Moře pod hvězdami

IX.

Stála jsem s kufry před domem, který podle papíru, který mi dal pan Tovainen, měl být můj. Dlouho jsem jen tak hleděla a nemohla něčemu takovému uvěřit. Byl v krásné ulici, která byla plná podobných domečků, a ty barvy. Červený, modrý, či žlutý. Vzduch zde byl jiný, tak svěží, a nějak zvláštně voněl. Bylo zde teplo, které pro mě bylo nezvyklé, a zatím mi to dělalo obtíže.

Strčila jsem klíč do zámku dveří, a zámek velice ochotně cvakl a poté se dveře otevřeli. Malinko zavrzaly a ukázaly mi krásnou halu, s menším schodištěm, které vedlo do patra. Zhluboka jsem se nadechla a nechala jsem se pohltit tou vlnou úlevy a štěstí. Zavřela jsem za sebou dveře, a klíč pověsila na prázdné háčky s cedulkou Vítejte. Vyzula jsem si botasky a rozhlédla jsem se po malé vstupní hale. Byl zde botník, zrcadlo, a menší skříňka. Podlaha byla dřevěná. Malé okénko sem pouštělo dostatek světla. V rohu byl věšák na kabáty, a tak jsem na něj pověsila svůj lehký kabát, který jsem si musela okamžitě sundat, jakmile jsem vyšla z letištní budovy.

Prozatím jsem kufry nechala v hale, a šla jsem po schodech do patra. Objevila jsem se ve velice prostorné místnosti. Byla zařízená velice vkusně, příjemně a decentně. Kuchyně byla nádherná. Byla do tvaru U, přičemž nepostrádala ani bar a barové židle. Jakmile jsem prošla dál, zjistila jsem, že kuchyně je spojená s obývacím pokojem. Krásný a velký gauč s konferenčním stolkem. Křeslo s taburetem a obří lampa, která se nacházela v rohu místnosti. Stála jsem u schodiště a jenom na ten luxus hleděla. Koukala jsem proskleným oknem od stropu až k podlaze na menší terasu, kde bylo zahradní posezení, a pár rostlin v květináči. Chtěla jsem jít na terasu, ale upoutali mě dveře vedle schodů, kterými jsem sem vešla.

Jednalo se o koupelnu. Tak obrovskou vanu jsem viděla snad jen v televizi. Toaleta, pračka, umyvadlo, a pár vkusných a velice ladicích skříněk. Ráj. Neznala jsem jiné slovo, které by celý bejvák vystihovalo. To ticho bylo dokonalé. Vyšla jsem z koupelny a zrak mi padl na piano. Nevěděla jsem, že na něj teta uměla hrát. Sedla jsem si na malou stoličku k pianu a zmáčkla klávesu. Ozval se jemný a nízký tón. V životě jsem nehrála na žádný hudební nástroj, takže pro mě zde bude takto nádherný nástroj jen pro okrasu. A k tomu jsem se vůbec nevyznala v notách. Byla to jakási spleť teček, a sem tam některá měla ocásek. Jediné co jsem poznala, byl houslový klíč, a tím veškeré moje znalosti z hudební výchovy skončili.

Pohladila jsem naleštěný povrch piana a poté si všimla dalšího schodiště. Teta říkala malý dům. V podkroví se nacházela ložnice, která byla vrcholem všeho, co jsem zde viděla. Obří postel s nebesy byla neuvěřitelná, a pohodlná. Když jsem si do ní lehla, byla bych schopná do pěti vteřin usnout. A to jsem nechtěla. Měla jsem spoustu práce. Vybalit se, dojít si na nákup, ale ještě před tím jsem šla na terasu, abych se z ní podívala na krásy okolního města. Výhled byl skvělý. Dům byl na perfektním místě. Sledovala jsem nekonečnou modř moře, a střechy domů. Dům se nacházel na kopci, a proto jsem měla daleko lepší výhled, než moji sousedé pode mnou. Vedle mě, byl ještě jeden dům. Když jsem si představila, že bych měla do toho obřího kopce táhnout i své zavazadla, asi bych se hezky pronesla, a horkem se udusila. Vůbec jsem na toto podnebí nebyla zvyklá, ale byla jsem velmi ochotná to vše změnit, a přizpůsobit se.

Jako první jsem si vybalila oblečení, které jsem naskládala v ložnici do čisté a připravené šatní skříně, a veškerá obuv již dávno našla své útočiště v botníku dole v hale. Poté na řadu přišla koupelna. Veškerou svoji kosmetiku jsem položila na poličku pod zrcadlo, a tekuté mýdlo dala na umyvadlo. K tomu jsem si vytáhla i ručník na ruce a osušku až se půjdu koupat. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Sama sobě jsem si musela říct, že mi to sluší. Usmála jsem se sama na sebe, a poté se šla převléknout.

Oblečená v džínových šortkách po kolena, a k tomu žluté tričko s krátkým rukávem, a černou menší kabelku jsem si hodila přes rameno. Obula jsem si kecky, a poté vyšla do ulice. Zamknula jsem své království, a vydala se na cestu. Prohlížela jsem si každý kout, a doufala, že nezabloudím. Po menší chvíli jsem přišla k malému obchůdku s potravinami, a tak jsem do něj rovnou vešla. To bylo jiné nakupování, než v nějakém obrovském obchoďáku, na které jsem byla zvyklá. Vzala jsem si spoustu čerstvé zeleniny, kterou zde nabízeli, trochu ovoce, pečivo, mléčné výrobky, a nějaké uzeniny. Zaplatila jsem, a s plnou taškou jídla se vracela domů. Větřík mi čechral moje rozpuštěné vlasy, a já měla chuť se usmívat. Celé to prostředí mi neskutečně svědčilo. Plánovala jsem si, že příští den zajdu na pláž, a budu se opalovat. Musím si na zdejší teplo zvyknout. A to rychle.

Vyskládala jsem nakoupené věci do ledničky, a poté si uvařila kávu. Chutnala nezvykle, ale byla výborná. Na tu chuť jsem si byla ochotná velice rychle zvyknout, a vypít klidně dvě za den. Skleničku s kávou jsem si donesla na terasu a vychutnávala si ji v příjemném větříku, a krásným pohledem na moře. Kouzelné. Nečekala bych, že se zde budu cítit tak skvěle. Cítila jsem se, jako bych přijela z delších prázdnin domů, a to už něco znamenalo. Něco neuvěřitelného. Zrovna když jsem si chtěla dopřát další lok mé kávy, mi na stůl skočila kočka, a kávu mi rozlila. Vyjekla jsem a vyskočila ze židle. Majestátně se mi procházela po stole, a na můj vkus byla až moc klidná.

"Co ty tady děláš, jak ses sem dostala?" vypískla jsem a snažila se uklidnit svoje divoce bušící srdce.

"Omlouvám se!" kdosi na mě zavolal. Byl to muž na vedlejší terase. Moc jsem na něj neviděla, do očí mi svítilo slunce.

"Jmenuje se Franco, je to ještě kotě," zavolal na mě, jako by to měla být omluva. Zrovna jsem si vychutnávala to nejlepší kafe v životě, a on mi ji rozlil po celém stole. Malinko jsem z toho byla mrzutá, ale když jsem na muže lépe podívala, ihned mě veškerý vztek a mrzutost přešla.