Moře pod hvězdami

XXX.

Koupila jsem si kávu, a neperlivou vodu, a chtěla jít zpět, ale Valeri mě zdržel. Vůbec jsem z toho nebyla nadšená. Chtěla jsem se o tetě něco od nich dozvědět a jít zase domů.

"Proč se ke mě takto chováš?" zeptal se.

"Po pravdě moc mi není příjemné po tom odmítnutí, tě znovu vidět. Kéž by moje okno zahrnovalo i tu část, kde jsi mě od sebe odstrčil," sykla jsem.

"Byla jsi opilá, nepřipadalo mi to správné, když si pouze na půl věděla, co děláš. A navíc, nejsem fanoušek vztahu na jednu noc," opáčil.

"To je teď jedno. Už to nechci řešit. Jediné, co mě zajímá, je moje teta Jannika a její život. Nic o ní nevím," chrlila jsem ze sebe.

"Počkej, Jannika Riemann je tvoje teta?" vyjekl.

"Ano, byla," sykla jsem.

"Proboha! Tak to jsem o to víc rád, že jsem to stopnul! Tvoje teta neumí nic jiného, než ničit! Dokáže člověku obrátit život vzhůru nohama! A prý se to dědí," okamžitě obrátil, a mluvil velice nelibě o tetě. A co víc? Dle něj jsem stejná, jako ona.

"Počkej, mohl bys mi to víc objasnit? Co ti udělala?" zasyčela jsem.

"Dal jsem ji všechno, svoje srdce. A ona ho vzala a zadupala do země. Miloval jsem ji. A to byla ta největší chyba v mém životě. Ublížila mi takovým způsobem, že si to nedovedeš představit. A když jsem se z toho trochu dostal, potkám její neteř!"'chrlil ze sebe.

"To mě moc mrzí," sykla jsem.

"Kdybych to věděl, vůbec bych si k tobě v tom baru nepřisedl. Někdo s příjmením Riemann nemůže být slušný, a hlavně upřímný člověk," chrlil ze sebe. Jeho slova mě natolik rozčílila, že jsem nevěděla, co dělám.

Vrazila jsem mu takovou facku, že mě i dlaň zabolela. Nejvíce mě naštvalo, že mě hodil do jednoho pytle, a přitom mě vůbec neznal. Pořád si mlel jen tu svoji písničku, a mě vůbec nepustil ke slovu. Hleděl na mě s vykulenýma očima.

"Jak se opovažuješ mě házet do jednoho pytle, když mě absolutně neznáš! Viděl jsi mě dvakrát v životě, a už děláš závěry? Kdo si myslíš, že jsi? Já se takto od tebe urážet nenechám! A jedině dobře, že se mezi námi nic nestalo!" chrlila jsem ze sebe.

"A mimochodem Jannika je po smrti!" řekla jsem na závěr celého našeho výstupu a vrátila se za ostatními.

"Mohli byste mi něco málo říct o mé tetě Jannice Riemann?" zeptala jsem se do éteru, když jsem se posadila a napila se kávy. Potřebovala jsem trochu se povzbudit.

"Jannika? Jedním slovem živel. Nutila nás si život trochu užívat, a ne jen sedět v knihovně a číst si. Vzala nás na perfektní plavbu, do kasina, a tak podobně. Umí prostě žít," řekl Trace.

"Mě pomohla, když jsem se rozešel se svoji ex," řekl zkráceně Yannick.

"A tady Valeri..."

"Proboha, kdo ti dal přes držku?" optal se Trace a rozchechtal se. Valeri si sbíral svoje věci, a měl se k odchodu.

"Někdo, koho jsem viděl dvakrát v životě, a doufám, že i naposledy," zasyčel, rozloučil se a odešel.

"To jsem byla já," sykla jsem, když odešel.

"Proboha proč?" optal se Yannick.

Řekla jsem jim úplně všechno, co se mezi námi doposud stalo. Bylo mi jedno, jestliže se přikloní na stranu Valeriho, nebo na moji. Chtěla jsem se dozvědět něco nového o tetě, a tím to haslo.

"Valeri se do tvé tety bezmezně zamiloval. On je ten typ, který si svůj život představuje někde doma u krbu s třemi dětmi, a milující ženou. Idylka až na půdu!" řekl Trace.

"Proboha, vždyť tetě než umřela bylo něco kolem padesáti, copak ho přitahovala o tolik starší žena?" vyjekla jsem.

"Jannika, byla kus. Za ní se otáčel každý chlap. Nikdo, nikdy by ji tolik netipl," opáčil zasněně Trace.

"Bohužel romantikovi Valerimu zamotala hlavu až až," pokračoval.

"Myslím si, že Jannika z toho vztahu byla úplně zničená. Řekl bych, že si sama vyčítala, že to nechala zajít tak daleko," hovořil Trace.

"Jak to všechno víš?" optala jsem se.

"Protože, když nebyla s Valerim, byla u mě, a sem tam mi něco řekla. Na rozdíl od Valeriho jsem nic okolo neřešil, a byl na stejné vlně jako Jannika. Užít si, a tím to haslo," dodal.

"Proboha, takže jestliže se v tom orientuji správně, tak Jannika s tebou Valeriho podváděla," vydechla jsem šokovaně.

"Ano, ale Valeri to neví. Nejspíš by mě zabil, a ještě více by ho to zdeptalo. Takže pokud můžeš, tak o tom pomlč," řekl Trace.

"Dobře, nikomu to neřeknu. Jen už se nedivím, že ani mě nemůže vystát, byť jsem mu nic neudělala," připustila jsem.

"Mohla se s ním rozejít v klidu, někde v soukromí. Jsem si jistý, že by to vzal sportovněji, než tenkrát v té restauraci plné lidí. Dost ho tam ponížila. I před námi," pokračoval Yannick.

"Jak jste se potom všem, co Valerimu udělala, mohli s ní bavit?" vyjekla jsem a z očí mi tekly slzy.

"Všechno se to stalo až na závěr jejího pobytu, pár dní poté odcestovala, a od té doby, jsme ji již neviděli," řekla velice tichá Rusti, která doposud neřekla jediné slovo.

"Jannika zemřela v Chorvatsku, po skoku z útesu. Rozhodla se tak, jelikož byla v posledním stádiu leukémie. A zanechala mi po sobě nějaké dědictví. Ve snu by mě nenapadlo, že byla schopná takto někomu ublížit," sykla jsem, byť jsem věděla, že Valeri nebyla jediná oběť. Ještě tu byl Erico, a já mu ublížila stejně, jako ona. Cítila jsem se ještě více mizerněji. Jak moc jsem se od ní lišila?

Bylo mi zle z toho, že jsem Valerimu vrazila facku. V tu chvíli mě natolik rozčílilo, co říkal, že se mi zatmělo úplně všude. Co se mnou v poslední době je? Proto jsem se rozhodla, že alespoň za sebe se Valerimu musím omluvit. Vyptala jsem si od Traceho adresu, samozřejmě v soukromí. Myslím si, že s ostatními moc velká kamarádka nebudu. Byla jsem ráda, když jsem odešla. Atmosféra mezi námi byla tak dusná, že jsem měla pocit, že se každou chvíli udusím. Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když dnes to nechám tak jak to je. A půjdu za Valerim až zítra. Ráno moudřejší večera, jak se říká.