Moře pod hvězdami

XVIII.

Stála jsem opřená o zábradlí, a společně s Ericem jsme koukali na noční nebe plné hvězd, a také na moře. Bylo černé, a odráželi se v něm světla od lodi. Potřebovala jsem na vzduch, jelikož na tanečním parketu byl vydýchaný vzduch. Povídali jsme si o všem možném, a začínalo mi být už chladno. Erico to postřehl, a tak si jako správný gentleman svlékl sako a přehodil mi ho přes ramena. Vděčně jsem se na něj usmála. Kdyby mi někdo před odjezdem řekl, jak se budu cítit, a co budu prožívat, nevěřila bych mu ani půl slova. Copak já mohla mít tolik štěstí?

Vrátili jsme se do sálu, a dali si další skleničku šampaňského. Franciska už měla pěkně připito, a lepila se na Mateuse, který z toho už byl pěkně v rozpacích. Nevěděl, co s ní. A Cristela s Cruzem cosi řešili.

"Bavíte se? Já teda ano. Mateus je báječný společník," chrlila ze sebe, když dohopsala k nám.

"Bavíme, to je prima " opáčila jsem a cinkla si s její skleničkou, jenže Franciska přidala více síly, a rozbila svoji skleničku i mojí. Ucítila jsem obrovskou bolest, a pocítila, jak mi něco teče po ruce.

"Au!" vypískla jsem. Měla jsem pořezanou dlaň, a na pohled docela ošklivě.

"Posaď se, dojdu pro lékárničku, a ošetříme tě," probudil se jako první Erico, a ihned na to šel někam k baru. Franciska jen protočila očima, a nebýt Mateuse, práskla by sebou o zem. Pohled na krev jí udělal nevolno.

"Postarám se o ní," řekl Mateus a táhl ji ven na vzduch. Za to já trpěla, jako kůň. Štípalo to, a pálilo. Začínala se mi již motat hlava.

Konečně Erico dorazil, a spolu s ním přišel nějaký prošedivělý muž. Rychle mi prohlédl ruku, a poté rozhodl.

"Musí na ošetřovnu. Vypadá to na šití," řekl a já málem omdlela stejně, jako před chvílí Franciska. Ano, zdravotníci jsou nejhorší pacienti. Jednak proto, že nic nevydrží, a ke všemu ještě ví, do čeho jdou, když se řekne, je třeba to zašít, odstranit, či odoperovat.

Erico viděl, že jsem bledá jako stěna, a tak mě vzal do náruče a nesl za lékařem. Byl to opravdový gentleman. Cestou mě utěšoval, že to bude dobré, a on tam bude se mnou. Zašpinila jsem mu košili, načež jsem se mu za to omlouvala.

Nakonec jsem měla to štěstí, že jsem vyvázla jen se dvěma stehy, což jsem byla ráda. Nevypadalo to tak zle, jako v prvním momentě. Již jsem šla po svých a vracela se do sálu. Erico si musel jít převléci košili, jelikož ji měl potřísněnou mojí krví, a chodit s fleky na plese, by nevypadalo dobře.

"Omlouvám se, přehnala jsem to. Doufám, že tě to moc nebolí," potkala jsem se s Franciskou, která se malinko probrala. Čerstvý vzduch, a řádné nealko ji malinko vytáhly z toho alkoholového opia.

"Zpravil to dva stěny, a už je to lepší," řekla jsem s úsměvem.

"Mrzí mě to, měla jsem se pořezat raději já, za svoji hloupost, nikoliv ty," bědovala.

"Už na to nemysli. Všechno je v pořádku," opáčila jsem, a mávla nad tím rukou.

Erico se vrátil zpět za námi, již v čisté košili, ale stejně neodolatelný a krásný, jako před tím. Bavili jsme se o všem možném, a poté jsme šli opět tancovat. Tentokrát jsem přijala nabídku od Mateuse, který omluvně mrkl na Francisku. Ta si z toho nic nedělala, a přilepila se na Cruze, který neměl žádné námitky. A Cristela zbyla na Erica. Bylo vidět že mají mezi sebou úžasný vztah. Během tance si povídali, smáli se a usmívali. Vztah, o kterém se mě mohlo pouze zdát. Můj bratr byl generál, stejně jako matka. Takže bylo jasné, že jsme si nemohli rozumět.

"Musím říct, že Franciska je neřízená střela. A to hlavně, když je opilá. Vůbec nemá výdrž," postěžoval si malinko Mateus a rozesmál se.

"Věř mi, že já to pocítila na vlastní kůži," opáčila jsem a ukázala mu ovázanou dlaň. Znovu se rozesmál.

"Nicméně je to hrozně fajn holka. Ukecaná, kdybych chtěl, aby byla chvíli ticho, musel bych ji políbit," řekl a opět se rozesmál. Musela jsem se smát. Ještě jsem Francisku tolik neznala, takže jsem si nevšimla, že by byla nějak více komunikativní.

"Zkus to, třeba to pomůže," nadhodila jsem s úsměvem.

"Ta má oči pro našeho playboye," řekl Mateus a pokrčil rameny.

"A která nemá?" Rozesmála jsem se.

"Co dokáže pěkný obličej, a tuna svalů," řekl a pokrčil rameny.

"A někdy je to k ničemu, když má v hlavě houby, a chová se jako pako " řekla jsem. Mateus jen přikývl.

"To však není Ericův případ. Má oči jenom pro tebe, to vidím na první pohled. Řekl bych, že se mu hodně líbíš," řekl mi. Měla jsem pocit, že mi rudnou tváře.

"Uvidíme," jen jsem sykla. Dál už jsme se o tom nebavili. Písnička byla u konce, a my se šli občerstvit.

Vzdálila jsem se všem ostatním, jelikož jsem potřebovala minutku pro sebe. Zašla jsem si upravit rtěnku, která mě opět nezklamala a moc úprav nepotřebovala, a poté jsem si zašla do kajuty, abych zkontrolovala šaty, zdali na nich není nějaký flek od krve. Naštěstí jsem nic neobjevila. Navoněla jsem se parfémem, a poté se vrátila za ostatními.

Zrovna začínala tombola. Erico vytáhl lístky, a všichni ostatní také, jen já jsem žádné neměla. A abych pravdu řekla vůbec mi to nevadilo. Čísla se losovala, a od okolních stolů vstávali výherci a šli si pro cenu. U nás zatím nic.

Už to vypadalo, že nikdo z nás nic nevyhraje, když v tom zajásal Erico, a s lístečkem v ruce šel k pódiu. Všichni jsme mu s úsměvem tleskali. Vrátil se zpět s nějakou krabičkou. Byla to šperková krabička. Tipovala bych na nějaký řetízek, či náramek.

Docela se dnešní noc vydařila. Erico mě doprovodil k mé kajutě, a z jedné strany jsem měla nutkání se na něj vrhnout, ale měla jsem odvahy. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči.

"Děkuji za příjemný večer," poděkovala jsem mu a chytila kliku svého prozatímního království.

"Není zač. Děkuji, že jsi mě vyslechla," řekl s úsměvem. Kousla jsem se do rtu.

"Tak já asi už zapadnu dovnitř," řekla jsem a ukázala na dveře pokoje. Jen kývl. Nedokázala jsem  to. Prostě nějaká magická síla mi bránila jen tak odejít a nechat ho tam.