Moře pod hvězdami

XXI.

Posadila jsem se na gauč, vypnula televizi a zkoumala záhadnou truhlu, která byla ukrytá v pianu. Nešla otevřít, byla zamknuta. Zajímalo by mě, co v ní je, a proč byla takto schovaná. Dopřála jsem si polední doušek kávy, a chystala se, že se ji pokusím nějakým způsobem otevřít, ale někdo mě vyrušil. Byl to Erico, který lehce zaťukal na sklo vedoucí na terasu. Co je za problém tentokrát. Myslela jsem, že se zblázním. Zrovna jsem chtěla zjistit, co se ukrývá vevnitř. Musela jsem své plány odložit na neurčito, a jít otevřít.

"Co..." ani jsem to nedořekla, jelikož se mi přisál na rty, a začal mě líbat. A já neměla ani chuť, či sílu mu jakkoliv vzdorovat.

Zapadli jsme dovnitř, a došourali se ke gauči, aniž bychom se od sebe odtrhly. Neváhala jsem ani minutu a zbavila ho trička, a znovu jsem se mohla kochat a dotýkat se jeho těla. Myslela jsem, že se ho nikdy nenabažím. Krásnější tělo snad na světě neexistuje. Erico také nezahálel a svlékl ze mě tričko, a hned na to i podprsenku. Položil mě na gauč a přisál se mi na krk. Jeho dotyky byly neuvěřitelné, a posléze se věnoval i mým ňadrům.

Když nás spojil, myslela jsem, že se slatí zblázním. Vše okolo se ztratilo do neznáma, a zůstali jsme jen my. My dva. Sténala jsem mu do ucha, a dotýkala se jeho skvělého těla. Prožívala jsem něco neuvěřitelného, nepopsatelného a úchvatného. Chtělo se mi křičet na celé Portugalsko. Pomalu a jistě se blížilo to, co nevyhnutelně mělo přijít. K nám oběma.

"Ach bože, Erico," vrněla jsem mu do ucha, a on se mi do polibku usmál, a překvapil mě, když si mě otočil na břicho, a opět nás spojil. Prohnula jsem se v zádech a on mě jemně zatahal za culík.

Jeho dech mě lehce šimral na krku a jeho silné paže si mě přidržovali, jako by se snad obávali, že bych byla schopná jim utéct. Jenže já byla neschopná pohybu. Byla jsem svázaná pomyslnými provazy, touhy, chtíče a slasti. Sem tam mě lehce políbil za ucho, a nepřestával ve svých pohybech.

"Tak co, budeš jenom moje?" sykl mi do ucha. Za vlnu tsunami bych mu řekla cokoliv, ale věděla jsem, kam tím míří.

"Ano, jenom tvoje," opáčila jsem, a dostalo se mi polibku za ucho, a poté přidal na rychlosti a intenzitě.

Netrvalo to nijak dlouho, a vlna orgasmu mě smetla s povrchu zemského. Byl tak silný, a dlouhý, že jsem myslela, že se zblázním. Prohýbala jsem se v zádech a vydýchávala to, co přišlo. Jenže to ještě nebylo všechno. Erico mě opět překvapil. Nepřestával a vypadalo to, že i jeho vrchol je velice blízko. Jenže na mě šla druhá vlna.

Když můj již druhý vrchol přišel, vykřikla jsem a třepali se mi stehna. Lapala jsem po dechu a dozvuky slasti se mnou ještě chvíli cloumali. Posléze vybuchl i Erico. Hlasitě mi sténal do ucha, a až bolestivě mi svíral boky.

"Tomu říkám překvapení," sykla jsem, když jsme se k sobě tulili.

"Jsem prostě zvláštní patron," řekl. Rozesmála jsem se. Musela jsem mu dát za pravdu. Jak bylo vidět, s Ericem bude vztah velice zajímavý. Nakonec jsem na vztah přistoupila, a mohla jsem se tak nazývat jeho přítelkyní, a on mým přítelem.

Udělala jsem na nám večeři, a poté Erico odešel. Zítra ráno brzy vstával do práce, a prý po tom bujarém víkendu toho moc nenaspal. Po pravdě mi nevadilo, že u mě nepřespal. Domluvili jsme se na zítra, že jakmile dojde z práce, půjdeme jen my dva na pláž. Na mě čekala ještě jedna věc. Stále jsem se nedozvěděla, co na mě čeká ve skříňce.

Jenže jak se do ní dostat? Byla zamknutá. Kde vezmu klíč. Klíč? No jasně! Vyskočila jsem na nohy, a seběhla schody do vstupní haly, po třech. Na věšáku jsem sebrala klíče od zdejšího domu a vrátila se zpět. Našla jsem klíč, který jsem ještě doposud nepoužila. Strčila jsem ho do klíčové dírky skříňky, a otočila s ním. Zámek povolil, a víko se otevřelo. Celá nedočkavá jsem do ní nahlédla. Uviděla jsem obálku. Vzala jsem ji do ruky, a zjistila, že pod obálkou se skrýval další klíč s nějakým přívěskem.

Nejdříve jsem se bavila obálkou, z které jsem vytáhla dopis. Poznala jsem tetin rukopis. Zhluboka jsem se nadechla a začala číst.

Drahá Ingrid,

snad sis nemyslela, že Portugalsko by mělo být tvojí jedinou zastávkou. A doufám, že ses tu do někoho nezamilovala. Musíš jít dál. Nejdříve bys měla poznat cestovatelské krásy. Užít si svobodu. Jít po cestě dál a dál. A až pak najdeš místo, které ti ukáže, jak vypadá domov. Žít sama pro sebe je umění, nauč se ho. Poznáš, až přijde ten správný čas, usadit se, a zamilovat se.

Proto doufám, že jsi našla tuto skříňku zavčas, než jsi otevřela své srdce nějakému mužskému. Pod obálkou najdeš klíč od dalšího místa, kde bys mohla zažít spoustu dobrodružství, najít si nové přátelé, a rozhodnout se, co dál. Podle přívěsku na klíči jistě poznáš, kam tvé kroky povedou. Věř mi i tam se ti bude líbit, a vše budeš mít připravené.

Není na co čekat, sedni na letadlo, a leť. Buď svým pánem, buď svobodná jako pták. Nedovol, aby ti něco nebo někdo diktoval život.

Tvoje tetička

Jannika

Dočetla jsem, a malinko mě polil pot. Právě jsem si zde začala vztah s mužem, který toužil po vážném a dlouhém vztahu, se vším všudy. Jak můžu odejít? To bych byla stejná, jako teta, která mu tolik ublížila. Nevěděla jsem, co si počít. Nahlédla jsem do krabičky, a vzala klíč i s přívěskem do ruky. Proboha! MONAKO. To by mě ve snu nenapadlo. Spíš se moje myšlenky stále stáčeli k Ericovi. Problém byl v tom, že i já k němu něco málo cítila, a nechtělo se mi to ukončit. Možná by to bylo lepší ukončit teď, na samotném začátku, než až po nějakém čase. Posléze by to mohlo být pro nás pro oba těžší. Bolestivější. Podívat se tam budu muset, a po pravdě, strašně mě to lákalo. Rychle jsem sáhla po telefonu, a vyhledala si fotky Monaka. Když jsem tu krásu viděla, spadla mi brada až na zem. Proboha! Koukala jsem se na fotky, a myslela, že se dočista zblázním.