Dvůr krve a prachu

65.

Byla chyba si myslet, že po návratu budu mít prostor pro to si vzít Lea stranou na dobu delší než deset minut. Ale... ne že bych se nějak extra snažila. Čím blíže se oznámení blížilo, tím ve mně opět narůstala hrozná tréma.

Nakonec se mi ale podařilo vymluvit se na kontrolu špitálu, ve skutečnosti jsem tam ale měla namířeno z jiného důvodu.

Ilsa byla spíš praktické a logicky uvažující povahy, nikdy si nepotrpěla na velké prožívání či emoční výbuchy. Když mě ale spatřila mezi dveřmi její ordinace, v zelenošedých očích se jí blýsklo dojetí. Které se změnilo v úžas, když jsem jí požádala o prohlídku mně samotné. Prohlídku dítěte v mé děloze.
Byť mě Madja ve Velarisu kontrolovala, chtěla jsem mít jistotu.

Hned jak jsem se dostatečně nabrečela, rychlým letem jsem se vrátila domů a se všemi ostatními příslušníky družiny usedla k večeři. A mé útroby se opět stáhly dusivou nervozitou.

Večeře byla dost podobná té, která se konala po našem návratu z bitvy loňské léto. V přátelském, milém duchu plný smíchu a konverzací, kdy mi jeden přes druhého vyprávěl, co se tady všechno odehrálo v době mé nepřítomnosti.

Noam se musel vrátit za povinnostmi na svou základnu se slibem, že mě brzy zase navštíví a do podrobna mu povyprávím o našem strýci. A novinkou, že má moc právě i proto, že si chce zařídit střídavý pobyt v Iastře a na hranicích, aby mohl být víc s Laylou. Sice to přímo neřekl, ale naznačoval, že teď je Merin konečně ochotná se s ním bavit a uvidí se, jak budou postupovat dál. Merin mi také slíbila brzké setkání, než kolem osmé se s Laylou vrátila k nim domů, protože dívce se už začaly klížit oči do spánku. Merin tvrdila už jí chybí naše klábosení u vína a musíme vše dohnat. V duchu jsem se pousmála. Nemohla vědět, že její dceruška bude mít bratrance nebo sestřenici. A že víno si s ní na dlouhý čas nedám. Leo rovněž nic netušil.

Ačkoliv... občas na mě po očku koukal a mezi obočím se mu objevila starostlivá vráska. Dělala jsem, že jí nevidím.

A upřímně, já se podvědomě snažila co nejvíc oddálit ten obávaný okamžik a u jídla jen poslouchala.

Sam s Phaedonem se před týdnem vrátili z hranic. A pravda byla, že oba skutečně vypadali malinko jinak než jsem si pamatovala. Jejich světle snědé tváře byly ošlehané větrem a na rukách jim přibylo pár nových mozolů. Sam se trochu uculoval, když jsem se zeptala na onu slečnu, se kterou se během své ne úplně dobrovolné služby u mého bratra seznámil. Leo mi však prozradil, že ta dívka se jmenuje Zoey a Sam o ní nedokáže mluvit jinak než ve chvále o její kráse a povaze. Prý se od princova mladšího syna naučila střílet z luku, což pro Sama byla výzva vzhledem k tomu, že on sám je levákem.

Pak se ale Samir naklonil přes Amani a řekl Phaedonovi, ať mi něco ukáže. Ten se postavil, natáhl paže před sebe a k mému překvapení se na jeho rukách mezi prsty začali svíjet tenké, kouři podobné stíny.

Už jen z toho se mi zase chtělo brečet. Nakonec byl Phaedon přeci jen pravým synem svého otce, který se na něj pyšně usmál a společně vysvětili, že Phaedonovi nově objevená schopnost se projevila během pobytu na Hraničním ostrově. Nejspíš nebude stíny slyšet tak jasně jako Chrys, ale i tak to byla skvělá zpráva. Juli by se jistě nad jejich synem dmula pýchou.

,,A nevím, jestli o tom víš," dodal Phaedon vzápětí ,,ale je tady jistá mladá žena, ke které už dlouho chovám city..."

,,Prostě s Tayou přiznali, že jsou spolu," ozval se nahlas Alazne. ,,Tady náš světlušák se konečně zachoval jako chlap."

Protože vedle sebe seděli, Alazne svého vzdáleného bratrance uznale praštil do zad, až mu málem zaskočilo. Se Samem mu tak říkali už léta a Phaedon to nikdy plně nepřijal.