Dvůr krve a prachu

30.

Za okny se dávno smrákalo a já stále neměla vybaleno.

Musela jsem si to nejdřív celé srovnat v hlavě. Leo mi vždycky říkal, ať si vše v podobných situacích pokusím nějak popořadě shrnout a zrekapitulovat.

Udělej si seznam a jednotlivé body v něm si postupně v klidu prober, pak zjistíš, jak moc jsi v háji. říkával. Jen ne vždycky použil slovo v ,háji' ale tu méně slušnou variantu. A měl pravdu, tato technika byla užitečná i v léčitelství.

Prvním bod byl jasný; jsem na Nočním dvoře. V zemi, odkud pocházeli mojí předkové.
Dnes odpoledne mě milá a upovídaná služebná dovedla do křídla pro hosty do mého přiděleného pokoje. Cestou jsem si v chodbách prohlížela obrazy na stěnách, šikovně nasvícené tak, aby výjevy na nich dodávali dramatičnosti.

Na některých jsem hned poznala Azriela, Cassiana i Rhyse a došla mi jedna věc; ti tři se vzhledově vůbec nezměnili. Bylo to úsměvné, jak některé věci zůstávají stejné i po letech.

A při tom se změnilo úplně všechno.

Nejvíc mě ale zaujal obraz hory.
Musela jsem se zastavit uprostřed chodby a dobře si ho prohlédnout.
Mohutná hora a nad ní tři jasné hvězdy.

Znala jsem znak tohoto území. Věděla jsem, že hora na obraze je ta samá. Posvátná hora Illyrijců, natolik významná, že se jí jakýsi pradávný vladař rozhodl vložit do svého erbu a nechat napořád reprezentovat svou zemi.

Děd Theron prý byl jedním z mála, kdo se podíval až na její vrchol. Ten samý den utekl. Navždy.

Za těch pár hodin mé přítomnosti tady jsem na něj myslela častěji než bylo běžné. Co by mi asi řekl? A proč se nikdy nesvěřil o svém synovi? Myslela jsem, že svého děda jsem znala dobře, ale mýlila jsem se. Jako by to najednou byl někdo úplně cizí.

Zamyšleně jsem hodila cestovní vak na postel a začala se v něm přehrabovat ve snaze najít hřeben a volnější tuniku. Navzdory nechuti k jídlu mi moje vojenská uniforma byla těsnější než jsem si pamatovala. Asi se srazila během praní.

Zavinovací tunika, kterou jsem našla na vrchu tašky byla možná trochu lehká a tenká na chladnější podzimní počasí tady, ale já jiné nenosila. Na Cretee odjakživa během těchto měsíců spíše pršelo a foukal vítr, jen velice zřídka nasněžíl slabý poprašek. Minimálně v Iastře. V kopcích na serveru ostrova bylo chladněji, stále ale většinou vystačil tlustší svetr nebo serafský úbor, šitý pro udržení tepla ve výškách během letu.

Přetáhla jsem si dámskou kazajku přes hlavu a zůstala stát u zrcadla jen ve spodní šněrovačce a kalhotách.

Ozvalo se lehké zaklepání.

Tunika mi vyklouzla z prstů a spadla na zem.

,,Dále," zvolala jsem a otočila hlavu ke dveřím.

Dveře se otevřely a dovnitř vstoupila samotná vladařka. Už byla převlečená z pracovního oblečení do svetru a volných kalhot.

,,Při Matce, omlouvám se!" rychle si zakryla oči dlaněmi.

,,V pořádku, má paní, nevadí mi to, jsme přece ženy," sklonila jsem se pro kus oděvu na měkkém koberci a sebrala ho. Netušila jsem, jak jí mám oslovovat.

Oddálila dlaně od tváře. ,,Prosím, říkej mi Feyre, Rhysova dávná přítelkyně je i má přítelkyně," podala mi ruku na znamení přátelství. Měla jí celou potetovanou až k paži.

,,Moc mě těší, Feyre, mě prosím oslovuj Pher, jako všichni ostatní," s vřelým úsměvem jsem si s ní potřásla.

,,Jak jsi vůbec poznala, že přichází žena?" usadila se do křesla.