Dvůr krve a prachu

29.

Nikdy jsem přenášení moc neholdovala. Na co? Mému národu byl dán dar létání, navíc přenášení byla výsada určená téměř výhradně vznešeným vílám. Ze stejného důvodu jsem nikdy nejela na koni.
Na Cretee to uměla Miryam, kterou to naučil Rhysand při své první návštěvě. I tak se dokázala přenášet jen na menší vzdálenosti.

Později tuto dovednost předala Ma'ayan, aby se mohla pohybovat po ostrově jako léčitelka; ze začátku pro ní byla největší překážkou absence křídel a možnost se přenášet jí umožnila stát se léčitelkou v terénu, stejně jako já.

A nebudu lhát; přenášení se zřejmě nemělo stát mou oblíbenou činností.

Jakmile se se mnou Rhysand zastavil a pustil mou ruku, jsem se odvrátila a div se nepozvracela na docela hezký modrý koberec na podlaze.

,,Je to o zvyku," Rhysand v klidu počkal, jestli potlačím nutkání vydávit obsah žaludku ven ,,byl bych vážně nerad, kdybys to vyhodila tady, dál na chodbě je toaleta."

,,V pořádku, už je mi dobře," narovnala jsem se a zběžně si prohlédla místnost.

Nejspíš jeho pracovna, došlo mi rychle.
A všechno tady vypadalo tak... nově? Věděla jsem, že vladaři Nočního dvora odnepaměti sídlili ve Velarisu, nečekala bych, že domov toho nynějšího bude působit takto.

Byla to prostorná, vzdušná kancelář s velkým pracovním stolem u oken. A všude spousta knih. Srovnané v prosklených knihovnách kousek od sedací a na stupínku na druhé straně místnosti byl zasazený propracovaný model světa, obklopený hvězdami - jak jinak - a planetami. Hned jsem si pomyslela, že tento model a mechanismy v něm by se rozhodně zamlouvaly Leovi. Rád se vrtal v různých strojcích a bavilo ho je skládat dohromady. Já raději ,,štourala v ranách a vnitřnostech" jak mi jednou řekl.

Napadlo mě rovněž i to na modelu našeho světa byla v bouřlivé a zapomenuté části moře znázorněna i Cretea.

Osten stesku mě zasáhl prudce a nečekaně. Stále mi plně nedocházelo, jak daleko jsem nyní byla od Lea.

Na stěně za stolem visel velký obraz. Portrét překrásné ženy z rodu vznešených víl. Každý jednotlivý tah byl přesný a zobrazená na něm vypadala skoro jako živá. Na pozorujícího působila, že se usmívá přímo na něj. Úsměv samotné vladařky, jak jsem jí měla matně v paměti z porady v rozbořeném sídle.

,,Přejdeme rovnou k věci, posaď se," sám Rhysand se pohodlně usadil za stůl a přeměřil si mě pohledem.

Klesla jsem do křesla na druhé straně, složila ruce do klína a narovnala se. Přišel čas chovat se jako dáma. Jako členka creteeské družiny.
,,Souhlasím, proto budu upřímná; nechci tady být."

,,Nelíbí se ti snad můj dvůr?" povytáhl obočí a byla v tom jistá výzva. Trpělivě čekal, co řeknu dál. Nebyla jsem nepřítel, ale toto byl prostě zvyk vznešených víl.

,,Nelíbí se mi, že musím být kdekoli jinde než doma," s mou rodinou, s těmi, co mě mají rádi.

A přesto mě poslali sem.

Poklepal prsty o listinu na desce. ,,Když mi dorazil list od Miryam, překvapilo mě, že žádají o pomoc. Zmínila ale tebe a tvé... stavy."

Ano, jistě že mu napsala Miryam. Z prostého důvodu; Drakon byl levák a kdykoli se snažil psát oficiální dokument dominantní rukou, rozmazal inkoust. Unavovalo ho psát pravou, protože se musel víc soustředit. Milerád pak tuto povinnost přenechal své družce. Z jejich dětí dominanci levé ruky zdědili Sam a Nasreen. První jmenovaný z toho udělal jednu ze svých předností v boji; útok zleva je méně čekaný. Raven by mohla vyprávět. Kdyby kosti věkem vyhlazené na dně moře mohly mluvit.