Dvůr krve a prachu

60.

...Stála jsem uprostřed veřejného cvičného dvorce v Iastře. Tady se to stalo. Tady jsem přišla o své první dítě.

Byla jsem zdánlivě sama, ale v dálce se začala rýsovat drobná okřídlená postavička. Byla čím dál blíž, až nakonec stanula jen kousek přede mnou.

,,Erwyne," klekla jsem si na jedno koleno. ,,Jsi zpátky."

Tentokrát před mnou stála podoba chlapečka.

,,Tak jsi to dokázala," usmál se a ukázal své drobné zoubky malého dítěte. ,,I tvé schopnosti jsou zpátky."

Podívala jsem se na své ruce. V této snové říši nijak nezářily, stejně jsem ale měla tě příjemný, hřejivý pocit, který zaplňoval tu část mého nitra, kde jsem poslední měsíc cítila jen pusté prázdno.

,,Takže o to ti šlo?" zeptala jsem se. ,,Abych se moje moc vrátila?"

Přízrak Erwyne se mi zjevoval už dávno, ještě před ztrátou mé léčivé magie. Byly to děsivé noční můry, které v posledních měsících o to zintenzivněli. Ale nyní jsem strach necítila.

,,Šlo mi o to, aby sis konečně odpustila," Erwyne. ,,Přestala si vyčítat mou smrt."

Možná to byla vína z více stran; mísení magické krve dvou naprosto odlišných národů spojené s dávným traumatickým zážitkem způsobeným Stratonem dokázalo způsobit tolik bolesti.

,,Tvrdil jsi mi opak," semkla jsem ruce na břiše. ,,Tolik let jsi mě trápil ze spaní a vyčítal mi svou smrt."

,,Nikdy jsem neřekl, že to byla tvá vina. Chtěl jsem tě dostat sem a těmi sny ti pomoct plně přijmout to, čím jsi," provinile sklonil hlavičku.
,,Vím, že moje způsoby byly brutální, a moc se ti omlouvám, ale jinak to nešlo, neměl jsem jiný způsob, jak se ti ozvat."

Tohle dávalo smysl; byl jen duchem tvořeným mými představami, a ve spánku byla má mysl nejzranitelnější.
,,Netrap se tím, jsi přece malé dítě, občas máte tendenci dělat kraviny," smutně jsem se usmála.

,,Ale povedlo se, teď znovu můžeš léčit, Zřídlo tě poslechlo a dokázala jsi využít illyrijskou magii. Dokázala jsi to. A jsem na tebe pyšný."

,,Nebo pyšná," doplnila jsem ochraptěle. ,,Vždyť ani ty nevíš, jestli jsi kluk nebo holčička."

Z pravého oka se mi vyloudila slza a já jí nechala, ať steče po mé tváři až k bradě.

,,Neplakej," najednou se mi Erwyne vrhnul kolem krku do objetí. ,,Teď už budu v bezpečí, když jsi přijala svůj původ, má duše může odejít na Věčnost."

Nejdřív jsem překvapeně strnula, ale vzápětí ho také pevně objala.

,,Tví příbuzní už na tebe čekají," řekla jsem a připadala si jako kněžka, jakou jsem se jako malá dívka chtěla krátce stát. ,,Tvoje teta Lania. A tví prarodiče Megaira a Telamon. A samozřejmě i pramáti Persephone."

,,A co můj druhý děd?" Moje děťátko, které mě právě objímalo a já mohla cítit dotek jeho studených ruček znělo konečně jako dítě.

,,Na toho se vykašli, to byl prvotřídní kretén," jemně jsem ho stiskla v objetí. ,,Ale ostatní tam na tebe dají pozor, to ti slibuji."

,,Sbohem, mami," zamumlal a popotáhl ,,a dohlédni mi na něj."

,,Sbohem, zlatíčko," zamrkala jsem a zaplašila další slzy, abych si ho mohla naposled prohlédnout. Právě mi řekl mami. Tím nejkrásnějším oslovením, jaké jsem od nějphla slyšet ,,A neboj se, dohlédnu na něj ráda."