Dvůr krve a prachu

53.

Nervózně jsem sklonila hlavu dolů a na pár vteřin zavřela oči, abych se uklidnila a sebrala trochu odvahy shlédnout na kousek příze kolem mého pasu a břicha.
Cítila jsem, že mezi prsty nedržím uzlík, pouze volný provázek a děsilo mě, o kolik palců dál budu muset udělat další.

Ten kousek šedé příze, již se dvěma uzlíky, jsem schovávala úplně vzadu v šuplíku nočního stolku. Nechtěla jsem se na něj dívat a měla ho většinu času takto odklizený z očí, zároveň jsem až bolestně dobře věděla, že tam je. A instinkty léčitelky mě nutily držet si přehled o tom, jak moc moje břicho povyrostlo.

Jednou za pár dní jsem ho vytáhla a přeměřila se. Nyní opět ten den nastal. Stála jsem proto u zrcadla jen s vyhrnutou spodní košilkou a v tříčtvrtečních kalhotách.

Poslední nádech, poslední výdech.

Otevřela jsem oči a konečně zamžourala na přízi. Přibližně jedna a půl palce.
To nebyla vyloženě tragédie, ale ani nijak úžasné.

S povzdechem jsem udělala další drobný uzel a natáhla si přes hlavu svetr a zapla průřezy pro křídla. Ten pohyb byl zcela automatický, zapnout skryté knoflíky mi nezabralo víc než pár vteřin.

Šňůrku jsem schovala zpět do šuplíku, aby mě příliš nestrašila.

Čím dál víc, hlavně když jsem byla o samotě, jsem přemýšlela, jak to to doma vysvětlím. Jistě, první se to dozví Leo, to byla samozřejmost, ale paradoxně jsem se děsila toho, jak zareaguje. Nebo spíš, vůbec jsem si to nedokázala představit, nikdy jsme podobnou záležitost spolu řešit nemuseli. A o Erwyne jsme se oba dozvěděli, až když bylo příliš pozdě...

Rychle jsem si osušila oči a trochu rychleji se nadechla. Zároveň jsem klesla do sedu na okraj postele a rukou si prohrábla vlasy. Už jsem si je rozpustila a v jemně zvlněných pramenech tmavě hnědé barvy mi splývaly do půl zad kolem křídel.

...,Jsi v pořádku?'
V mé hlavě se ozval důvěrně známý hlas.

Leknutím jsem trochu nadskočila a ušklíbla se směrem na východ, jako bych k němu mohla dohlédnout.

,Promiň, lekla ses?'
Sice se smál, ale zněl tiše a tlumeně, jako kdyby na mě volal z neskutečné dálky. A taky že on byl daleko, tisíce mil ode mě. Bylo s podivem, že na sebe vůbec dosáhneme.

,Tohle už mi nedělej' přiložila jsem si dlaň na hrdlo ,jinak co se týče tvé první otázky, ta víceméně. Jak víš o mých pocitech?'
Zaplašila jsem myšlenky na Erwyne, nechtěla jsem teď nad tím moc přemýšlet.

,Vycítil jsem záchvěv, že se necítíš moc dobře. Tak mě napadlo, že tě trochu utěším.'
Zněl starostlivě, to ano, ale nic zvláštního jsem v jeho tónu ozývající se odevšad a zároveň jen v mé hlavě jinak neslyšela. Oddechla jsem si a trochu se uvolnila. Takže na dálku nepoznal, že jsem těhotná.

,Nedělej si starosti, to je jen steskem po domově. Jak je doma?'
snažila jsem se mluvit co nejvíc neutrálně, aby se dál nijak nepídil po příčině mých starostí. Před ním jsem špatné pocity s myšlenky nikdy na moc dlouho nezatajila. Vždycky hned poznal, že se něco děje a byla jen otázka velmi krátké doby, než mě donutil vše vypovědět. Aby mě mohl uklidit a konejšit, podat mi pomocnou ruku.

,Sam a Phaedon jsou stále na hranicích, podle toho, co dával vědět Noam se docela osvědčili, oba dva. Sam si prý dost rozumí s tou dívkou, co jí vyhnala její rodina.'

,Sam si našel dívku?'
Podivila jsem se. Pokud tím měl na mysli, že Sam si s onou mladou ženou vážně rozumí a nevidí v ní jen další milenku, odmítala jsem tomu jen tak věřit. Na Samovu povahu mi to prostě nesedělo, ale moc jsem mu případný vztah přála.