Moře pod hvězdami

XXXVIII.

"Další den jsme se potkali po druhé. Tentokrát jsem doplňoval zboží v práci, a ona přišla do obchodu si nakoupit. Její výraz v obličeji mluvil za vše. Domnívala se, že jsem jen nějaký turista," řekl a uchechtl se.

"U pokladny prolomila ticho jako první, a omluvila se. Prý byla podrážděná z dlouhé cesty, a tak si svoji frustraci vylila na prvním člověku, kterého potkala," pokračoval. Muselo to být po událostech v Monaku.

"Nakonec jsme se docela sblížili. Prošli jsme si zdejší okolí, a jen tak poklábosili o životě. Byla to příjemná změna. Nic neřešit, jen si povídat o tématech, které člověku spontánně přicházeli na mysl," mluvil.

"Měli jste spolu něco víc?" vyjelo ze mě tak rychle, že jsem jenom vyvalila oči nad sebou.

"Prosím?" vypískl.

"Pardon, ptám se do věcí, do kterých mi nic není," řekla jsem a dopřála si řádný doušek vína. Nevěděla jsem kam s očima.

"Jannika zde byla pouhých čtrnáct dní. A hned na začátku našeho přátelství mi hned řekla, jak náš vztah vidí. A já proti tomu nic nenamítal. A po pravdě, vždyť byla o tolik let starší, jak já! Mohla by mi dělat mámu," řekl mi ráznějším hlasem. Cítila jsem, že jsem se ho dotkla.

"Víte, jdu po jejích stopách, a setkala jsem se se dvěma muži, kterým hodně ublížila. Nejednala s nimi tak, jak s vámi. Proto jsem se takto hloupě, a nevychovaně zeptala," řekla jsem.

"Vyděsila jsem se, že jste třetí, kterému ublížila," sykla jsem. Sandros se na mě podíval, a nakonec mi dolil skleničku vínem.

"Děkuji," sykla jsem.

"To je v pohodě. Během těch čtrnáct dní, se mi svěřila se svojí nemocí. Prý dostala od lékařů pouhé dva měsíce života, a že prý toho ještě musí spoustu zařídit. Dala mi pro vás ten balíček, a řekla mi, jak vypadáte," vyprávěl.

"Další den odletěla, a od té doby jsem ji už neviděl," dokončil své vyprávění.

Po chvíli nám donesli naše objednávky, a já se s chutí pustila do jídla. Rizoto, které jsem si objednala bylo naprosto famózní. Na mysl mi přišel tetin deník, který jsem položila na stůl, a zabývala se přípravou na dnešní večer. Byla jsem zvědavá, co se v něm dozvím.

"Jak dlouho zde hodláte zůstat?" zeptal se mě Sandros a svůj prázdný talíř odložil stranou.

"To nemám tušení. Nejdříve musím zjistit, co se nachází v tom balíčku, a až pak se rozhodnu, co dál," řekla jsem. Jen kývl.

"Řekněte mi něco o sobě?" požádala jsem se ho.

Chtěla jsem ho poznat víc, vždyť se bude nějakou chvíli potkávat v obchodě s potravinami. Začala jsem pociťovat, že mi nějaká ta mužská náklonnost chybí, ale nechtěla jsem mu nějak ublížit. Nesmím dopustit, aby se do mě zamiloval. Vždyť mě čeká ještě jedno místo, kam budu muset odcestovat.

"Netuším, co bych vám o sobě mohl říct. Asi to, že se považuji za kliďase, s láskou ke knihám, a přírodou. Nejraději to mám tady, zde je můj domov. Nejdál jsem za svůj život byl na Kypru. Cestovat po světě je krása, ale není to pro mě," mluvil.

"Mohli bychom si přestat vykat? Připadám si jako stařena," sykla jsem. Sandros se rozesmál.

"Nic proti tomu nemám, můžeme si tykat," řekl a vstal. Vstala jsem také.

"Jsem Sandros," řekl a natáhl ke mě ruku.

"Ingrid," odpověděla jsem a jeho ruku přijala.

Dostala jsem i svůdné políbení na tvář, které bylo tak elektrizující. Najednou jsem zatoužila, aby mě líbal stále. Ukázal mi jiný vesmír, chytl mě za ruku, a šli ho společně objevit.

"Mohu se chodit koupat do tvé zátoky, nebo mě vypakuješ stejně, jako Jannika," optal se mě.

"Můžeš, a jestli chceš, můžeme se jít koupat ještě dnes," řekla jsem. Podívala jsem se na soumrak a klidnou mořskou hladinu. Ta nádhera mě k sobě táhla neuvěřitelnou silou.

"To by bylo fajn," řekl a mrkl na mě.

Dohodli jsme se, že zdejší útratu si rozdělíme na půl, a poté jsme pomalou chůzí šli k mému domu, kde se nacházela ona zátoka. Byla miniaturní, ale krásná. Nečekala bych, že by mi po boku Sandrose mohlo být tak dobře. Ten chlap v sobě něco měl. Možná to působilo stejně i na mou tetu.

"Půjdu se převléct do plavek, a donesu nám ručníky," řekla jsem, když jsem dorazila ke svému domečku. Byl tak malý, že se mu jinak říkat nemohlo. I v Lisabonu byl větší.

"Dobře," kývl.

Zapadla jsem do domu, a z kufru vyhrabala své nejlepší plavky. Také jsem vzala dva ručníky pod paži, a džbán s limonádou. Poté jsem vyšla ven. Čekalo tam na mě neuvěřitelně sexy chlap pouze v boxerkách. Jeho svalnaté tělo, jen volalo po nějaké pozornosti.

"Počkej, pomůžu ti," řekl, když mě uviděl s plnýma rukama.

"Dík," řekla jsem, když převzal tác s džbánem a skleničkami. Položil to na jeden z plochých kamenů, a poté jsem mu předala ručník.

"Jdeme do vody?" optala jsem se a dostalo se mi přikývnutí.

Voda byla příjemně vlažná. Člověk si na její teplotu rychle zvykl. Plavali jsme kousek i ze zátoky dál, a u toho si povídali. Zjistila jsem, že Sandros má doma papouška. Aru zelenokřídlého, po kterém toužil od svého dětství. Prý se jedná o jedince, který v důsledku pašeráctví utrpěl zlomeninu křídla, které i přes nákladnou a řádnou veterinární péči, není schopen používat na sto procent, a návrat do přírody je tedy vyloučen. Dokonce si musel obstarat i speciální povolení pro chov tohoto druhu papouška. Když už se nemůže vrátit do přírody, našel aspoň milující domov. A pozval mě, abych je navštívila.

Seděli jsme na kameni, nohy si máchali v moři a koukali na nebe. Bylo plné hvězd. Sledovala jsem každou z nich, a přemýšlela, která z nich patří tetě Jannice. Když jsem byla malá, věřila jsem, že některá z hvězd je babička s dědou, kteří nás opustili, když mi bylo sedm. Trápilo mě to a bolelo, byly to ti nejskvělejší lidé na světě, a matku nemohli ani vidět. Vždyť zničila jejich synovi život, a tetě Jannice také nic nedarovali. Byly oba velice spravedlivý.

"Nad čím přemýšlíš, teda jestliže to není tajné," optal se Sandros. Naše pohledy setkaly.

"Jak chutnají tvoje rty," vypálilo ze mě. Div jsem se nechytla za pusu. To bylo už po druhé, co jsem dřív mluvila, než přemýšlela. Sandros se rozesmál.

"Jestliže jsi chtěla vědět jak líbám, stačilo pouze říct," řekl a uchechtl se. Ještě ze byla dostatečná tma na to, aby mi viděl do tváře. Naklonil se ke mě blíž, a když jsem neprotestovala, ještě víc se přiblížil.

Proboha, co to dělám? Vidím ho poprvé v životě, a už bych ho nejraději zatáhla do domu, a dělala s ním nějaké nepřístojnosti. Jenže já si nemohla pomoci. Jak je možné, že takový sexy chlap zůstává v uvozovkách takové díře? Svým tělem a celkovým vzhledem mohl udělat díru do světa. Když se jeho rty lehce dotkly těch mých, moje mysl se opět vrátila do reality. Lehce jsem své rty pootevřela, čehož ihned využil, a zamkl nás do velké souhry příjemných, svůdných a elektrizujících pocitů. Měla jsem jedno štěstí, že jsem seděla, jinak bych se asi složila.

"Prošel jsem?" optal se, když se po vášnivé scéně odtáhl. Sotva jsem popadala dech.

"Ano," sykla jsem. Víc jsem ze sebe nebyla schopná vydolovat. Usmál se a dál sledovali noční oblohu.