Dvůr krve a prachu

23.

Nikdo se mě neobtěžoval probudit, a to jsem měla mít službu. Nakonec se o to postaralo slunce v pozdním dopoledni, které mi skrze závěsy nemilosrdně svítilo do očí. 

V noci se mi nezdálo vůbec nic. Leo mi nejspíš mocí daemati tajně pomohl, aby můj spánek byl bezesný a za normálních okolností bych za to na něj byla naštvaná, ale tentokrát jsem cítila vděk. Nesnesla bych další snové týrání od Erwyne, další noční můru, kde mi připomíná, co jsem před stopadesáti lety zavinila.

Není to tvá vina ujišťoval mě Leo tehdy, když mi pomáhal ze sebe omýt krev. Krev, která nám zbyla z Erwyne najednou stékala ve vaně do odpadu společně s vodou.

Pokud to nebyla má vina, proč mi jeho nebo její přízrak pořád tvrdil opak?

Oklepala jsem se a vsedě se opřela lokty o kolena a zabořila tvář do dlaní.

Vydej se tam. Tohle mi v posledním snu Erwyne řekla s maskou té krásné holčičky. Tam se mám dozvědět pravdu. Ale jakou? A kam se mám vydat? Proč přízraky ve snech vždycky mluví v hádankách?

Co se to se mnou děje? Ani během dní volna jsem tak dlouho nespala, ani když jsem to občas večer malinko přehnala s alkoholem. Navíc jsem přibrala, přitom v poslední době jsem skoro ani nejedla, nejspíš mé tělo čerpalo z tukových zásob nastřádaných z minulosti. A někdy mi bylo zle od žaludku.

Nikomu jsem se s tím nesvěřila, ani Leovi, dělal by si zbytečné starosti. Své obtíže jsem přikládala jednoduše k vedlejšímu efektu záchvatů, nyní i stresu ze ztráty schopností.

Opět mě bodlo u srdce při pomyšlení, o co jsem přišla. O tu hřejivou energii měnící se na měkké světlo v mých dlaních.

S povzdechem jsem sklouzla z postele a bosá se odebrala do koupelny.

Ach, Erwyne, proč mi to děláš?

O ani ne půl hodiny později jsem umytá a převlečená mířila chodbou ke schodům do přízemí a za chůze si zavazovala konec copu. Vlasy jsem měla ještě vlhké z koupele. Sice jsem zmeškala směnu ve špitálu, ale odpoledne jsem měla domluvenou kontrolu kyčlí u těch dvojčátek narozených nedávno. A o tu už jsem přijít nehodlala. Plánovala jsem se projít a chůzí mi cesta zabrala víc času.

Těsně pod schody jsem potkala Miryam. Jakmile mě zaregistrovala, ustaraný výraz se jí projasnil.
,,Pher, zrovna jsem šla za tebou, musíme si promluvit," jemně mě vzala za zápěstí a natočila ke dveřím do obývacího pokoje, na druhou stranu od východu.

,,O co jde? Mám zkontrolovat Nasreen?" Občas jí stále bolela obnovená tkáň, například při námaze nebo příliš silném smíchu.

,,Ne, nejde o Nasreen, ani jiného pacienta. Máš návštěvu."

Znovu jsem se obrátila ven. ,,Tak to není důležité. Ať se staví později."

,,Je to důležitější, než si myslíš."

,,Mám obchůzky, přestaň mě zdržovat, jasné?" odsekla jsem možná trochu víc úsečně, než jsem měla v plánu. Na tohle jsem neměla čas.

Za ty léta, co jsem jí znala, někdy mizely hranice, jaké vytyčovaly její postavení princezny a moje pozice léčitelky. Dokázala se však postarat, aby byly opět vztyčeny. Jako třeba dnes.

,,Pherenike, já se tě neptám, jestli máš čas nebo ne," instinktivně zaujala hrdý postoj, mnohem víc sedící k Miryam - princezně a spoluvládkyně Cretey ,,pojď se mnou, teď hned."

Dala mi rozkaz. Měla mě v pasti a já to věděla stejně dobře jako ona.

V duchu jsem sebe samu proklela, že jsem jí tehdy před pětseti lety poslala ošetřit Drakona.
Ale oni by se stejně nakonec našli.

Během malé chvilky, co mi zabrala cesta přes jídelnu jsem zkoušela uhodnout, kdo by mě mohl navštívit a jak může být natolik důležitý, že se kvůli němu nemůžu věnovat své práci. Všichni, koho jsem důvěrněji znala, žili ve městě. A pokud by dorazil Noam z hranic, dal by vědět předem.

Když jsem však spatřila muže čekajícího v obývacím pokoji, měla jsem pocit, že se mi překvapením zastavilo srdce.

,,Rhysande," vkročila jsem do místnosti a nevěřícně otevřela ústa.

,,Zdravím, milá Pherenike," usmál se ,,vidím, že jsi stále stejně okouzlující."

Ne, to jsem rozhodně momentálně nebyla. I přes dlouhý spánek jsem byla především unavená.

Sklouzl pohledem na moje předloktí. Vytetovaný noční motýl byl stejný jako v den, kdy mi ho na mojí žádost vytvořil. Nejen mně. I na Leově levé ruce se vyjímal ten samý obrázek. Jen byl rozdělený vejpůl nepěknou jizvou.

Drakon stojící za vladařem vykročil vpřed. Byli tak rozdílní. Čistokrevný Seraf se zářivě bílými perutěmi a vedle něj stojící poloviční Illyrijec, jehož fialové oči, které mi vždy připadaly jako nenápadný důkaz jeho nesmírné moci, jejíž skutečný rozsah jsem znala pouze z vyprávění.

Z čeho se však málem zalily mé oči slzami, byla jeho křídla. Jako malá holka jsem je vídávala na jiném muži dost často. Na svém dědu.

Kdy jsem je viděla naposledy takto zblízka, než jsme před více než rokem odjeli na Prythian pomoci dávným přátelům?

Drakon a Rhysand byli doslova jako den a noc. Ale v některých věcech se jeden druhému velice podobal.

Miryam si odkašlala. ,,Víš, od toho... incidentu ve vězení jsme tady s Drakonem hodně přemýšleli. A ano, tuto nešťastnou situaci jsme řešili i s Leem."

Drakon smířlivě zvedl ruce. ,,Než začneš vyšilovat, tak si to aspoň vyslechni.
Jde i o tvé záchvaty, Anacleos nám vypověděl, že se zhoršily po návratu na Creteu."

Anacleos. Jeho celé jméno Drakon nikdy nepoužíval, když nešlo o formální záležitost. Tudíž nyní Drakon nebyl můj bratranec, ale můj princ.

,,Ano," byla to pravda. Ač jsem si to nerada přiznávala, od té doby to se mnou v tomto ohledu šlo z kopce. Trhla jsem hlavou napravo a uviděla Lea, jenž mi věnoval omluvný pohled.

,,Před pár dny přišel na Noční dvůr list, že jistá léčitelka má problémy," Rhysand nikdy neměl ve zvyku zůstávat pozadu, ani tentokrát nezklamal ,,léčitelka, která má s Prythianem společného víc než kterýkoli jiný Seraf."

Narážel na mojí krev. Pochopitelně, on sám byl z půlky jedním z nich.

,,Ve stručnosti," pokračoval ,,byl jsem požádán, abych ti pomohl. Sice teď sami máme jisté starosti, ale po dlouhé úvaze s Feyre," v očích mu prolétl záblesk něhy, když to jméno vyslovil ,,jsme se rozhodli žádost přijmout. Proto, milá Pherenike, se se mnou vydáš do Velarisu."

Jo, právě nastala osudová chvíle, kdy se nám děj přímo začíná prolínat s originálem a já už nyní šílím z toho, co se bude dít dál 😬

No, zatím se držím a pokusím se navázat tak, aby to nebyla pěst na oko, ale jak říkám, jsou to nervy.

Tak zatím 👋