Moře pod hvězdami

XLIV.

Tentokrát celá cesta z Kefalonie do Chorvatska utekla velice rychle, za což jsem byla neskutečně ráda. Čekala jsem snad ledacos, ale když jsem uviděla Omiš, měla jsem dojem, že mi srdce vynechalo jeden nebo dva údery. Něco tak krásného jsem snad ještě neviděla. Hory, moře, pláže, a ta neuvěřitelná řeka. Tajil se mi dech. 

Když jsem vystoupila z taxíku a uviděla ten nádherný dům typu bungalov, málem jsem sebou pleštila o chodník. A musela se do papíru podívat ještě jednou a důkladněji. Opravdu to byl můj dům. Jak bylo vidět o zahradu se tu někdo staral, a dokonce i dnes byl dotyčný v práci. Byl zády ke mě, a tílko měl zastrčené za kalhotami, a zrovna zaléval záhon s květinami. Zhluboka jsem se nadechla, otevřela branku a ocitla jsem se na chodníčku vedoucí k hlavním dveřím. 

"Dobrý den," pozdravila jsem muže. Ani se neotočil. Jako by mě snad neslyšel. A tak jsem přešla k němu blíž. 

"Dobrý den!" řekla jsem nahlas. Muž se tak neskutečně vyděsil, že zařval a celou od hlavy až k patě mě zmáčel vodou z konve. Jen jsem šokovaně vytřeštila oči. Voda byla dost ledová. 

"Proboha! Chodíte jako duch!" vypískl a jeho vypracovaný hrudník se mocně zvedal a zase klesal. Měla jsem co dělat, abych své oči udržela na uzdě. 

"Stačilo nemít hudbu v sluchátkách tak nahlas!" vyjekla jsem. Kapala ze mě voda jako z vodníka. 

Až nyní si mě prohlédl. A bylo mi jasné, že vidí pod mou bílou a zmáčenou blůzkou snad úplně všechno pěkně jako na zlatém podnose, ale mě to bylo vskutku jedno. Vždyť to bylo, jako bych na sobě měla plavky, a na tom oděv. A upřímně, tento sexy mužský opravdu nevypadal na to, že by ženskou viděl prvně. 

"Kdo jste?" zeptal se a položil konev na zem. 

"Nová majitelka," řekla jsem. Jen kývl. 

"A budete dál stát o služby zahradníka, nebo se už budete rýpat v zemi sama?" otázal se a založil si v ruce bok.

"Asi to nechám ve vaší režii, já a kytky moc nejdou dohromady," řekla jsem a muž se uchechtl. 

"Co vám přišlo vtipné?" optala jsem se.

"Nic, jen jsem ještě neviděl ženskou, které by květy nechávali chladnou," dodal. 

"Všechno jednou poprvé," řekla jsem a beze slova jsem zamířila ke dveřím domu. 

Nevychovanec. Slovo omlouvám se ho asi doma rodiče nenaučili. Arogantní blbec. Docela mě to namíchlo. Nicméně vztek mě brzy přešel. Nechtěla jsem si kazit náladu kvůli někomu, kdo za to absolutně nestojí. 

Odemkla jsem si vstupní dveře, a objevila se v malé hale. Kufr jsem nechala stát u botárky, a vyzula se. Musela jsem se nejdříve převléknout, byla jsem mokrá, a nechtěla jsem zde udělat nepořádek. Proto jsem rozepla kufr a rychle svlékla mokré oblečení, včetně spodního prádla. Oblékla jsem si čisté spodní prádlo, a na to volila tričko na ramínka s džínovými kraťásky. Mokré věci jsem vzala a šla hledat koupelnu. Jako první jsem se objevila v chodbě. Byla dlouhá a končila dveřmi. Po pravé straně jsem narazila na dveře, a tak jsem zmáčkla kliku a objevila se v místnosti, kterou jsem nyní nutně potřebovala. Můj pohled padl na obří vanu, hned na to i sprchový kout, umyvadlo, pračka, sušička, a žebřík. A tak jsem provizorně své mokré oblečení dala na topení, a šla omrknout i další místnosti. 

Obývák byl spojený s obrovskou kuchyní. Za ni by se nemusel stydět ani Jamie Oliver. Přejela jsem rukou po pracovní desce kuchyně. Příjemně chladila do dlaně, a já se zasnila. Poté jsem se přesunula do obýváku. Prostorná a pohodlně vypadající gauč, konferenční stolek, obří televize a pak obří posuvné okno vedoucí do zahrady. Bazén? To jako vážně? Otevřela jsem okno a vyšla k bazénu. Neuvěřitelné. Voda byla průzračně čistá, a teplá. Rozhodla jsem se, že hned jakmile si prohlédnu zbytek domu, převléknu se a půjdu se koupat. Byla by škoda bazén ihned nevyzkoušet, a hlavně když počasí bylo naprosto úžasné. Pokračovala jsem dál. Z kuchyně přes chodbu jsem se objevila v nádherné ložnici, kde na mě čekala obří postel, skříně, a výhled na moře. Tady se mi bude určitě skvěle spát. Poté jsem zamířila k posledním dveřím, které zde byly. Místnost byla úplně prázdná. Pokrčila jsem nad tím rameny, a vrátila se pro kufr. Hned na to jsem se vybalila. 

Už v plavkách jsem vstoupila na první schůdek a pokračovala dál. Udělala jsem pár temp a byla jsem na konci bazénu. Obrátila jsem se a plavala dál. Můj pohled okamžitě spočinul na muži, který právě veškeré nářadí uklízel do kůlny. Byl vysoký, svalnatý. Světle hnědé vlasy mu trčeli na všechny strany a zrovna sáhl pro tričko, které měl za opaskem. Oblékl si ho, a poté se naše pohledy střetly. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Bylo mi trapně. Hleděla jsem na něj, jako by to byl snad první muž v mém životě, kterého jsem viděla. Přišel k okraji bazénu. 

"Pro dnešek mám padla. Jinak sem chodím dvakrát týdně. V pondělí odpoledne, a v pátek dopoledne," oznámil mi. 

"Dobře," řekla jsem. 

"Stačí, když mi necháte otevřenou branku. Ať nemusím skákat přes plot, jako dosud," řekl. Jen jsem kývla. 

"Dobře," odpověděla jsem. 

"Tak zatím," řekl a odcházel kolem domu pryč. Když jsem se rozhlédla, moc práce zde neměl. Byla to menší zahrada. 

Po chvíli jsem vylezla z bazénu, a osušila se. Měla bych si jít nakoupit, a malinko se poohlédnout po okolí. Převlékla jsem se a plavky dala uschnout na sušák, který jsem našla v koupelně za skříňkou. Vzala jsem si kabelku, zamknula dům, a klíč si dala do kabelky. Celé okolí jsem si prohlížela a snažila se do sebe vstřebat, co nejvíce té silné, energické a pulzující energie. Vše zde se jevilo tak klidně. Byl zde slyšet jemný každodenní ruch všedních dní, z dálky šumělo moře, zpívali ptáci, a foukal vítr. Před sebou jsem měla už jen jediné přání. Konečně najít svůj domov, místo, kde se usadím, najdu si muže svých snů, a pak? Jak to končívá? Zazvonil zvonec, a pohádky byl konec. Jestliže neumřeli, tak tam žijí dodnes. Musela jsem se nad svými myšlenkami zasmát. Vše mělo svůj čas, a rozhodně bych měla zůstat nohama na zemi.