Moře pod hvězdami

XLVI.

Přehodila jsem přes sebe svůj lehký svetřík a šla domů. Biliard se docela podařil. Porazila jsem jejich největšího machra na tuto hru, a pak jsem ještě více naštvala svého zahradníka. Ani jeden z nich neuměl prohrávat. Zatímco Teo jen vztekle nadával, a kopal do sebe jeden panák za druhým, Dario mě pouze propaloval ostrým a chtivým pohledem. Musela jsem se sama pro sebe usmát. Nakonec jsem si ten večer užila. 

"Počkej, nemyslíš si snad, že mi potom všem, jen tak pláchneš!" ozval se za mnou Dario. 

"Proč by ne?" odpověděla jsem mu otázkou, a pokračovala dál. Po temné a tiché ulici se moje podpatky ozývaly.

"Protože by tě to mohlo mrzet. Mohla bys přijít o něco nevšedního," řekl, a mě to přinutilo otočit se. 

"Hele, podívej se na mě! Vypadám jako levné a dostupné zboží?" vypískla jsem. Dario přišel ke mě blíž. Lehký závan vzduchu ke mě zavál jeho svěží vůni. Cítila jsem citrusy, a něco ostřejšího, avšak bylo to dokonale zkombinované. Nádherně voněl. 

"Nevypadáš," vydechl mi do tváře. Chtěla jsem ještě něco říct, ale přisál se mi na rty.

Nemohla jsem uvěřit, že jeho drzost neznala mezí. Šokovaně jsem zůstala stát, a rychle přemítala, co mám dělat. Mám mu vrazit facku? Jistě by si to zasloužil, jenže jeho polibky, byly neuvěřitelné. Nejdříve mě lehce políbil. Trpělivě čekal. Moje tělo však vůbec neposlouchalo. Chtělo jen ty krásné pocity, a tak se moje rty pootevřeli, čehož okamžitě využil. Rukou si mě lehce chytil ve vlasech. Jeho jazyk mě lehce a svůdně polechtal na tom mém. Kdyby mě nedržel, nejspíš bych omdlela. 

Když jsem se konečně od něj odlepila, byla to snad věčnost. Nebyla jsem schopna slova. I on koukal na mě, a evidentně se v něm odehrávala stejná směsice pocitů, jako ve mě. Hrudník se mu zvedal a klesal v rychlých intervalech. Jak dlouho jsme takto stáli a hleděli na sebe? 

"Už musím," sykla jsem a otočila se k odchodu. Urazila jsem jen pár metrů, když mem doběhl. 

"Doprovodím tě," řekl, a já neprotestovala. Nejspíš, by si to nenechal vymluvit. A cestou jsme si povídali. 

"Jsi místní?" optal se. 

"Ne, pocházím z Estonska," opáčila jsem. Jen na mě překvapeně pohlédl. 

"A co děláš tady? V takové prdeli světa? Předpokládám, že asi dovolená ne?" pokračoval dál. 

"Dlouhý příběh," opáčila jsem. Dario se zastavil a nespokojeně mlaskl. 

"Máme přece času dost. Proč mi nechceš aspoň něco říct?" evidentně byl zvědavý. 

"Obvykle se s cizími lidmi nedělím o svůj příběh," opáčila jsem. 

"To, že jsi před chvílí se nechala líbat cizím člověkem, to ti nevadilo. A nyní budeš dělat drahoty," opáčil a uchechtl se. 

"Jen málo tě dělilo od toho, aby na tvé tvářičce přistála facka," zasyčela jsem. 

"Tak tvářičce? To bys neudělala, cítil jsem moc dobře, co to s tebou dělalo! Je to jasné, tebe už dlouho nikdo nelíbal," uchechtl se. 

"Na tvoji sukničkářské tvářičce. A co se týče toho, kdo a kdy mě líbal nebo ne, je čistě moje věc," sykla jsem chladně, a pokračovala dál.

"Jak jsi přišla na to, že jsem sukničkář?" otázal se, když mě doběhl. 

"Je to jednoduché. Stačí se na tebe jenom podívat," řekla jsem a uchechtla jsem se. 

"Která normální ženská by chtěla být jen dalším úlovkem na jednu noc?" pokračovala jsem, a zastavila se u branky plotu kolem mého domu. 

"Tady bydlím," řekla jsem a opřela se o branku. 

"Pěkný dům. V pronajmu?" vyzvídal. 

"Nikoliv. Je můj," řekla jsem a lovila z kabelky klíče. Dario jen uznale broukl. 

"Říkala jsi, která normální ženská by chtěla být jen dalším úlovkem na jednu noc?" Začal mluvit. Jen jsem kývla.

"Možná, že žádná za víc, než jednu noc nestála," dodal Dario. 

"Dobrou noc," řekla jsem, odemkla branku, a za sebou ji opět zamkla. 

"Dobrou," sykl. 

Vstoupila jsem do svého domu, a zamknula. Z jedné strany jsem byla ráda, že už jsem byla vevnitř. Kabelku jsem položila na botník, a poté šla rovnou do koupelny. Svlékla jsem ze sebe všechno oblečení, a napouštěla si vanu. Jakmile byla vana dostatečně naplněna vodou, přidala jsem pěnu do koupele, a poté do ní vlezla. Voda byla příjemně horká, a uvolňující, přesně to, co jsem potřebovala. Zavřela jsem oči a na nic nemyslela. Po chvíli se mi na mysl přece jenom přikradla myšlenka na zítřek. Co budu zítra dělat? 

Vylezla jsem z vany, a osušila se. Následně jsem se oblékla do pyžama, a šla spát. Už jsem byla docela unavená. Zakryla jsem se a téměř okamžitě usnula. Ráno jsem se vzbudila až kolem desáté, a šla rovnou do kuchyně, kde jsem se nasnídala. Rozhodla jsem se, že se opět půjdu projít po okolí, ale něco mě překvapilo. Ozval se zvonek u dveří. Kdo to může být? Nikoho jsem nečekala. Rychle jsem se oblékla do županu, a šla otevřít. Za dveřmi byl Dario. 

"Ahoj," pozdravil mě. Byl převléknutý, a znovu ke mě doputovala jeho vůně. Nemohla jsem pochopit, co ode mě tento týpek chce. 

"Ahoj, co tě sem přivádí?" pozdravila jsem také, a ihned jsem se zajímala o důvod jeho dost nečekané návštěvy.

"Tak jsem si říkal, jestliže bys nechtěla malinko provést po zdejších památkách, a po okolí," odpověděl mi. 

"To zní zajímavě," řekla jsem. 

"Tak půjdeš?" optal se. 

"Jo, jen se převléknu," řekla jsem a pustila ho dovnitř. Přišlo mi takové hloupé, nechat ho čekat venku. 

"Koukám, že máš i bazén," podotkl. Jen jsem přikývla. Přinesla jsem mu sklenici vody, a šla se do ložnice převléknout. Vytáhla jsem si džínové šortky do půli stehen, a delší halenku s decentním výstřihem. Kabelku jsem si přehodila přes rameno. Navoněla jsem se a nanesla lehce řasenku. Byla jsem připravená. Ještě jednou jsem se na sebe podívala a zkontrolovala. Byla jsem se sebou spokojená. Vyšla jsem z ložnice a přešla do obýváku. Dario stál zády ke mě, hleděl kamsi do neznáma. 

"Můžeme jít," řekla jsem. 

"Jo, paráda," řekl, a vyšli jsme na cestu. 

Chvíli jsme šli mlčky. Každý nad něčím přemýšlel. Zajímalo mě, proč se tak snaží. Dneska v noci se mě pokusí svést, ale neúspěšně, a nyní mi chce ukázat okolí. Zkusil jinou taktiku? Možné bylo úplně všechno. Přestala jsem nad tím přemýšlet. Užívala jsem si krásné počasí. 

"Tak jsem si říkal, jestliže bys večer nechtěla zajít na drink. Bude tam pár mých přátel. Bylo by to fajn," řekl po chvíli ticha, a k tomu se na mě podíval. 

"Chceš mi vrátit porážku z biliardu, a ještě sis k tomu pozval obecenstvo?" uchechtla jsem se. 

"Ne, tentokrát budeme nejspíš hrát šipky," řekl a rozesmál se. 

"I v šipkách tě porazím," opáčila jsem. 

"Ty si troufáš. Kde bereš tu jistotu, že se ti to zase podaří? Už v tom biliardu jsi měla kliku," opáčil a odfrkl si. 

"Jednoduše. Neumíš zachovat chladnou hlavu," dodala jsem a poslala mu provokativní vzdušný polibek. 

"Neskutečně mě provokuješ, a k tomu si děsně zahráváš. Víš, přece, že mi něco dlužíš!" vypískl. 

"Nedlužím, dneska v noci, sis to vzal," řekla jsem a mrkla na něj. 

"Nevzal. To nebylo ono!" zaprotestoval.