Dvůr krve a prachu

19.

Výslech se konal v menším, ale dobře zabezpečeném vězení nacházející se na kraji Iastry.

Většinou zde na krátkou dobu končili zloději a rváči, jen málokdy se někdo dopustil zločinu natolik závažného, že by mu byl udělen tvrdý trest, v nejhorším případě trest smrti.
Ke každému případu takto odsouzeného bylo přistupováno velmi vážně a Miryam i Drakon se vždy nad ním dlouho rozmýšleli a hodně o tom diskutovali se zbytkem družiny. Pokud rozhodli pro ano, rozsudek vykonal osobně jeden z nich.
Každý na to měl jiný postup. Drakon zarážel meč do krční páteře, Miryam jedním, přesným tahem podřezávala krk. Ke způsobu svého manžela se nikdy neuchylovala, nechtěla popravit tak, jako kdysi zemřela její matka.
Obojí však bylo relativně rychlé. Toto pravidlo si prosadila Miryam; v mládí zažila mnoho veřejných poprav lidí, jaké vídávala od dětství a přála si, aby každá exekuce proběhla za zavřenými dveřmi a bez většího utrpení. Drakon nic nenamítal.

Dnes to ale bylo jiné. Nečekalo nás přihlížení popravě, ale výslech. Co s neznámou bude poté se uvidí časem. Miryam jít odmítla. Rozhodla se zůstat u Nasreen a být jí mateřskou oporou. Ma'ayan dokonce přinesla do špitálu Aylin, aby sestře zvedla náladu.

U nejspodnější a nejzadnější cely už čekal Chrys a v očích neměl nic jiného než nepropustný chlad, když ustoupil před Drakonem a vpustil ho dovnitř. Hlídal tady po zbytek noci a vůbec bych se nedivila, kdyby během všech těch hodin dokázal stát, aniž by udělal jakýkoli prudší pohyb.

Leo na něj krátce pohlédl a oba muži si vyměnili stejně ledový pohled. Takové, jaké ukazovali na bojišti nebo svým nepřátelům.

Následovala jsem jejich příkladu a nasadila pomyslnou netečnou masku, zatímco jsem mířila dovnitř za Leem a Drakonem. Naší řadu uzavírala Lesley.
Její výraz jsem neviděla.

Ta žena byla stará. Velice stará. Černé oči a lehce opálená zvrásněná pleť zaváděla k domněnce, že její vlasy byly v mládí černé, nyní ovšem viseli ve zplihlých pramenech k pasu a po stranách hlavy z nich vykukovaly ostré špičky vílích uší. Nebylo běžné, aby vznešená víla takto zestárla. Jediná taková podobného vzhledu, s jakou jsem měla příležitost se potkat, byla Madja, Rhysova osobní léčitelka. Mluvila jsem s ní loni v létě, po bitvě na Prythianu, kde jsme společně řešily počet raněných a mrtvých našich zemí.
Rozdíl mezi Madjou a touto vílou? Z první jmenované vyzařovala laskavost a chladivá energie, jaká dokázala uklidnit nemocného zmítajícího se v horečkách. Z ženy svázané na židli přede mnou jsem cítila pouze surový hněv. Ani záblesk babičkovské vlídnosti, jakou měli smrtelnické stařenky, když chovali novorozená dítka svých dcer a synů.

Zaujala jsem místo mezi Chrysem a Leem a poslouchala Drakona.

Lesley se zařadila a sevřela dlaň v pěst. Gesto pro vytvoření zvukotěsné bariéry. Pro případ, že by došlo k bolestivějším metodám a těch pár vězňů ve vedlejší chodbě by něco mohlo slyšet.
Lesley se za mnou s tím škrábancem nezastavila, ale za to přišla Neph, jestli bych neměla aspoň nějakou hojivou mast. Samozřejmě jsem jí vyhověla a nijak se nestarala o to, zda přišla z vlastní vůle, nebo byla Lesley vyslána. Generálka nesnášela, když musela žádat o pomoc nebo si připustit zranění. Když se při nepokojích tři sta let zpátky zranila a musela několik týdnů jen ležet, bylo to pro ni čiré utrpení. Ne tolik kvůli bolesti, ale protože byla odkázána na druhé a její hrdost utrpěla značné šrámy, v jejích pro Serafy vzácně zelených očích horší újma než ta tříštivá zlomenina stehenní kosti.

,,Víš, jaké provinění je naprosto nepřípustné? V jakékoli zemi či kultuře?" zeptal se Drakon bez sebemenšího náznaku emoce ,,násilí na neozbrojené kněžce. Včera večer jsi byla chycena u krvácejícího těla jedné ze služebnic místního chrámu. Máš pro to nějaké vysvětlení?"