Moře pod hvězdami

XVII.

Zrovna jsem se chystala na ples, který byl pořádán ve zdejší restauraci. Podle instrukcí mé kamarádky ještě před plavbou, jsem si koupila i vhodné šaty, abych vypadala dobře, a nebudila pohoršení. Měla jsem hodinu čas a tak jsem se začala připravovat. Osprchovala jsem se, umyla si vlasy a poté je i vyfoukala. Následně jsem je zvlnila. Oblékla jsem si své šaty, které byly úplně nové, a dokonalé. Měly jen jedno tlusté ramínko, a délkou byly do půli stehen. A byly upnuté. Krásná modrá barva ke mě velice ladila, a ke všemu to byla moje nejoblíbenější. Jakákoliv modrá barva, od té nejsvětlejší po tu nejtmavější. Sepnula jsem si vlasy tak, aby mi nepadali do obličeje, a přestříkala lakem na vlasy. Na řadu přišlo líčení. Dlouho jsem nemohla přijít na to, co vymyslet. Nakonec jsem se rozhodla pro lehké nude kouřovky, s lehce rudou rtěnkou. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Naznala jsem, že odstín rtěnky se k tomu moc nehodil, a tak jsem sáhla po jiné. Byla decentnější, a barvou byla něco mezi červenou a růžovou. Nedokázala jsem si vzpomenout, kde jsem natrefila na tak zvláštní, zajímavý a neobvyklý odstín. Nanesla jsem ji na rty, a konečně byla spokojená. Dokonale moji snahu podtrhla. Hodila jsem ji do psaníčka k ostatním drobnostem, a byla jsem připravena.

Dorazila jsem do restaurace a pohledem hledala moje přátelé. Už jsem si říkala, že jsem možná dorazila příliš brzy, ale uviděla jsem Francisku v krásných černých šatech, která se bavila s Mateusem. Mateus na sobě měl krásný a jistě drahý oblek s motýlkem. A musela jsem uznat, že byl štramák. Poté mi zrak padl na toho největšího fešáka z celé restaurace. Ano. Byl to Erico. Na sobě měl taktéž drahý oblek s motýlkem, ale celkově jeho svalnatá postava v tom jen vynikala. Opět byl středem ženské pozornosti. Zrovna převzal skleničku šampaňského od číšníka, který šel kolem něj. Napil se a otočil se směrem ke mě. Naše pohledy se střetly. Poznala jsem, že se mu líbím. Prohlédl si mě od hlavy až k patě, a rychle se napil šampaňského. Uhnula jsem pohledem, a zrovna za mnou mířila Cristela.

"Páni, tobě to neskutečně sekne," řekla mi. Sama na sobě měla žluté šaty s krajkovými rukávy. Bylo vidět, že sázela na jistotu.

"Děkuji," usmála jsem se.

Zábava se rozproudila, a Cruz tancoval s Cristelou, a Franciska se motala kolem Mateuse. Zatímco já seděla u stolu, a popíjela šampaňské. Už jsem se chtěla zvednout, že se na chvíli ztratím, ale přisedl si ke mě Erico. Byl zamyšlený, a zdálo se, že se k něčemu odhodlává. Jeho krásná tvář byla ustaraná.

"Chtěl bych s tebou něco probrat. Spíš ti něco říct," začal a podíval se na mě.

"Poslouchám," opáčila jsem s rukou položenou na stole.

"Tenkrát u tebe. Malinko mě to rozhodilo. Nečekal jsem, že se mi vrátí vzpomínky na něco, co mě skoro zničilo," špitl.

"Celou tu dobu jsem se ti raději vyhýbal, jelikož kdybych ti vše řekl, bál jsem se, že bys mě odsoudila, nebo se mi vysmála. Možná bych tě mohl od sebe odehnat. Nevím, prostě mám obavu, jak na to celé zareaguješ," chaoticky cosi mlel.

"Když mi to neřekneš, tak to nikdy nezjistíš. A navíc, nevím, co by to muselo být za věc, abych udělala něco takového, jak říkáš," opáčila jsem, pokrčila rameny, a napila se šampaňského.

"S Jannikou jsme toho zažili mnoho. Spousta párty, výletů na lodi, restaurace a kavárny. Zkrátka a dobře, věčně nabytý program společně s našimi přáteli. Byly jsme si hodně blízcí. Rozuměli jsme si," začal vyprávět, a sem tam se musel napít.

"Po čase se náš vztah malinko měnil. Začali jsme spolu trávit více času jen ve dvou. Procházeli si krásy Lisabonu, jezdili ve vypůjčeném kabrioletu po okolí, koupali se v moři. Tolik jsme se spolu nasmáli," pokračoval, a já ho vůbec nepřerušovala. Zhluboka se nadechl.

"Náš vztah přerostl v něco víc, aspoň jsem si to myslel. Jannika to brala jinak. Zamiloval jsem se do ní, na celé čáře. Nikdy jsem žádnou ženu nemiloval tak, jako právě ji. Několikrát se mezi námi stalo, i něco víc. Měl jsem pocit, že dokážu létat," řekl a mě vyrazil dech. Vždyť teta Jannika by mu mohla dělat matku, byla o tolik let starší! Nemohla jsem na něj přestat zírat s otevřenou pusou.

"To jsem netušila, že jsi na starší. Vždyť by ti mohla dělat mámu!" vyjekla jsem šokovaně.

"O to nejde, že bych byl na starší proboha. Jannika na svůj věk nevypadala, a ty to jistě víš. Byla krásná, otáčeli se za ní všichni! Včetně Cruze, jen tak mimochodem," dodal.

"Tak Cruz se otočí za každou sukní, která se před ním zavlní. Ty jsi mě docela překvapil," řekla jsem a malinko se uchechtla. Jannika byla žena s ďáblíkem v těle, jak bylo vidět.

"Jednou večer jsem za ní přišel, jelikož mi volala. Tenkrát jsem další den vstával brzy do práce," pokračoval ve svém vyprávění.

"Řekla mi, že náš vztah musí skončit. Nedokázal jsem to pochopit. Prý odjíždí do Chorvatska. A nejspíš se už nevrátí. Potřebuje změnit vzduch. Chtěl jsem si vzít dovolenou, a jet s ní, nějak to vyřešit, ale ona se mnou již nepočítala. Ublížila mi neskutečně. Cítil jsem se využitý, a ponížený. Byl jsem na sebe tak naštvaný, že jsem dopustil, aby mezi námi něco vzniklo. Myslel jsem si, že to cítí stejně, všechno tomu nasvědčovalo," řekl mi. Bylo mi ho líto. Za toto jsem byla na tetu hrozně nazlobená. Když věděla, že se v Portugalsku dlouho nezdrží, neměla si s Ericem nic začínat, nebo s ním jednat více na rovinu. Nikdy bych to do ní neřekla, byť jsem věděla, že je to v něčem proutnice.

"Další den odjela, a já ji víc neviděl. Když ses pak objevila ty, a oznámila mi, že je Jannika mrtvá, ublížilo mi to ještě více. Nevím proč jsem si naivně a hloupě myslel, že se třeba vrátí. A Maria byla jen taková náplast, s kterou to také nemělo budoucnost. Zbytečná ztráta času," mluvil a koukal na svoji prázdnou skleničku.

"Mrzí mě to. Jannika žila bohémský život, jen si užívat, starosti žádné, a před každým problémem utéct. Já ji nepoznávám. Já ji vždy viděla, jako silnou ženu, co se dokázala vzepřít systému, a žít si podle svého. Její svobodu jsem jí záviděla," řekla jsem.

"To žila. Peníze rozhazovala, jak jen to šlo. Zajímalo mě, kde je brala. Vždy byla nezávislá. Neexistovalo, abych zaplatil něco za ni," pokračoval.

"I to je mi záhadou. Dělala jsem si legraci, že je někde tiskne ve sklepě," řekla jsem a rozesmála se. I Erico se tomu zasmál.

"Takže se na mě nezlobíš?" optal se.

"Proč bych se měla zlobit? Za to, že jsi podlehl kouzlu mé tety, která na svůj věk vypadala jako mladice, a že byla taková, jaká byla? Taková ona prostě byla. Dělalo jí dobře, když se kolem ní krásní muži motali. Jen mě to malinko překvapilo, to nepopírám," opáčila jsem s úsměvem. Erico se rozesmál. 

"Tak to jsem vůl, že jsem ti to neřekl rovnou. Jen jsem měl strach, že to špatně vezmeš," řekl.

"Co jsi to za chlapa, že se bojíš obyčejné ženské reakce," rozesmála jsem se.

"Vím, jsem příšerný chlap," řekl a malinko se usmál.

"Ostatní o tvém románku ví?" vyzvídala jsem.

"Ne. Jen Cristela měla podezření, ale vždy se mi to zadařilo zahrát do outu, takže se mě s tím vždy snažila jen popíchnout," řekl. Jen jsem kývla.

"Smím prosit?" optal se mě Erico a natáhl ruku ke mě. S úsměvem jsem jeho ruku přijala.

"Ano," přitakala jsem a nechala se jím vést na parket.

Zrovna hráli pomalé písničky, a já si vychutnávala blízkost tak krásného muže. Držel mě kolem pasu a já své ruce měla kolem jeho krku. Jeho pohled do mých očí byl svůdný, a viděl mi až do těch nejskrytějších koutů mé duše, a snad i těla. Zatajila jsem dech. Byl to neuvěřitelný pocit, který jsem zažívala, po boku tohoto Portugalce.