Dvůr krve a prachu

75.

S Ma'ayan jsme zase pracovaly do noci, když se ozvalo zaklepání na dveře obývacího pokoje.

,,Půjdu otevřít a rovnou do kuchyně, chceš něco přinést?" Ma'ayan naklonila hlavu nejdřív na jednu stranu a pak na druhou a protáhla si krk.

Po rutinní poradě se zbytkem družiny, která se nečekaně protáhla, jsme si s Ma'ayan donesly materiály sem, že ještě zapracujeme nad rozdělanou prací. Jenže bádání se nám opět protáhlo do pozdních hodin.

Zhlédla jsem od nákresu a zavrtěla hlavou. ,,Ne, díky, nejspíš stejně za chvíli půjdu nahoru."

Tušila jsem, kdo by mohl přijít zrovna v půl jedenácté v noci a už se vnitřně připravila na to, že pro dnešek budu muset končit.

Ma'ayan se jen vědoucně ušklíbla a šla otevřít. Rovnou se mezi dveřmi pozdravila s Leem. V ruce držel hrnek.

,,Neseš mi kafe?" Mrkla jsem na něj, sotva se Ma'ayaniny kroky vzdálily.

,,Ne," popošel ke stolku ,,nesu ti bylinkový čaj, aby se ti lépe spalo."

,,Chceš tím naznačit, že už mám jít spát?" zvedla jsem se s námahou z křesla a prostě se musela dojatě pousmát. Že se o mě pořád tak staral. Zvlášť v posledních týdnech, kdy už mé těhotenství postoupilo do pokročilejšího stupně.
Moje bříško rýsující se pod uniformou nenechávalo už nikoho na pochybách, že velitelka léčitelů je těhotná. Stejně tak nikdo nemusel dvakrát hádat, kdo je otcem. Byl přímo přede mnou.

,,Přesně tak," přikývl ,,sice si všichni vážíme tvé práce léčitelky, ale měla bys teď především odpočívat."

,,Už dávno nepočítám, kolik lidí mi už řeklo něco podobného. Ještě jsem musela něco dodělat, to zaprvé," obešla jsem stolek až k němu ,,za druhé, do půlnoci nám zbývá ještě hodina a půl."

Trval na tom, abych si nebrala noční směny. Pracovala jsem kratší směny třikrát týdně, o den méně, než jsem měla v rámci jeho podrobně vypracovaném plánu na začátku těhotenství. A sice jsem ocenila možnost si dřív než kdy jindy smět protáhnout si bolavé nožky nebo se natáhnout, některé dny jsem se ale dost nudila. Ze začátku jsem si četla knížky přivezené z Velarisu, nyní jsem ale měla přečtené i zbylé díly sehnané v knihovně. Nasreen jednou jednu z knih poznala podle obálky a zeptala se, s kým bych chtěla aby skončila hlavní hrdinka. Nesměle pak přiznala, že ona sama si přála, aby s jiným nájemným vrahem z klání a poté s tou jižanskou princeznou. Ta ale hned v druhé knize zemřela. Škoda.

,,Je to tak důležité, že kvůli tomu zameškáváš spánek?" zeptal se Leo sice pobaveně, z jeho tónu však bylo znát jisté napětí. Pak se ale podíval za mé rameno a zarazil se.
,,Ty pořád studuješ řez?"

Ztuhla jsem. Došlo mi, že za mnou stále leží nákresy a několik otevřených knih.
Nejdřív jsem otevřela ústa a říct něco na obranu. Jenže jemu bych lhát nemohla, okamžitě by mě prokoukl.

Už od podzimu jsme s Ma'ayan některé dny nebo večery studovaly jistý zákrok. Ano, jednalo se o obávaný řez, prováděný za účelem vyjmutí dítěte z matčina těla při extrémně komplikovaném porodu. Byl tu jeden háček: matka tento zásah nikdy nepřežila. Ne bez pomoci magie samotného Kotlíku. Nikdy nebyla nalezena přesná příčina, proč tomu tak je, mně samotné přišlo jako nejlogičtější vysvětlení tak enormní ztráta krve, že ani zkušený léčitel nadaný magií jí nedokázal včas zastavit. A dle záznamů jaké se mi podařilo nalézt se jen málokdo více pídil po řešení.

Od zprávy z Nočního dvora o narození Nyxe bylo mé nutkání po vyřešení tohoto smutného zádrhelu o to silnější. Zatím se jako nejlepší možnost jevilo provést řez nikoliv na boku nebo vršku břicha, ale v podbřišku. Stále však bylo nutné jít přes sedm vrstev.