Dvůr krve a prachu

54.

Rhysand se zrovna díval z okna na město a otočil se zrovna v momentě, kdy jsem napochodovala k jeho stolu a dlaněmi tak prudce praštila o desku a opřela se, až mě z toho zabolely.

,,Pher? Můžeš příště zaklepat? Co kdybych tady zrovna byl nahý?" zkusil se pobaveně pousmát, ale na mě to nijak nezabíralo.

,,Aspoň bych měla lepší přístup k tomu tě teď na místě vykastrovat!" celá jsem se rozohnila hněvem. A vážně mohl být Rhysand rád, že nedokážu ovládat oheň, protože jinak by mi plameny šlehaly snad i z nozder.

,,Tak to nemusíš křičet na celý dům," poznamenal Rhys klidně a pohlédl na rozražený vstup z chodby.

Vytočeně jsem protočila očima, mávla rukou a poryvem větru nechala dveře s prásknutím zase zavřít. Pak jsem zatla pěst a vytvořila bariéru. Specialita víl ovládající vítr.

,,Tys navštívil Creteu?! A neřekl mi o tom?!" Začalo mě ze ze vzteku pobolívat břicho, ale daleko víc jsem vnímala tu rozzuřenou emoci, co se mnou právě lomcovala.

,,Jak o tom víš? Všichni tady měli zakázáno se ti zmiňovat," Zarazil se, ale během setiny vteřiny znovu nasadil tu svou typickou nenucenou masku. Ze které jsem měla nutkání ho praštit.

,,A nakázal jsi to samé i na Cretee?" zeptala jsem se pro změnu já ,,řekl mi to Anacleos, když jsme spolu mluvili! Prý jsi hledal informace o porodu okřídleného dítěte!"

Odmítla jsem uhnout či dát najevo strach. Ať si mě třeba klidně rozmlží nebo zabije nějakým jiným zvráceným kouzlem, co ovládal, mně to zrovna bylo jedno.
Vladař, nevladař, tady nešlo o mě nebo o něj, ale o Feyre. Podle toho, jak šťastně a láskyplně vždy hleděla na své břicho jsem dokázala usoudit, že o tom riziku nemá ani ponětí.

,,Ano, Pherenike, byl jsem na Cretee!" vykřikl Rhysand a bylo to podruhé, co takto reagoval v mé přítomnosti a v této místnosti. Jen mnohem intenzivněji.
,,A přesně z toho důvodu, jaký ti sdělil tvůj druh. Protože mému dítěti a mojí družce hrozí smrt! To dítě se zasekne při porodu a já hledal, jak tomu lze zabránit!"

Pěsti jsem nechala zantuté tak silně, že se mi nehty zaryly do dlaní.
,,A proč jsi nešel nejdřív za mnou?"

Tohle mi na tom ve skutečnosti vadilo nejvíc. Že mi nevěřil a nezeptal se mě na možnosti.

,,Co o tom ty můžeš vědět?" už i Rhysand celý planul. Ani stopy po věčně uhlazeném a ležérním vladaři, jakým byl na veřejnosti.

,,Vím toho mnohem víc než Drakon nebo dokonce Miryam!" vyštekla jsem ,,jsem, do prdele, nejlepší léčitelka celé Cretey! Víš, u kolika porodů jsem byla! Kolik dětí jsem pomohla přivést na svět? Viděl jsi Ma'ayan, jejich starší dceru? Zasekla při narození a málem se udusila, musela jsem jí praštit do zad, aby se nadechla! A Alazne! Ani on z neznámé příčiny nedýchal! Jednou jsem byla u narození dítěte vrozeně ochrnutého na obě nohy, přežilo! Mnohokrát musela novorozeně osvobodit od pupeční šňůry kolem krku! A to je jen zlomek toho, co jsem za ta staletí viděla! A ano, vím, co může udělat illyrijské dítě neokřídlené matce!"

Z Tobiusova vyprávění jsem si vyvodila dost, abych to konečně chápala. Co přesně zabilo mou babičku. Rhysandova zrada jako by se stala tím impulzem a procitnutí v pravdě. A představa, jak takovým brutálním způsobem umírá moje pokrevní pramáti byla tak nechutná a znepokojivá...

,,Myslíš, že mě nenapadlo se tě zeptat?" otázal se Rhysand chladně ,,že neustále netrnu hrůzou, co může stát? Využil jsem všechny možné prostředky a zdroje, abych Feyre mohl zachránit, ale veškerá má snaha k ničemu nebyla. Ale ano, přiznávám, bál jsem se, co mi řekneš."