Moře pod hvězdami

XXII.

Rozložila jsem deku na pláži, a oba jsme se na ni posadili. Erico se nabídl, že mi natře záda opalovacím krémem, a když mě k tomu i malinko namasíroval, bylo to neskutečně příjemné a uvolňující. Kdykoliv jsem se podívala do jeho očí, šlehali z nich jiskry, a celý zářil. Té zamilovanosti, co z něj sršela na všechny strany, jsem si všimla i já. A z jedné strany jsem z toho měla hrůzu. Měla bych mu říct o Monaku, ale já nevěděla jak začít a pak? Nechtěla jsem mu ublížit, zrovna ve chvíli, kdy se cítil tak hezky, a milovaně. Víc a víc jsem se do toho zamotávala.

"Ještě jsi mi neřekl, kde pracuješ," otázala jsem se a napila se limonády koupené ve stánku u pláže.

"Jsem skladník ve velkoobchoďáku, je to odsud docela vzdálené, takže musím vstávat dříve, abych byl v práci včas," řekl. Jen jsem kývla.

"Ty do práce nechodíš, jak jsem si všiml," nadhodil.

"Ne, teta mi odkázala dostatek prostředků, abych nemusela chodit. V Estonsku jsem do práce chodila, jako každý jiný člověk," řekla jsem.

"To jsi jezdila ze sanitkou? Kdosi mi říkal, že jsi dělala saniťáka," opáčil.

"Ne, proboha. Na to nemám patřičné vzdělání. Pracovala jsem jako sanitářka, což znamenalo, že jsem se starala o pacienty na oddělení," vysvětlila jsem mu to.

"Aha, teď už tomu rozumím," pochopil.

"Jen tak by mě zajímalo, kde Jannika vzala tolik peněz, aby si mohla jezdit po světě, a žít si život, o kterém se mě ani nesnilo," řekl po chvíli ticha.

"Kladu si stejnou otázku, i mě je to záhadou," řekla jsem a rozesmála se.

"Nebýt ji, nejspíš bych navždy shnila v Estonsku, kde by mě naprosto udusila, odrovnala, a zničila vlastní matka, a bratr Sten by ji v tom pomohl," řekla jsem a zadívala se na moře.

"Jak to?" vyzvídal. Povzdechla jsem si.

"Nevím, proč je taková. Moje matka Elen je přehnaně starostlivá, svojí nesnesitelnou péčí by udusila snad úplně každého. Má skvělý talent poučovat, rozkazovat a během dne volat šedesátkrát. A bratr Sten jako by ji z oka vypadl," řekla jsem.

"To bych se asi zbláznil. Nevím, jestliže bych to vydržel," řekl mi.

"Věř mi, že nebýt toho, že se u nás objevil tetin právník, a předal mi její závěť, tak se to bývalo stalo. Veškeré mé vztahy zničila, neměla jsem od ní nikde klid. Kolikrát jsem ji seřvala, ale úplně marně," vyprávěla.

"A co táta?" Pokračoval dál ve vyptávání. Nevadilo mi to, mu o tom všem říci. Taktéž mi o sobě něco málo řekl.

"Táta by zasloužil tu největší cenu ta to, že to s mámou takto dlouho vydržel a nezbláznil se. Po pravdě od svatby s Elen je podpantoflák, a musel skákat, jak ona píská. Mě se vždy zastal, pomáhal mi, kolikrát měl kvůli mě peklo. Naštěstí teta Jannika myslela i na něj, a tak konečně po letech žije podle sebe. Mohla bych mu zavolat," hovořila jsem, a Erico mě se zájmem poslouchal.

"To muselo být docela složité," dodal Erico. Jen jsem přikývla.

Rozhodli jsme se, že si půjdeme zaplavat. Voda byla příjemná a mě se při plavání dobře přemýšlelo. Dumala jsem nad tím, jak to celé udělat, abych Ericovi neublížila, a zároveň tam mohla odjet. Možná by mohl dostat v práci dovolenou a aspoň na týden tam se mnou odjet. A já bych měla týden na to, vymyslet, co dál. Podle tetičky bych měla být svobodná, a žít si podle svého. Na nikoho druhého se neohlížet. Bylo to tak těžké. Nechtěla jsem, aby o mě mluvil ve zlém, když bych se náhodou rozhodla ho opustila. Byla jsem docela v tíživé situaci.

Z pláže jsme se vrátili v podvečer, a Erico mě pozval k sobě domů na skleničku vína. Nejdříve jsem se však musela jít osprchovat a umýt si vlasy, jelikož jsem byla celá od soli. A poté jsem přemýšlela, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem si oblékla džíny a decentní halenku. Byla jsem rozhodnutá, že mu povím o Monaku, a uvidím, jak se k tomu postaví. Neměla jsem nic proti tomu, kdyby chtěl si vzít dovolenou a jet se mnou.

Zamknula jsem svůj dům, a zazvonila na zvonek svého souseda. Čekala jsem jen maličkou chviličku. Jakmile mi otevřel, vypustil mě dovnitř, kde jsem se vyzula, a poté jsme vystoupali do obýváku. Posadila jsem se na gauč, a Erico do skleničky nalil bílého vína. Už už jsem se chystala, že to na něj vybalím, ale předběhl mě.

"Tak mě napadlo. Co máš v plánu tento víkend?" optal se a posadil se naproti mě.

"Ještě jsem nad tím nepřemýšlela," opáčila jsem.

"Skvěle, mám jistý nápad, který by se ti mohl líbit," řekl zamyšleně.

"Jaký?" ihned jsem vyzvídala.

"Víš co, nechej se překvapit," řekl vesele. Nezmohla jsem se na nic jiného, než na přikývnutí.

"Jsi nějaká skleslá, stalo se něco?" optal se.

"Ne, vše je v pořádku. Jen jsem unavená," opáčila jsem.

"Pojď ke mě, namasíruji tě," řekl mi. Proti masáži jsem nic neměla. A tak jsem si k němu sedla zády a on mě začal příjemně mačkat krní svaly, a postupoval pomalu níž a níž. Slastně jsem přivírala oči, a vychutnávala si to. Moje myšlenky se opět stočili k Monaku. Jak mu to říct? Věděla jsem, že jsem se do všeho tak neskutečně zamotala. Nemám sílu, a hlavně povahu na to, abych mu prostě ublížila, rozešla se s ním, nebo bez jediného slova zmizela. Věděla jsem i to, že když mu to řeknu na rovinu, možná by se mnou na týden odjel, ale co potom? Co když se tam budu chtít zdržet? Jak bude fungovat vztah na dálku? A nepřemýšlím moc dopředu? Možná se s tím trápím zbytečně, možná se to nějak vyřeší samo, ale jak?

"Děkuji za masáž," řekla jsem a posadila se naproti něj.

"Není zač," opáčil a políbil mě. Chystala jsem se, že mu řeknu o Monaku, ale z jednoho polibku se stala vášnivá scéna, která vypadala, že u polibků jen tak neskončí. Jeho dotyky mě opět přiváděli k šílenství, a já nakonec podlehla všemu, co mi nabízel, co mi chtěl dopřát. A o Monaku jsem mu opět neřekla.