Moře pod hvězdami

XXXII.

Využila jsem toho, že z domu vyšla nějaká žena, díky tomu jsem se vyhnula zvonění na zvonek a šla do třetího patra. Nebylo cesty ven. Zhluboka jsem se nadechla, a vydechla. Poté jsem stiskla zvonek u cedulky s příjmením, které přesně patřilo člověku, kterého jsem hledala.

"Tak tebe bych tu nečekal," vydechl s otevřenou pusou. Na sobě měl pouze ručník omotaný kolem pasu a mokré vlasy měl pořádně rozcuchané.

"Ahoj. Nebudu chodit kolem horké kaše, a rovnou přejdu k věci," řekla jsem a snažila jsem se svůj pohled někam usadit, jenom ne na něj a jeho nahé tělo.

"Poslouchám," řekl suše.

"Chtěla jsem se ti za sebe a za Janniku omluvit. Mrzí mě, že jsem ti vrazila facku, vůbec sis to nezasloužil. Dozvěděla jsem se, o tetě pár nehezkých věcí, a dost mě to šokovalo. Nebyl si první, a zřejmě ani poslední, komu ublížila. Proto se ti omlouvám i za ni," řekla jsem a divila jsem se, že jsem se mu dokázala dívat do očí. Vždyť přede mnou stál skoro nahý, a vůbec mu to nevadilo.

"A tady jsem ti donesla drobnost," řekla jsem a předala mu flašku whiskey.

"Páni, ta musela být drahá," řekl, a zkoumal láhev.

"Děkuji, tvoji omluvu přijímám. Tedy omluvu pouze za tebe. Jannice nejsem schopný tak rychle odpustit, byť už není mezi námi," řekl.

"To chápu," sykla jsem.

"Tak se měj," řekla jsem a otočila se k odchodu.

"Počkej, snad si nemyslíš, že tu whiskey vypiji sám?" zastavil mě.

"Tak třeba s přáteli, co já vím," řekla jsem a pokrčila rameny.

"Přesně, to je to na co jsem myslel. Pojď dál," řekl mi a uhnul kousek stranou.

Malinko jsem zaváhala. Nestála jsem o to, aby se opakoval večer u mě. Na druhou stranu jsem však uviděla možnost, jak se v uvozovkách udobřit i s ostatními jeho přáteli, a konečně se cítit v Monaku o něco líp. Takže jsem nakonec jen přikývla a vstoupila dovnitř. Hned u dveří, jsem se vyzula a pokračovala za ním.

I on měl doma knihovnu, jen o něco menší. A jak bylo vidět, miloval detektivky. Larse Keplera, Roberta Bryndzu, Christinu Ohlssonovou, Daniela Cola, Darcy Coates, Jo Nesbo, Lisa Regan, Agatha Christie, Angela Marsons a spoustu dalších.

"Koukám, že miluješ napětí, smrt, krev, a sériový vrahy," řekla jsem, a zrovna jsem se dotýkala Lazara, od Larse Keplera.

"Detektivky jsou moje vášeň, přiznávám," řekl. Když jsem se otočila, zjistila jsem, že je stále polonahý, a aby toho nebylo málo, stojí nebezpečně blízko.

"Mohl by ses obléct?" sykla jsem a horko těžko se dívala jinam.

"To tě to tak dráždí?" uchechtl se.

"Řekněme, že je mi to malinko nepříjemné," sykla jsem a polkla.

"Jenom malinko?" sykl a byl u mě. Zády jsem narazila do knihovny.

"Posledně to špatně skončilo, a nejsi přece fanoušek vztahu, který je založen jen a jen na tom jednom," opáčila jsem.

"Posledně jsme byly oba pod vlivem. Já míň, ty hodně. Dnes je tomu jinak. A kdo říká, že jsem si to nerozmyslel?" řekl, a oči mu svítili jako lampičky.

Kousla jsem se do rtu. Nevěděla jsem, co mám dělat. Trochu uvolnění, by mi asi neuškodilo. Ne! Prober se! Dopadne to to zase špatně! Nakonec mě z toho vysvobodil zvonek u dveří. Nikdy jsem nebyla šťastnější.