Dvůr krve a prachu

36.

,,Jako vážně? Těhotná?" Leo to stále nechápal a nevěřícně vrtěl hlavou.

Společně jsme mířili po jednom z krajních útesů ve snaze najít Phaedona a Amani. Pokud možno v pořádku, ačkoliv bouřka se začala přibližovat a pokud Phaedonovo peří zmokne a spadl by do vody...

Nechtěla jsem si připouštět ty nejhorší scénáře, ale nemohla jsem si pomoci. Namočení peří v moři znamená téměř stoprocentně smrt.

,,Čemu na tom nerozumíš?" povzdechla jsem si unaveně ,,jestli ti to pomůže, tak to řeknu znovu; Miryam je těhotná."

,,Pher, pochopil jsem její stav, jen mi prosím vysvětli, proč jste to nikomu neřekly?"

Po té, co Miryam vycítila nějaký pohyb nedaleko jihovýchodní hranice bariéry jsme tam já a Leo vyrazili.

Noam vyslal z hranice několik svých vojáků na pomoc při hledání, ale stejně největší šanci jsme měli my dva jakožto daemati. Momentálně jsme stáli kousek od útesu na Ostrově Chvály a jeden z nás vždy zůstával ve spojení s Miryam. Na Drakonovo naléhání zůstala doma a jen dávala na dálku pokyny. Dle posledního hlášení už jsme však byli blízko.

Přidržela jsem si kapuci kápě, aby mi držela na hlavě. Snažila jsem se udržet křídla co nejdéle suchá, možná ale přijde chvíle, kdy budu muset plášť sundat.

Leo se zastavil a otočil se. Upřeně na mě zíral a dožadoval se odpovědi.

,,A nezdá se ti, že taková věc by měla zůstat nejdřív mezi rodiči dítěte?" zeptala jsem se úsečně ,,navíc tvůj problém je, že nedokážeš udržet tajemství."

,,Skutečnost, že je Lania moje sestra jsem tajil dvacet let, Pherenike!" vyštěkl najednou a já se před ním málem přikrčila.
Proč mu tak vadilo, že jsem mu pravdu o Miryam neprozradila? Nikdy se o tom nijak zvlášť nevyjadřoval a vždy respektoval něčí tajemství.

,,Proč ti na tom tak záleží?" hlesla jsem ,,takové chování se ti nepodobá."

A bylo to děsivé.

,,Protože..." větu nedokončil, přerušilo ho zahřmění. Zvedl se prudký vítr a Leo jen zvedl ruku a vytvořil bariéru, aby aspoň prostor kolem nás trochu utišil.
,,Pher, kdybys byla těhotná ty, řekla bys mi to?" zeptal se tak potichu, že ho málem nebylo slyšet.

Chtěla jsem mu odpovědět, ale najednou jsem vycítila přítomnost někoho třetího. Oba jsme tím směrem trhli hlavou zrovna v momentě, kdy se mezi kameny vynořila drobná postavička. Jindy zlaté vlásky se jí mokré lepily má tváře a byl celá rudá a uplakaná.

Leo okamžitě pustil vzdušný štít, aby dívka mohla projít k nám.

,,Amani!" Klekla jsem si a nechala zlatovlásku, ať se mi vrhne kolem krku ,,holčičko nešťastná, co to vyvádíš?"

,,Pher!" plakala Amani a pevně mě objímala ,,musíte ho zarazit, prosím!"

,,Amani, neplakej, nadechni se a řekni nám, co se stalo," konejšivě jsem jí hladila po zádech. Bylo tak zvláštní držet její tělo bez přítomnosti křídel. Byla jsem zvyklá dávat pozor, abych o ně při objímání nezavadila, ale ona byla původně vznešená víla, byla jiná než Serafové.

,,Kde je Phaedon?" Otázal se jí Leo naléhavě a jemně mě vzal za ramena, abych se odtáhla z jejího sevření a drobounká blondýnka se na něj mohla podívat zpříma.