.

Právě jsem se chystala na grilovačku, na kterou nás pozval Mihael. Oblékla jsem si pohodlné věci. Takže džíny, černé tričko, a mikinu. Dario byl dneska v práci, a tak jsme se domluvili, že se potkáme až tam. Najednou mě z mých příprav vyrušil zvonek u dveří. Hlavou mi problesklo, že si to Dario rozmyslel a nakonec si pro mě přece jenom přijel. Když jsem však otevřela dveře, čekalo mě tam ohromné překvapení.

"Dobrý den, pane Tovainen," pozdravila jsem právníka tety Janniky, kterého jsem naposledy viděla ještě v Tallinu.

"Zdravím vás slečno Riemann, jistě jsem vás svojí návštěvou překvapil," opáčil s vlídným úsměvem.

"To rozhodně nepopírám. Pojďte dál," opáčila jsem a pustila ho dovnitř.

Usadili jsme se v obývacím pokoji, a donesla jsem nám nějaké to občerstvení. Byla jsem napnutá jako struna. Co mi jenom pan Tovainen může chtít? Byla jsem z toho celá nesvá. Snad nebudu muset všechno vrátit, nebo tak něco. Po pravdě už nikdy jsem se nechtěla do Tallinu vrátit. Tady mi bylo nejlíp. Moře, krásný dům, čistý a svěží vzduch, relativně přátelští lidé, a pak? Měla jsem zde Daria. A podle všeho, bylo třeba, abych byla v uvozovkách zazobaná, jelikož to bylo pro jejich mentalitu životně důležité.

"Mám tu pro vás poslední věc, kterou vám teta Jannika odkázala. Neptejte se mě proč, to takto naplánovala," řekl pan Tovainen a usmál se. Chytila jsem se za čelo.

"Naplánovala mi celou cestu. Od Lisabonu, až po Omiš," vydechla jsem.

"Ano, přesně takto to chtěla. Tenkrát mi říkala, že je možné, že se v Lisabonu zdržíte déle, jelikož skříňku s dalším místem ukryla do piana, ale o moc jste se nezdržela," hovořil.

Je vůbec možné naplánovat něčí kroky? Jak bylo vidět tetě se to povedlo, a nejspíš měla výhodu v tom, že jsem její neteř, a tudíž mě znala, a mohla vše dobře odhadnout. Kdoví, jak by se jí dařilo, kdybych byla úplně cizí člověk. Proč by však odkázala něco takovému cizímu člověku? Teta byla opravdu zajímavý člověk.

"Co se týkalo Monaka, byla přesvědčená, že nezaváháte, a půjdete rovnou ke knihovně," dodal.

"A Kefalonie byla neskutečně na rychlo, a to stejné platilo i o zdejším místě. Věřím, že kdyby měla více času, opět by vám malinko cestu za dalším bodem malinko ztížila," pokračoval ve vysvětlování.

"Dokonce mi předvídala, jak budete vypadat, až vás navštívím nyní. A opět měla pravdu," řekl a uchechtl se.

"Prosím?" vyjekla jsem. Jak to jako myslel?

"Prý budete vypadat uvolněně, svěží, milovaně, a jistě jste již nalezla svůj domov," řekl mi zcela klidně.

"Když jsem vás viděl naposledy v Tallinu, byla jste hromádka neštěstí, utrápená, smutná a zoufalá. A když na vás pohlédnu dnes, mám pocit, že se dívám na úplně jiného člověka. Zkrátka, vše měla naplánované do nejmenších detailů. A povedlo se jí to," hovořil pan Tovainen.

"Víte, ve svém životě chtěla udělat aspoň pár věcí správně, než opustí tento svět. Jistě víte, že ublížila vaší mámě, a nejenom jí. Cítila, že potřebuje alespoň částečně napravit to, co před lety zničila, aby mohla v klidu odejít," pokračoval.

"Ano, to všechno už dávno vím. A dokonce jsme díky ní, našli k sobě cestu s mámou. Je jiný člověk, a konečně je vše, tak jak má být," řekla jsem a usmála se.

"Tak přece se jí to podařilo. Po pravdě měla obavy, že toto bude jediná věc, kterou nedokáže napravit, jelikož váš vztah mezi vámi a mámou, byl na bodě mrazu. Jak šťastná nyní musí být tam nahoře," řekl a usmál se. I mě to přinutilo k úsměvu.

"No, zpět k tomu proč jsem přišel. Vaše teta vám odkázala toto album. Abyste viděla, jak vypadá opravdová, nefalšovaná láska, kterou ani smrt nemůže zničit," řekl a podal mi velkou a tlustou knihu. Měla jsem problém ji unést. Následně jsme vyřešili veškeré formality a pan Tovainen se zvedl k odchodu.

"A komu nyní budete dělat právníka?" optala jsem se, když jsem ho vyprovázela ke dveřím.

"Pár klientů mám," opáčil.

"A nechtěl byste v naší rodině zůstat? Byla bych ráda, kdybyste byl mým právníkem," řekla jsem.

"Pokud jde o peníze..." chtěla jsem dodat, že to není problém, ale pan Tovainen mi do toho skočil.

"Rád budu i vaším právníkem. A co se týče financí, ty neřešte," řekl vlídně.

"Děkuji vám za všechno," řekla jsem.

"Není zač, kdybyste mě potřebovala, zde máte moji vizitku," řekl a předal mi lístek, který jsem od něj s díky převzala.

Rozloučili jsme se, a poté jsem ihned běžela do obýváku, kde jsem nechala ležet knihu, kterou mi můj právník donesl. Byl krásná, a na pohmat tak jemná. Měla jsem pocit, že do mě proudí jakási energie, když prsty přejíždím po jejím povrchu.  Bohužel, i nyní jsem neměla čas se s ní více zabývat. A neskutečně mě to štvalo. Těšila jsem se na to, že poznám příběh tety a jejího muže Marka. Jak to mezi nimi bylo, co spolu zažili a prožili.

K Mihaelovi jsem dorazila mezi posledními, ale to nevadilo. Od Daria jsem měla jen SMS s tím, že již je na místě, a že si mám pospíšit. Prý krásná jsem již dost. Musela jsem se nad tím usmát. Jako první jsem si šla pro nějaký drink, a třeba cestou potkám Daria. Bylo zde spoustu lidí. A bohužel mezi nimi nechyběla Lucia s Teem. Dva protivové, kteří mi nechyběli. Došla jsem k baru, a nechala si načepovat pivo.

"Ahoj Ingrid, rád tě vidím," řekl Mihael, který se zde objevil.

"Ahoj, také tě ráda vidím," odpověděla jsem s úsměvem.

"Před chvílí zde byl Dario, a ptal se, jestliže jsem tě už neviděl přijít. Evidentně se tě nemůže dočkat," hovořil Mihael. Pouze jsem se usmála.

"Malinko jsem se zdržela," sykla jsem.

Celá grilovačka se nesla v příjemném a pozvolném duchu. Hrála decentní hudba, žádné taneční pecky, které se obvykle pouští na párty. A lidé okolo se uvolněně bavili mezi sebou. Cítila jsem se zde velice dobře. Nikdo zde nedělal kravál, všichni se chovali slušně, a rozumně. Tato společnost mi plně vyhovovala. A když mě konečně našel Dario přes hordu přátel, kterých se nemohl zbavit, aby mě přivítal, byla moje nálada ještě o stupeň výš. Lehce mě políbil na tvář, a optal se jaký jsem měla den. První mužský, který se ptá, jaký jsem měla den. Hezká změna.