Dvůr krve a prachu

21.

Ozvalo se zaklepání na dveře od mojí pracovny ve špitále.

Zvedla jsem hlavu od listin, kde jsem si zrovna zapisovala plán léčby pro Lesley. Dočasné omezení mobility nesla dost těžce a první dny s nikým nepromluvila, ani s Nephelle. Momentálně během mých návštěv spíš dost nadávala, což ale v jejím případě byl obří pokrok.

,,Je odemčeno," zavolala jsem. Věděla jsem, kdo vejde dovnitř, jeho přítomnost jsem cítila už před malou chvílí, kdy se přiblížil ke dveřím.

Měla jsem pravdu, Leo za sebou zavřel dveře a dával si pozor, aby neupustil dívku nesoucí v náruči. ,,Ahoj, Pher, nesu ti pacientku."

,,Ma'ayan," překvapeně jsem se zvedla od pracovního stolu ,,copak se stalo?"

,,Spadla jsem," popotáhla dívenka. Stále měla oči zarudlé od pláče. Bylo jí sedm let a i na nejmenší zranění byla velmi citlivá.

,,Našel jsem jí pod stromem kousek od cvičiště, to koleno jsem jí zavázal, ale uznal jsem, že by ses na to měla podívat raději ty."
Leo posadil Ma'ayan na židli na druhé straně stolu.

,,A udělal jsi dobře," opatrně jsem Ma'ayan vyhrnula nohavici nasáklou krví, sundala provizorní obvaz a prohlédla si nepěkné zranění táhnoucí se přes celé koleno. Musela se při pádu seknout o větev.

,,No, děvče, tak tohle bude chtít něco víc než obvaz," mlaskla jsem znepokojeně.

,,Tohle mlaskání vždycky dělala Lania," pousmál se Leo smutně při vzpomínce na léčitelku, jež nám oběma byla velmi blízká.

Narovnala jsem se z kleku a vyrazila k šuplíkům s léky. Hledala jsem vhodnou mast, která mi pomůže během léčení. Magií jsem u dětí používala mnohem víc než u dospělých.

Ma'ayan zaujala zmínka o Lanii a zeptala se, kdo to byl.
Leo jí stručně vysvětloval, že Lania byla jeho nevlastní sestra, se kterou měl společného otce, ale každý jinou matku.

To je ono, Leo, jen si povídejte, pochválila jsem si pro sebe jeho výřečnost. Takhle bude pacientka míň myslet na bolest.

Mezitím jsem vybrala mast s příměsí měsíčku a heřmánku. Měsíček pomáhal s hojením a heřmánek měl dezinfekční účinky. Ideální.

,,Co chceš dělat?" Ma'ayan vyděšeně vykulila oči, když jsem se vrátila a začala jí mast nanášet na zraněné koleno.

Spiklenecky jsem na ní mrkla. ,,Takový malý trik. Leo, nedívej se."

Pochopil a se zakoulením očima odvrátil tvář. Ma'ayan k němu ale že židle natáhla ruku.
,,Budeš mě držet za ruku? Prosím."

Věnoval jí překvapený pohled, takovou prosbu nečekal, ale vyhověl jí a vzal Ma'ayan za drobnou ručku. Dál se ovšem nedíval.

Zatímco mé dlaně mírně zářili a kousala jsem se ze zvyku do rtu, abych si odlehčila od bolesti, Ma'ayan malinko vzlykala a pevně se držela za Leovi ruku. Rána se ovšem zmenšovala, až nakonec úplně zmizela.

,,Zkus natáhnout nohu," vyzvala jsem Ma'ayan.

Poslechla a natáhla nohu před sebe.
,,Máš ho naprosto v pořádku," usmála jsem se ,,chceš odměnu za statečnost? Mám je jen pro speciální pacienty a jen tak je někomu nenabízím."

Vzala jsem ze stolu sklenici s kousky karamelizovaného cukru a nabídla jí. Dřív jsem jich měla víc v zásobě, ale Mneme se musela starat o malou Amani a měla jiné starosti než dělání cukrovinek.