Dvůr krve a prachu

4.

Ma'ayan překvapeně otevřela ústa.
,,Ty jsi Jurian? Ten, který za války zradil moje rodiče?"

Všiml si jí.
,,Tak to ti řekli? Já je nezradil, to oni utekli. Jak se jmenuješ?"

,,Ma'ayan"

,,Vida, pojmenovala tě po své mrtvé matce, tvé babičce, byla smrtelnicí, věděla jsi to? To já smrtelníkům, jako byla ona, zajistil svobodu, a neváhal jsem pro to obětovat všechno."

Mlčela. Za to já toho chtěla říct hodně.
,,Včetně zdravého rozumu, jak se zdá. Ano, Clythia si zasloužila zemřít, ale nemusel jsi to udělat takhle!"

Nemusel jí zaživa rozřezat na jasanovém kříži. A už vůbec hned po tom nemusel zmlátit Miryam. V den, kdy se dopustil těchto dvou věcí, u mě klesl na to nejspodnější dno.

Kdyby je však neudělal, přítomnost by byla úplně jiná.

,,Víš ty vůbec, co jsem musel prožít, milá Pherenike? Jak jsem posledních 500 let žil? Ne každý má štěstí jako ty, že se může schovávat někde na druhé straně světa."

,,No ovšem, my jsme těch 500 let také prožili v naprostém míru a pokoji..."

,,Dost!" Okřikla nás Ma'ayan a chytila se za břicho ,,moje dítě..."
Podlomila se jí kolena.

,,Ma'ayan!" Chytila jsem jí v půlce pádu a zkušeně jí natočila tak, aby se o mě mohla opřít.

Juriane přehnaně dramaticky rozhodil rukama ,,Do prdele, Pherenike, přeskočilo ti snad? Brát sebou do bitvy těhotnou ženu? Takový šílenec nejsem ani já."

Ma'ayan po něm vrhla vzteklým pohledem plným slz.
,,Zmlkni! Bylo to mé rozhodnutí se sem vydat, pokud teď o své děťátko přijdu, bude to jen na moji zodpovědnost, při Matce, byla to taková blbost..."

,,Ne, nepřijdeš, to budou jen děložní stahy ze stresu," ujištovala jsem jí, ačkoli v první chvíli jsem si tím moc jistá nebyla. Samovolný potrat jsem znala.

Když jsem pomáhala Ma'ayan zvednout nohy na nejbližší postel, Jurian ke mně přistoupil a podpadl mě za zdravé zápěstí. Se zájmem si prohlédl tetování.
,,To je noční můra? Od čtvrtinové Illyrijky bych ani nic jiného nečekal."

Vytrhla jsem se mu a schovala tetování pod rukáv. ,,Má to složitější vysvětlení. Radši už běž, nebo se vážně naštvu."

,,Po tom, co jsem viděl, bych byl opravdu nerad," podotkl s úsměvem a vycouval ze stanu.

Protočila jsem očima. Pět set let a pořád stejný.

,,Tak toho že si málem mame vybrala?" Zamračila se Ma'ayan nechápavě.

,,Mezi nimi to bylo od začátku odsouzené k zániku," pokrčila jsem rameny ,,Vždycky věděla, že je s ním hlavně kvůli přežití. Já zase nechápu, jak je vůbec možné, že je ještě naživu."
Vždyť smrtelníci běžně nežijí déle než sedmdesát let.
,,A všimla sis, jak divně chodil?"

V mírném předklonu, s koleny k sobě a trochu kulhal.
Jako by ho někdo nakopal do rozkroku.
Nebylo těžké odhadnout, kdo to byl. Nebo spíš byla?

Nyní to bylo jedno, protože nastal přesně ten moment, kdy nám začali vojáci přinášet raněné.

Té víle, kterou lampa udeřila do hlavy, nebylo pomoci; náraz jí roztříštil lebku. Aspoň to bylo rychlé. Sevřelo se mi srdce, když jsem viděla, jak jí přikrývají bílím prostěradlem a odnášejí pryč. Někdo odklidil i mrtvé nestvůrné tělo a zůstala po něm na zemi jen vlhká skvrna. Bylo to odporné.