Dvůr krve a prachu

Flashback

Ma'ayan přiběhla pět minut po osmé hodině ranní.
Přesněji, přenesla se před vchod do špitálu a do mé ordinace doběhla pěšky, aby se ohlásila.

,,Jdeš pozdě, Ma'ayan," s klidem jsem si zapsala její příchod ,,to že máš po zkouškách ještě neznamená, že pro tebe platí jiná pravidla."

,,Taky by ses tak mohla ke mně začít chovat," zamručela Ma'ayan podrážděně ,,jako ke kvalifikované léčitelce, ne jako k začátečnici."

Zvedla jsem se od stolu a předala jí dokumenty s informacemi o pacientovi, se kterým mi měla dnes pomáhat.
,,Až se tak začneš chovat i ty, popřemýšlím o tom. A stáhni si vlasy, kolikrát ti mám říkat, že rozpuštěné je během služby mít nesmíš."

Uběhly čtyři roky a kousek ode dne, kdy Ma'ayan přijala mou nabídku vzít si jí do učení na léčitele. Čtyři učení se a praxe, kdy jsem se z ní snažila dostat to nejlepší, co v této práci může dokázat. Během jejího výcviku jsem ani já, ani ostatní léčitelé nijak nehleděli na to, kdo jsou její rodiče a soustředila se především na její nadání a potenciál. Vyplatilo se.
Zkoušky složila dřív než bylo běžné a s velice dobrými výsledky. Stále však někdy měla tendence chovat se lehce nezodpovědně a bylo s podivem, že z toho nikdy nebyl žádný větší problém.

Ma'ayan si neochotně zajela rukama do vlasů a stáhla si je do vysokého drdolu. A já si všimla jisté zvláštnosti na jejím krku.

,,Ma'ay! Co to má být?" zacukalo mi v koutcích úst. Měla tam nezaměnitelný tmavý flek, viditelný i na její lehce snědé pokožce. Tady někdo v noci pěkně ponocoval. V něčí společnosti.

Ma'ayan znovu zakňučela a tentokrát to znělo spíš zoufale než naštvaně.
,,To je to tak vidět?"

,,Že máš obří cucflek na krku? Ne, ani ne," odpověděla jsem jí ironicky ,,během pauzy si tam dej něco studeného, zmizí sám."

,,Ty se nějak vyznáš," našpulila Ma'ayan významně rty ,,a něco mi říká, že to nemá nic společného s tvými zkušenostmi léčitele."

,,To víš, něco tě naučí během výcviku, na něco jiného si musíš přijít sama."

Nebo jinak; Lesley se mi kdysi smála za podobnou skrvnu nad lícní kostí, než mi milosrdně poradila, jak se jí zbavit. Nepřímo tak přiznala, že i ona, proslulá generálka, s tím má zkušenost. Ta Nephelle se vážně nezdála pod tou její nevinně, někdy skoro až vyplašeně působící tvářičkou.

Přistoupila jsem k Ma'ayan blíž a položila jí tři prsty na inkriminované místo. Na pár vteřin jsem povolala magii a za stejně dlouhou dobu jí cucflek vymazala.
Jako by to bylo včera, kdy jsem jí jako malé holčičce léčila zraněné koleno. Tady na té samé židli.

,,Tak, pro příště Damienovi vyřiď, ať s tím počká až budeš mít dva dny volno."

,,Díky," zamumlala ,,rodiče by mě večer zabili."

,,Spíš Damiena za to, co spolu po nocích děláte a on tě stále nepožádal o ruku," stáhla jsem tu svou z jejího krku ,,vážně se nic nechystá?"

,,Zatím nic," Ma'ay se zahleděla na své ruce, jako by si pouhým přáním mohla na prst přičarovat zásnubní prsten ,,stále se však nevzdávám naděje."

,,Neboj," poplácala jsem jí po rameni, za kterým ze zad nevystupovala žádná křídla ,,všichni vědí, co vše pro něj znamenáš."

Byli spolu stejně dlouho, jako se cvičila pro svou práci. Oproti tomu, jak brzy se páry brali dřív, s žádostí o požehnání u Ma'ayaniných rodičů Damien dost otálel. Přitom nikdo nepochyboval, že tuto mladou princeznu má opravdu rád a nejen díky tomu, že jsme se mu s Leem už dávno podívali do hlavy. Tak elegantně a nenápadně, že to chudák Damien dodnes nezjistil.