Dvůr krve a prachu

50.

,,Tobě se stýská," ozval se Tobius a vytrhl mě tak ze soustředění se. Nebo spíš z pokusu o to se soustředit.

,,Páni, jak sis toho všiml?" s povzdechem jsem položila ruce na stůl. V noci jsem opět blbě spala. Knihu půjčenou z knihovny jsem měla přečtenou za jediný večer a hned dnes ráno se stavila v knihovně pro další díl. Gwyneth jsem tentokrát nezastihla, ale Clotho byla tak moc hodná, že si dala přestávku od práce a svazek mi osobně našla. Na lístek mi napsala levitujícím perem, které jí pomáhalo s komunikací, že chválí můj výběr.

Další díl byl pro změnu bílo červený a nemohla jsem se dočkat, jak bude příběh pokračovat.

Jenže kvůli ani ne třem hodinám spánku na mě opět dolehla smutná a melancholická nálada.

,,Vím, že si o nás, Illyrijcích myslíš to nejhorší," Tobius přestal přecházet sem a tam ,,ale snad poznám, že máš mizernou náladu. Takhle se vždycky tvářila Meg."

Překvapeně jsem k němu zvedla pohled. Meg. Tak už nejednou nazval mou matku. Nejspíš to byla její zdrobnělina, jakou jí říkal od dětství.

,,Co koukáš? Jsi dcera své matky, mimiku máš dost podobnou. Vždycky se trochu kousla do dolního rtu a svraštila obočí, buď když se na něco soustředila, nebo když byla smutná."

Tvář mé matky jsem si vybavovala jen mlhavě. V sedmi letech mě poslali na výchovu za Drakonovou rodinou a zůstala jsem tam až do sedmnácti, kdy jsem odešla do odlehlejšího ležení. Zemřela i s mým otcem v bitvě ještě před mým dosažením dospělosti. Vlastně jsem je ani moc neznala.
Ale jednu věc jsem si pamatovala dobře.

,,Matce byl vždycky podobnější spíš můj bratr, Noam," pousmála jsem se ,,a což teprve jeho dceruška Layla."

,,Tak já mám i synovce?" povytáhl Tobius se zájmem obočí a usadil se naproti mně ,,a praneteř? Nebude vadit, když mi něco povyprávíš?"

Tak jsem mu vyprávěla o svém bratrovi. Že je starší než já a jak se stal velitelem oddílů, kteří dohlíží na klid a pořádek na hranicích. Že se kdysi oženil, ale před pár lety se s jednou mých nejbližších přítelkyň rozešel a nyní se nedokáží domluvit ohledně jejich jediné dcery Layly. I o mě milované neteři jsem se zmínila, jak ráda kreslí a jednou by se chtěla vydat ve stopách svých rodičů a přidat se na hranice, s čímž její matka moc nesouhlasí.
Že Noam jí věnoval k poslednímu slunovratu její vlastní dýku. Sice jí Merin schovala pod zámek s tím, že jí své dceři předá až bude starší, Layli však zbraň stihla pojmenovat. Elegantně zahnuté serafské dýce dala jméno Hvězda.

,,Dal jí illyrijské jméno," Tobiusovi světle hnědé oči se zablýskly ,,zajímavý způsob úcty. Zvlášť mezi Serafy. A vidím, že mou krev také nezapře. Aspoň co se týče úspěšnosti vztahů"

,,O čem to mluvíš?" Opřela jsem se lokty o stůl.

,,To tě nezajímá, kdo je Baldova matka?"

Překvapeně jsem zamrkala. ,,No, neměla jsem moc prostor o tom přemýšlet..."

Co to sakra bylo za přezdívku? Baldo. Jakože Balthazar? Znělo to strašně.

,,To nevadí," mávl rukou ,,Aghata se se mnou rozešla, asi deset let zpátky. Vrátila se ke své rodině v jiném ležení."

,,Počkej," zarazila jsem ho a přesně jak před chvílí řekl, svraštila jsem obočí ,,to ve vašem společenství prošel rozchod?"

,,Nechal jsem jí jít. Na rozdíl od tvého bratra, já se se svou bývalou ženou tak nějak shodl a vycházíme spolu v rámci možností docela dobře. Nebo se minimálně dokážeme domluvit. Což se hodilo při výchově Balthazara."

,,Tak to by měl slyšet Noam," zajímavá představa; strýc Tobius vykládá svému ztracenému synovci o vztazích se ženami.

Napadlo mě strýci nabídnout, aby někdy Creteu navštívil. Teď když nebyl ostrov skrytý, bylo to možné.

Ale při vzpomínce na domov jsem zase posmutněla. Měl pravdu, stýskalo se mi a ani jsem neuměla popsat jak moc. Cítila jsem, jak se mi zalívají oči slzami a trochu trhaně jsem se nadechla.

,,Hej, Pher," luskl mi Tobius před očima ,,dávej pozor."

,,Promiň," rychle jsem si rukávem slzy setřela ,,nevím, co to se mnou je."

Tobius si soucitně povzdechl a nepatrně zavrtěl hlavou.
,,Neomlouvej se, vždyť já ti nic nevyčítám. U všech ďasů, vždyť jsi těhotná a tak daleko od všech, které miluješ, máš plné právo cítit se ne úplně šťastně."

,,Ano!" vyštekla jsem a ani nevěděla, proč jsem najednou ne smutná, ale vzteklá ,,proč to tady nikdo nechápe? Ve Velarisu je mi nenápadně připomínáno, že v jejich městě a tady, v téhle zemi, musím neustále projevovat vděk za to, že tu vůbec smím být!"

A pořád jsem musela tajit, co se se mnou navíc děje. Co se skrývalo v mém lůně a jak neustále trnu strachy, co bude dál. Byla jsem prostě z toho všeho unavená.

Něčí ruka položila dlaň na moje rameno a lehce mě po něm poplácala.

,,Pher," do Tobiusova tónu se vkradl náznak lítosti ,,pojď se mnou, něco ti ukážu."

Počkal, až vstanu od stolu a vyvedl mě ven na zadní dvorek, kam vedli zadní dveře v dílně.

Znovu jsem si utřela slzy a zamrkala, abych viděla, co přesně mi chce ukázat.

A nestačila zírat.

Balthazar se při mé druhé návštěvě Illyrie zmínil o Tobiusových ptácích. Hned jsem ho okřikla, ať si nechá ty nemravné poznámky.

Ale on to myslel doslova.

,,Holuby?"

Poslušně hlásím, že mám úspěšně odmaturováno 😁

A jsem z toho tak nadšená, že zítra dopoledne vyjde rovnou další ☺️

A také jsem začala znova pracovat na povídkách, jen ti musím nějak šikovně vymyslet, tak uvidíme😉

Tak zatím 👋