Moře pod hvězdami

XLIX.

Bylo přesně osm hodin, oslava právě začala, a já se ještě nehnula z gauče. V lednici jsem sice našla láhev docela dobrého koňaku, takže dárek bych měla, ale moc se mi tam nechtělo. Nestála jsem o to, potkat tam další hrozně milé lidi, jako například Tea s Luciou. Na druhou stranu mi imponovalo, že Dario stál o to, abych se tam objevila. Prohrábla jsem si vlasy. Povzdechla a přinutila se vstát. Nakonec jsem se rozhodla, že tam půjdu.

Místo spodního prádla jsem si oblékla bílé plavečky, které byly docela odvážné. Košíček byl ve tvaru krásné květiny, a dost odhaloval, spodní díl plavek byly tanga. Prostě pěkné bikiny. Proč bych nemohla trošku provokovat. A na to oblékla černé upnuté šaty. Doladila jsem to lehkým voděodolným make-upem, a byla jsem připravená. Celá příprava mi trvala půl hodiny, a následně jsem zjistila, že místo konání oslavy je odsud pěkně daleko. Takže se projdu, a přijdu pozdě. Lepší pozdě, než vůbec. Vyšla jsem z domu, zamknula za sebou jak dům, tak i branku, a šla směrem, který jsem si našla na navigaci. Ještě jsem to zde neznala natolik, abych si troufla jít bez ní. K tomu jsem zjistila, že jsem doma nechala ručník, takže jsem mohla jít zpět do kopce. Byla jsem ze své zapomnětlivosti tak rozladěná.

Přede mnou stála přímo nádherná vila, a o svém majiteli vypovídala, že je pěkně zazobaný. Dlouze jsem nad tím nepřemýšlela, a vzala za branku. Bylo otevřeno, a tak jsem vstoupila na zahradu, kde bylo hodně lidí. Hloučky holek a kluků se bavilo mezi sebou, a hlasitě se smáli. V bazéně právě probíhali kohoutí zápasy, a bylo zde i pár jedinců, co by si to před všemi klidně rozdali. Připadala jsem si, jako bych se objevila na nějakém večírku pubertálních dětí. Muzika řvala jako na lesy, a to, že je vila malinko stranou od všech sousedů, bylo jenom dobře. Upřímně by mě nebavilo pořád poslouchat hlasitou hudbu, křik a kdoví, co ještě. Pokračovala jsem dál do domu.

Celý interiér byl velice moderně a vkusně zařízený. Jasně všem dával najevo, že zde jsou peníze, spoustu peněz. Být chudá jako kostelní myš, cítila bych se zde nepatřičně a o dost nepříjemněji než nyní. Došla jsem do obrovské kuchyně, která byla vybavena nejrůznějšími přístroji, od odšťavňovače po domácí pekárnu. Na baru seděli nějací kluci, a v obývací sekci se líbali pro změnu dvě holky, a dva kluci na nich mohli oči nechat. Protočila jsem očima. Jediné plus bylo, že tady ta hudba byla o něco snesitelnější, bylo zde slyšet i rozumné slovo.

"Ty jsi oslavenec, a sedíš tu jako hromádka neštěstí!" vypískl kdosi. Až poté jsem si všimla, že z obýváku se jde na terasu.

"Měl bys pařit, holky prohánět!" promlouval Dariovi někdo do duše. Bylo neslušné jen tak poslouchat. Jenže jsem potřebovala slyšet, co mu odpoví. Doteď jsem Dariovi nedůvěřovala.

"Máš pravdu Teo, ale ta, kterou bych chtěl prohánět tu není," sykl Dario.

"Panebože! Vykašli se na ni. Vždyť je úplně obyčejná, taková nijaká! Máš na lepší kočičky," odpověděl mu podrážděně Teo.

"Víš, hovno. S tebou se o tom bavit nebudu," zasyčel Dario.

"Ingrid, co ty tady?" ozvalo se za mnou. Protočila jsem očima. Andrus.

"Ahoj Andrusi, také jsem byla pozvána," řekla jsem.

"Ty se znáš s Dariem?" zeptal se překvapeně.

"Ano, potkali jsme se v jednom baru. Co je na tom tak divného?" optala jsem se.

"Nečekal jsem, že někoho jako jeho přitahují holky, jako jsi ty," vydechl.

"Prosím? Co je na mě tak špatného?" vyjela jsem po něm.

"Ingrid bez urážky, jistě sis všimla, že je zde společnost, která je zámožnější," opáčil.

"Nevypadáš kdoví jak zámožně," opáčila jsem.

"Jsem fotograf, dostal jsem nabídku na práci, a tak je logické, že mě ze zdvořilosti pozvali," opáčil.

"Víš co, Andrusi, starej se o sebe. A nestarej se o to, jestli se sem hodím nebo ne!" zavrčela jsem.

Přešla jsem k baru a poručila si většího panáka whiskey. Musela jsem se nějak uklidnit, jelikož už tak jsem byla nějaká bez nálady, a on tomu ještě dal korunu. Nejraději bych mu jednu vrazila. Kopla jsem do sebe zlatavou tekutinu, a malinko se zašklebila. Zapila jsem to džusem, který se k tomu absolutně nehodil, ale já potřebovala nějakou brzdu, a hlavně, abych spláchla alkoholovou pachuť vzadu v krku. Andrus mě stále probodával pohledem.

"Ingrid, pojďme si v klidu promluvit. Nechtěl jsem se tě nijak dotknout. Mrzí mě to. Promiň," řekl, když za mnou přišel.

"Andrusi, omluva se sice přijímá, ale my dva už nemáme o čem mluvit. Jsme minulost, a tímto končí," řekla jsem rázně. Dal ruce do obraného gesta, jen kývl a zmizel. Byla jsem za to neskutečně ráda. Napila jsem se džusu a i s kelímkem jsem šla pryč. Vyšla jsem ven a opřela se o sloup. V bazéně se děli nepřístojné věci. Holky byly nahoře bez a kluci se na ně lepili.

Tato párty se opravdu zvládat střízlivá nedala. A aby toho nebylo málo můj pohled se střetl s Luciou. Na sobě měla opravdu velice odvážné ženské borat plavky, a budila u všech mužů, kolem kterých prošla neuvěřitelný rozruch. Pohodila vlasama a ukazovala mi, jak o ni všichni stojí. Bylo mi jasné, co mi tím chce říct. Ona je někdo, a já jsem nula. Chtěla jsi to máš to mít. Odložila jsem džus na stůl, a svoji kabelku dala stranou. Svlékla jsem si šaty, a rozpustila si vlasy. A poté jsem ji šla naproti. Pěkně hrdě, a oplácela jsem ji stejnou mincí. Když viděla moje skvělé plavky, které mi dokonale padly, a dvakrát vyzdvihly moje přednosti, už se necítila být takovou královnou. Veškeré pohledy se přesunuli na mě.

"Ingrid!" kdosi na mě zavolal. Otočila jsem se a uviděla jsem šťastného Daria. Když jsem se k němu otočila čelem a spadla mu brada. Uchechtla jsem se. Lucia jen dupla a zmizela.

"Tak kvůli tobě je zde takový rozruch?" optal se. Tázavě jsem se na něj podívala.

"Jaký rozruch?" optala jsem se.

"Tady Nikola pro mě doběhl, jestli jsem viděl tu kočku u bazénu, a kdo vůbec jsi," řekl a ukázal na svého kamaráda, který také vypadal jako kulturista. A dost pěkný. Měl draze vypadající hodinky, takže také se jednalo o místního miliardáře.

"Ingrid," řekla jsem suše a napřáhla k němu ruku. Přijal ji, a nakonec lehce políbil. Usmála jsem se.

"To je můj mladší brácha," řekl Dario a uchechtl se. Jen jsem kývla.

"A kolik, že to máš let, které zde slavíme?" optala jsem se.

"Třicetiny už," vyvalila jsem na něj oči. Netipla bych mu je ani omylem.

"Tak hodně štěstí, a zdraví," řekla jsem a jemně ho políbila na tvář, jak se to normálně dělá.

Uviděla jsem Andruse, a když mě uviděl, spadla mu brada. Takovou mě neznal. Nikdy mě neviděl opálenou, s pevnou postavou, a takto oblečenou. Odvážně. Sebevědomě. Lidi se mění, a já nebyla výjimkou. Dostala jsem od tety Janniky možnost změnit svůj život, a já to udělala. Díky ní jsem si mohla už jen užívat. Nemusela jsem chodit do práce. Zajímalo by mě, kde k takovým penězům ona, její muž a jeho rodina přišla, ale to už se asi nikdy nedozvím. Její dědictví mě zachránilo, a ukázalo mi nový svět.

"Ingrid kam koukáš?" optal se mě Dario, a podíval se tam, kde můj pohled zamrzl.

"Jo, Andrus, to je jen fotograf. Zajímá se o nějaké dobré místa v okolí pro nějaký magazín," řekl Dario a odfrkl si.

"Známe se," sykla jsem.

"A odkud?" optal se.

"Nebudeme zabíhat do podrobností, ale pochází také z Tallinu, stejně jako já," opáčila jsem. Dario jen kývl.

"Mohu ti nabídnout něco k pití?" optal se Dario.

"Panebože!" vypískla jsem, a chytila jsem se za hlavu.

"Ingrid, stalo se něco?" vyjekl Dario.

"Jo, dárek, který jsem pro tebe měla, zůstal doma na stole," vypískla jsem.

"Uf, a já se lekl, co se nestalo. Myslel jsem, že nedorazíš. Bylo mi to dost líto, ale jsem rád, že sis to rozmyslela," řekl s úsměvem Dario. Také jsem se usmála.