Moře pod hvězdami

LV.

"Řekl bych, že mi dlužíš parádní odměnu. Slíbila jsi mi, že když dám gól, odměna mě nemine. A já dal góly dva, takže očekávám, že bude dvojitá," řekl a mrkl na mě.

"Neboj, myslím na to," řekla jsem a mrknutí mu oplatila.

Po večeři, která byla mimochodem naprosto skvělá, jsme šli procházkou ke mě domů. Čekal mě další večer ve společnosti neuvěřitelného chlapa, kterému jsem navíc dlužila odměnu. Představovala jsem si to už od chvíle, co jsme opustili fotbalové hřiště.

"Hrával si fotbal v minulosti?" optala jsem se ho, když jsme se oba plahočili do kopce.

"Ano, snad od dětství. Pět let zpět jsem s fotbalem skončil. Jednak proto, že jsem měl problémy s kolenem, a potom co se stalo, jsem na to již neměl náladu," opáčil.

"To samozřejmě chápu," opáčila jsem.

"Jak jsem si všimla, jsi miláčkem zdejšího publika," dodala jsem s úsměvem.

"Náhodou, byl jsem dobrý. Dával jsem hodně gólů, jeden rok jsem dokonce vedl statistiky," řekl a hrdě se na mě podíval. Usmála jsem se.

"A pořád to v tobě je," opáčila jsem.

"To se nezapomíná," dodal.

Došli jsme ke mě domů, a šli do kuchyně. Vytáhla jsem nám z lednice domácí limonádu, a nalila každému do skleničky. Poté jsem se na vteřinu ztratila do ložnice s tím, že nám vezmu ručníky a půjdeme do bazénu, ale najednou jsem narazila na nějakou krabičku, která byla vzadu ve skříni. Doteď jsem si ji nevšimla. Vytáhla jsem ji a zalapala po dechu. Jednalo se o poslední část tetina deníku. Srdce se mi rozbušilo neuvěřitelným způsobem. Dozvím se, co se stalo v Monaku, že Valeri nemohl tetě přijít na jméno. Otevřela jsem krabičku a našla v ní obálku, a deník. Sáhla jsem po ní, otevřela, a vyndala z ní dopis. Přelétla jsem ho jen očima a dala to na stranu. Musí to počkat. Nyní na mě čekal Dario. A také na svoji odměnu.

"Svlékat," řekla jsem, když jsem přišla do obýváku. Dario se jen škádlivě usmál.

Začal tričkem. Dopřávala jsem si řádný pohled na jeho vytrénovanou hruď. Na Véčko, které bylo z poloviny schované pod džínami. Kousla jsem se do rtu. Byl opravdu neuvěřitelně sexy. A věděl to, co se mnou pouhý pohled na něj dělá. Schválně to natahoval, aby si řádně užil pohled na moje reakce.

"Pokračuj," popohnala jsem ho, když už jsem to nevydržela. A on jen pokrčil rameny a rozepnul si pásek u džínů, a stáhl je ze sebe. Provokativně se otočil zády ke mě a zavrtěl zadkem. Potom se otočil zpět čelem ke mě.

"Dál," řekla jsem. Opět pokrčil rameny a stáhl i to poslední, co na něm bylo.

"Paráda. Nyní otevři terasu a přejdi k bazénu," řekla jsem a on udělal vše tak jak jsem řekla. I sebe jsem svlékla, a Dario na mě hladově koukal. Líbil se mi jeho pohled.

Nakonec jsem mu poručila, aby do bazénu vlezl, což následně udělal. Posadil se na schod a já asi o dva výše, a následně jsem mu začala masírovat krční páteř. Dostalo se mi spokojeného zamručení a jeho ruce mě hladili po nohou, které sem tam jemně zmáčkl.

"Co budeš dělat po víkendu?" optal se mě Dario.

"Nevím. Flákat se," řekla jsem s úsměvem.

"Nechodíš do práce?" optal se zvědavě.

"Ne," řekla jsem suše.

"Aha. A kdo ti tady všechno platí?" pokračoval zvědavě.

"Já. Nemám žádného sponzora," opáčila jsem.

"Tak to přiznej. Nemusíš se stydět," řekl, jakoby nic.

"Fajn, na kontě mám tolik, že do konce svého života nemusím hnout prstem. A jak sis jistě všiml, ještě mě ty prachy nezkazili. Teda aspoň si to myslím," řekla jsem.

"Takže chodím s bohatou slečnou, to je dobré vědět," řekl a uchechtl se.

"Jakoby ty a tvoje rodina měla hluboko do kapsy," rozesmála jsem se.

"To sice nemáme, ale do práce chodit musíme," opáčil.

Pokračovala jsem v masáži. Dario spokojeně mručel, a já bloumala ve své mysli. Jak bylo vidět, pro rodinu Lukarićovu je majetek a peníze velice velké měřítko postavení ve společnosti. Čím víc peněz, tím výš se člověk pohyboval. Na jejich večírku nebyl nikdo, kdo by nebyl bohatý. Všichni měli na můj vkus nos až příliš vysoko. Sice jsem díky tetě byla na stejné úrovni, jako oni, ale moc mi to nebylo po chuti. Pomalu jsem se začínala připravovat, že na zítřejším obědě, mi to dají pocítit. Nechovala jsem se jako miliardář, neměla jsem ego v oblacích a ještě dál. Moc jsem netoužila pohybovat se mezi touto smetánkou.

Faktem bylo, že Daria jsem se kvůli tomu vzdát nechtěla. Cítila jsem se přesně tak, jak nikdy předtím a s žádným jiným. Jenže vše zalité sluncem nevydrží věčně. Dario měl potíže s minulostí, která mu nedala spát, nepustila ho. Nedovolovala mu posunout se dál, a bránu minulosti zavřít, zamknout, a klíč jednou pro vždy zničit. Tedy zatím. Byla jsem připravená, že půjdu do boje s ním. Společně budeme bojovat se všemi démony, překážkami a kdoví čím. Jak těžké to bude? Jak to budu zvládat? Jak to nakonec celé dopadne? To bylo ve hvězdách.

Nakonec mě Dario vtáhl do vody a zaplavali jsme si. Nic jsme neřešili, jen jsme si užívali chvilku klidu. Doplavala jsem ke schodům bazénu a Dario mi byl v patách. Když jsem se otočila, překvapil mě přisáním se na mé rty. Okamžitě jsem spolupracovala, a velice ochotně, jelikož jeho polibky, mě vždy dokázaly rozpálit na maximum. Chytil si mě kolem pasu a přitáhl mě k sobě. Moje ruce si našli místo na jeho krku a sem tam ve vlasech. Chtěla jsem ho. Teď a tady. Po malé chvíli mě chytil pod holým zadkem a vyzdvihl si mě do náruče, jako bych nevážila ani deko. Poté nás položil na rozložený ručník, a jeho rty si našli můj krk. Slastně jsem se prohnula v zádech. Mým tělem projížděla jedna elektrizující vlna za druhou. Jeho ruky šmátralky si razily cestu níž a níž, až se zastavily tam, kde to bylo ze všeho nejcitlivější.

"Dario, prosím," poprosila jsem ho. A on mé rty umlčel polibkem. Bavilo ho mě mučit, a sledovat, co to se mnou dělá. Jak mě to ničí, ale zároveň dělá neuvěřitelně dobře. Byla jsem jako v transu.

Jakmile Dario vytušil, že je ten správný moment, spojil nás do neuvěřitelného propojení. Prohnula jsem se v zádech a vzdychla. Jeho pohyby byly neuvěřitelné, a dostávaly mě do varu. Zmítala jsem se někde mezi nebem a zemí. Toužící po tom jednom jediném. Dostat se k vytouženému vrcholu, který byl tak dlouho odloučený. Okolo bylo slyšet pouze šumění větru, a pak naše sténání. Laskal každý kousíček mého těla, a já ty dokonalé pocity vnímala všemi smysly.

Dovolila jsem si převzít iniciativu, a překulila se na něj. Spíš vyškrábala a vyšplhala. Díky tomu, že jsem nyní byla nahoře já, mohla jsem si diktovat tempo, a hloubku. A to, že jsem měla dokonalý výhled na jeho tvář, a mohla detailně sledovat, co to s ním dělá, byla třešnička na dortu. Zorničky měl rozšířené, sem tam se kousl do rtu, navlhčil si rty, a lapal po dechu. Užívala jsem si to.

Vlna tsunami mě smetla z povrchu zemského, zrovna když Dario měl potřebu mít moji zadnici na sobě přilepenou, pevně si ji držet, ovládat celé dění, a sem tam mě poplácat. Nešlo se držet zpátky, a proč také? Křičela jsem Dariovo jméno, a ať rozhodně nepřestává. Překvapil mě i svůdnými slovíčky do ucha, a nezapomněl ani po sobě nechat za uchem polibek.

Podle zvuku jsem vytušila, že jeho vrchol není daleko, a že se s každým přírazem přibližuje, jako hladová šelma ke své nicnetušící kořisti. A když po ní skočí, je pozdě. Dariův dech se zrychlil a sténání nabralo na hlasitosti. Nakonec lehce vyjekl moje jméno, a taktéž se nyní zmítal na jiném světě. Trvalo to nějakou chvíli, než jakoby přišel k sobě, a odtáhl se ode mě. Ihned jsem pocítila jakési prázdno, ale svalila jsem se na ručník vedle, ještě stále vydýchávajícího Daria. Položila jsem si hlavu na jeho natáhlou paži, a spokojeně odpočívala.