Dvůr krve a prachu

28.

V poledne přišel čas odchodu.

Po schodech jsem sestoupila do přízemí do prostorného, avšak zároveň útulného obývacího pokoje a srdce mi div nevylétlo z hrudi překvapením, když tam na mě čekala celá creteeská družina, aby se se mnou rozloučila. Dorazila i Merin, která pro mě byla jako sestra už v dávných dobách za války. A samozřejmě přivedla mou milovanou neteř.
Ještě že se Noam musel vrátit na hranice, jinak by s Merin zase pohádal.

,,To si ze mě děláte legraci?" Dojatě jsem si položila ruku na srdce a zamrkala, jinak bych se - podruhé za ten den - rozplakala. Leo za mnou mi pevně stiskl rameno. Ráno jsem si několikrát oplachovala obličej studenou vodou a snažila se zahladit stopy po mém pláči ve vaně. Marně, hned jak jsem vyšla z koupelny vše poznal. Ale nic neříkal, věděl, jak nerada jsem mluvila o Erwyne.

Nyní jsem stála připravená ve své vojenské uniformě. Moc jsem jí nenosila, jen při oficiálních příležitostech, jako byl například závěr Nephellenina běhu. A samozřejmě loni v létě. Úbor léčitelů jsem z těžkým srdcem nechala ve skříni. K ničemu mi nebyl. Sama jsem si po založení špitálu sama navrhla a ušila oděv skládající se z hnědých kalhot či sukně z kapsami a jednoduché tuniky stejné barvy. Všichni léčitelé zde v Iastře nosili stejnou. Ve třech zbývajících větších městech na ostrově se oděvy malinko lišily, ale všechny původně vycházely z mého starého návrhu.

Miryam mi těsně před pevným objetím předala obálku.
,,Prosím, předej jí Mor," pošeptala mi do ucha.

,,Předám," na znamení slibu jsem jí ještě pevněji stiskla. Její zlatovlasá přítelkyně jí tolik chyběla. Každý rok, na výročí její svatby s Drakonem zapálila svíčku a vzpomínala na noc, kdy jí Mor osobně přivedla mezi ty, jež o ní skutečně stáli.
Po bitvě si stihly vyměnit sotva víc než pár vět. Tím rozhodně nemohly dohonit staletí odloučení. Jistě napsala velice obsáhlý dopis, aby jí vylíčila malý zlomek všeho, co se na Cretee událo od Rhysovi poslední návštěvy.

Drakon vždy svou ženu následoval, loučil se hned jako druhý na řadě.
Stiskl mi ruce. ,,Dávej po Leovi vědět aktuální dění, ano? A pokud bys náhodou potkala Juriana, máš zvláštní povolení, nebo spíš mé osobní doporučení ho praštit."

Jurianovo jméno spíš vyplivl než vyslovil. I po tolika letech ho nenáviděl natolik, že ho Miryam musela vzít za ruku, stejně jako to udělala na poradě po bitvě.

Layla přeběhla koberec a vrhla se mi kolem pasu, kam dosahovala její výška.
,,Neodcházej, teto Pher," přes mumlání do látky mého úboru jí bylo sotva rozumět.

,,Já musím, Laylinko," zahrnula jsem jí vlasy za uši. Po Merin zdědila pigmentovou vadu a mezi čokoládově hnědými prameny se tu a tam vyjímal i nějaký ten světlý. Nejvíc skrvn měla na prstech a zápěstí.
,,Až se vrátím, vezmu tě zase na severní pobřeží do Setane, co ty na to?"

,,Slibuješ?"

,,Slibuju."

Layla mě konečně pustila. Jednou z ní vyroste skutečně krásná žena, tak jako její matka, která se rozloučila hned jako další.
,,Hlavně se vrať."

,,A ty se pokus nezabít Noama." Bála jsem se, co se v době mé nepřítomnosti semele. A snad se Noamovi podaří vyřešit nepříjemnosti na hranici.

Úplně jsem viděla, jak Merin protočila očima.

Lesley nikdy nebyla na nějaké větší loučení a objímání, místo toho mě vzala za rameno a prohlédla mi do očí.
,,Vyřiď Cassianovi, že s ním mám stále nevyřízené účty."