Dvůr krve a prachu

35.

Někdo se mnou třásl.
,,Hej, Pher, vzbuď se"

Procitla jsem z bezvědomí a zaostřila před sebe. Nade mnou se rýsovala tvář nějakého muže a já nejdřív chtěla vyděšeně vykřiknout, než mi došlo, že to je můj strýc.

,,Tobiusi," zvedla jsem se na lokty ,,co se stalo?"

,,To bys mi měla říct ty," pomohl mi vstát a když se ujistil, že držím rovnováhu, o krok ustoupil ,,prostě ses najednou sesunula k zemi a upadla na pár vteřin do bezvědomí. Jsi celá?"

Unaveně jsem si prohrábla vlasy. ,,Asi ti dlužím vysvětlení."

Sdělila jsem mu, co mě vlastně přivádí do tak daleké země, jako je Noční dvůr. Že před více než rokem se u mě začali projevovat zvláštní stavy a záchvaty, které mi komplikují život. A že by možná, alespoň dle Rhysanda, mohly souviset s mým původem. Celou dobu jsem si mnula v ruce lem úboru .

O Erwyne a že by rovněž tato ztráta mohla se vším tím souviset jsem se ovšem nezmínila. Stejně tak o Zřídle, jež mi vrátil Noam. Zmiňovat se o jedné z těchto věcí mi zatím nepřišlo jako dobrý nápad.

Když jsem své vyprávění skončila, konečně jsem se odhodlala k vyslovení jediné fráze:
,,Potřebuju tvou pomoc"

A myslela to upřímně. On byl serafsko-illyrijským míšencem, věděl, jaké to je, když se v někom misí krev takto odlišných kultur.

Tobius mě celou dobu poslouchal a jeho výrazu se nedalo nic vyčíst. Když jsem ho ovšem otevřeně požádala o pomoc, nakonec se zatvářil překvapeně.

,,Pher, podívej," začal opatrně ,,já chápu, že jsi z toho všeho zmatená, ale já si nejsem jistý, zda ti můžu být nápomocný. Vždyť ani nejsem nadaný illyrijskou magií."

,,Jistěže můžeš," naléhavě jsem mu pohlédla do světle hnědých očí, tak podobným těm mé matky ,,vím, že se známe dvě hodiny, ale znal jsi mou matku, mého děda také. A ze všech Illyrijců tady se tváříš nejméně, že mi chceš přiřezat křídla"

,,Takže znáš tu nechutnou tradici," usmál se posmutněle, odvrátil tvář a povzdechl si ,,promyslím to, ale nemůžu ti zaručit, jestli nám to k ničemu bude."

Úlevou se mi málem opět podlomila kolena ,,děkuju! Neumím ani vyjádřit, jak..."

Pozvedl mozolatou dlaň. ,,Ještě jsem nesouhlasil. Dám ti brzy vědět. A jednu radu."

Zamrkala jsem a narovnala se. ,,Jakou?"

Naznačil k mým křídlům. ,,Příště, až navštívíš Větrný přístav, vem si přes sebe plášť."

_______________________

,,Jsem ráda, že jsi nakonec s návštěvou souhlasila," usmála se Feyre, usazená na kraji postele. Na sobě měla volný svetr a legíny a její břicho stále nebylo vůbec vidět

Vytáhla jsem ze skříně volnou košili a ušklíbla se.
,,Nedostala jsem zrovna na výběr."

Krátce po té, co strýc Tobius napůl souhlasil, že mi pomůže ovládnout záchvaty, se pro mě přenesl Azriel. Jestli ho překvapilo, že mě na náves doprovází illyrijský kovář, nedal to na sobě znát. Vlastně mi přišlo, že až na pár vyjímek mají Illyrijci jen dva výrazy; buď naprosto nečitelný a nic neprozrazující, nebo naopak naplněný děsivým hněvem a zuřivostí.

Sice jsem pořád měla pocit, že usnu ve stoje, v noci se mi přeci jen spalo lépe.
Přeci jen, konečně se našel někdo, kdo by mi mohl v tomto ohledu porozumět.

A večer jsem opět chvíli pletla, už jsem měla skoro hotový rukávek svetříku.

Nyní, den po mé první návštěvě hor mě čekala ona prohlídka u léčitelky. Sice jsem z ní byla lehce nervózní, ale aspoň si pak budu moct odškrtnout položku ze svého pomyslného seznamu.