Dvůr krve a prachu

12.

,,Teto Pher!" přiběhla ke mě mladá dívka s bělostnými křidélky a vrhla se mi do náruče.

,,Ahoj, Laylo, chyběla jsem ti?" klekla jsem si a objala svou malou neteř.

Rozhodla jsem se ještě před večeří stavit za Merin a pozdravit jí. Musela zůstat doma s Laylou, nevypadala však, že by jí to nějak vadilo.

,,Strašně moc!" vypískla Layla ,,pořád jsem koukala z okna, až se konečně vrátíte. Nikdo jiný mě neumí zaplést copánky tak dobře jako ty!"

Pobavila mě její dětská upřímnost. Co na tom, že jsem se nemusela vrátit? Hlavně, že bude mít hezký zapletené vlasy.

Štípla jsem jí jemně do tváře. ,,Ráda ti je někdy zapletu, ale mohla bych si nejdřív promluvit s maminkou?"

,,Jsem přímo tady," Merin se opřela o rám dveří ,,Laylo, běž si prosím hrát do pokoje, zavolám tě potom, ano?"

,,Ano, mame," vymanila se z mého objetí a odběhla do chodby.

K Layle jsem měla speciální vztah. Nejenže byla mou pokrevní neteří z bratrovi strany, byla po mě navíc pojmenovaná.

Serafové podle tradice nikdy nedávali jména po těch, které znají a stále žijí, toto však byla výjimka. Slovo ,,layla" byla druhá část mého příjmení a znamenalo ,,noc"

Už dávnou dobu zpět jsem si příjmení změnila na Nayyarlayla. Tak se totiž jmenoval můj děd, než se přiženil do serafské rodiny. Původní Chaadren si ponechal Noam, tak zůstalo v naší rodině. A když se má neteř narodila, Noam se rozhodl pro jednou otevřeně odkázat na své illyrijské dědictví.

Usadila jsem se ke stolu v kuchyni a počkala, až Merin dovaří čaj.

,,Těsně jsi se minula se Solonem. Říkal, že ti málem zemřel manžel," položila na stůl šálek čaje a svůj si ponechala v ruce ,,jak je mu?"

,,Mnohem lépe, než první den," mým tělem znovu projela úleva, když jsem tu větu vyslovovala ,,ale mohl mít ránu dávno zahojenou, kdyby mě nechal použít magii."

,,Viděl tě prakticky umírat, Pher, nediv se mu, že nemá rád, když prožíváš bolest. Žádný muž, který miluje, tohle nesnáší."

,,Páni, Merin, teď jsi zněla jako z románu," to u ní nebylo zvykem, nad podobnými rádoby poetickými řečmi většinou krčila nos. Byla prostě od dětství zvyklá říkat, co si myslí, pěkně na rovinu. Taková byla i při našem prvním setkání.

Pobaveně zavrtěla hlavou. ,,Asi jsem od tebe něco pochytila."

,,Nebo ti rodičovství dodává na sentimentálnosti," mrkla jsem na ní.

Kolem nás do obývacího pokoje proběhla Layla a vytáhla si kreslící potřeby.

,,Zdá se mi to, nebo opět vyrostla?"

,,Pořád se na tebe ptala, když jsi byla pryč," Merin se opřela o linku a sledovala Laylu, jak si něco kreslí u stolku ,,musela jsem jí vzít na cvičiště, aby se zabavila."

Upila jsem z šálku a povytáhla obočí. ,,Jak se jí líbilo?"

Merin se donedávna bála brát Laylu na cvičiště ke starším dětem, které trénovala. Prý to pro ni bylo nebezpečné a mě překvapilo, jak zodpovědně přemýšlela.

,,Byla nadšená," odvětila chladně ,,v tu chvíli mi až nebezpečně připomínala Noama."

,,To bude možná tím, že je to její otec a nezapře ho."

,,Nepovídej."

,,Merin, vždyť víš, že se snaží," namítla jsem, nejen proto, že byl můj bratr.

,,Ano, vím, ale dokud zůstává na hranicích, tak to nestačí."

Zase se náš rozhovor stočil k Noamovi.
Když zaniklo jeho ležení, stal se Noam velitelem hraničářů, kde se sblížil s mou pohlednou přítelkyní se skvrnitou pokožkou. Byli spolu bezmála sto let a já byla nadšená, když oznámili, že budou mít dítě, ale jejich pohádka dlouho netrvala a hranice byly nejen důvodem, proč se dali dohromady, ale i proč se rozešli.

Merin se přestalo líbit, že musí žít a vychovávat dceru na hranicích, daleko od hlavního města. Už dlouho nesloužila jako hraničářka a věnovala se výcviku mladých vojáků. Noam zase cítil povinnost zůstat a velet přímo na místě, kde se nacházeli jeho podřízení. Oba měli argumenty a já netušila, na čí stranu se postavit.
Dopadlo to tak, že Merin vzala tehdy v přepočtu tříletou Laylu a přestěhovala se s ní sem. Noam zůstal a od té doby se nedokázali pořádně domluvit.

Mrzelo mě, jak že se jejich cesty rozdělili ve zlém, ale snažila jsem se jim do toho moc nezasahovat. Jenže jak jednou řekla Lesley; tendence motat se úplně do všeho bylo očividně součástí mé osobnosti.
Jenže to většinou nebylo úmyslně. Prostě jsem bývala do všeho vtažena, ani nevěděla jak.

Layla se zvedla od stolku a přinesla mi nadšeně ukázat obrázek, který nakreslila.

,,Podívej, teto Pher!"

Několik postaviček nad loděmi plovoucích na modrém pruhu představující moře. Skoro všichni měli nakreslená bílá ptačí křídla. Až na tři výjimky. První je vůbec neměla, druhá měla křídla trochu menší a obě nebyly vyobrazeny v letu, ale stojící na palubě.
U poslední použila světle šedou barvu a nakreslila jí vlasy do copu.
Držela se za ruku s jinou s postaviček. Nebylo těžké uhodnout, koho tím chtěla zobrazit.

,,To je krása," objala jsem její drobné tělo a opřela se o ní tváří ,,můžu si ho nechat?"

Její útlé paže vyletěly nahoru a omotaly se mi kolem pasu. ,,Byl myšlený pro tebe, poznáš se?"

,,Na první pohled," políbila jsem jí na tvář a ona se pyšně zaculila na Merin.

,,Vidíš, mame?"

Merin se naklonila, aby se také mohla podívat. ,,Moc hezké, Laylo," pochválila její dílo.

Layla znovu odběhla dál kreslit a Merin se postavila vedle mé židle.

,,Ma'ayan bude mít dceru," prozradila jsem šeptem, aby mě ta malá dívenka se sklony k přehnanému nadšení neslyšela.

Merin mě znala velice dlouho a okamžitě poznala ten náznak lítosti v mém hlase.

,,Tobě se zase teď někdy zdálo o Erwyne, viď?" konejšivě mě pohladila po rameni.

Tolik se změnila od té doby, co se stala matkou. Byla zodpovědnější, moudřejší a očividně i zmírnila své nadšení z každé pozitivní zprávy nebo události. Kam se poděla ta Merin, která začala pištět v pět hodin ráno na celé ležení, když se dozvěděla o mém poutu?

,,Ne, o Stratonovi."
Stále se mi někdy zdávalo o něm a o tom, jak mi zabodl dýku do křídla. Nebo jak na mě sahal a vyhrožoval mi ve sprše. Nejhorší varianta byla ta nejstarší; kdy na mě seděl a uhodil do tváře potom, co jsem ho bodla do nohy. A přesně ta se mi vybavila předchozí noci.

Začali mě brnět ruce a před očima se mi utvořili drobné černé fleky. Znovu ten vztek, znovu to nutkání do něčeho praštit nebo kopnout.

Merin si zřejmě myslela, že mé náhlé chvění způsobila melancholie způsobená nepříjemná vzpomínkou, proto mě dál jemně hladila po paži.
Nechala jsem jí v té domněnce a vnímala její hlazení tak dlouho, dokud jsem se znovu neuklidnila.

,,Mrzí mě to, Pher, co se stalo" smutně stiskla rty ,,ani nevíš jak."

Merin má dítě s Noamem, kdo by to čekal?😄

Ano, změnila jsem Pher příjmení 😅

Doufám, že jste si všichni užili včerejšek, měli bohatého Ježíška a že budete mít i hezký zbytek vánočních svátků☺️❤️

Já jsem nejspíš ještě pořád zblblá z ranního vstávání, protože jako na potvoru se teď přes prázdniny budím pravidelně v šest 😂

Mějte se👋